Vliv Hejného metody? Pěstuje u dětí samostatnost, kritické myšlení a úctu k pravdě. Nenechají se snadno zmanipulovat, říká učitelka

Jedna z výtek vůči Hejného metodě bývá: Není z toho zmatek, když každé dítě říká, co ho napadne, a učitel neřekne, co je správně, a co ne?

Zmatek to může způsobovat u dětí, které si ještě nevěří. Proto je důležité vytvořit ve třídě bezpečné prostředí, ve kterém se děti nebojí klást otázky a vyjadřovat svoje myšlenky. Děti, které jsou ve svém myšlení autonomní, nemají potřebu slyšet od učitele „toto je správný výsledek“. Proto i já se jim místo vynášení soudů snažím pokládat otázky. Těmi děti povzbuzuji k přemýšlení. Oni do sebe tento způsob vstřebávají a ve vyšších ročnících dosahují ideálního stavu, že již nepotřebují učitelku, která se ptá, ale samy kladou otázky a dávají si zpětnou vazbu.

Další námitkou bývá, že výuka matematiky je ve skutečnosti upozaděna na úkor řešení vztahů a socializace…

Mám jistotu v tom, že s úlohami, které řešíme a jak je řešíme, má každý z žáků dost prostoru přemýšlet a rozvíjet se dál. Mým cílem je rozvíjet u dětí kvalitu myšlení, kterou prokazují hloubkou svých argumentů v diskusi. Ten objev, který provedla Esterka (popsali jsme v reportáži), byl na úrovni druhostupňových žáků. Kvalitou myšlení jsme s těmito čtvrťáky opravdu na úrovni páté, u některých možná i šesté třídy. Ale přínos metody vidím bezesporu i v osobnostně-sociálním rozvoji každého dítěte. Tím spíš, že vím, že některé děti jsou na tom matematicky dobře, ale jejich sociální vývoj není na stejné úrovni jako vývoj kognitivní. Jeden z Einsteinových citátů zní: „Ze školy by měl vycházet mladý člověk jako harmonická osobnost, nikoliv jako specialista.“ Já s ním naprosto souhlasím, proto si myslím, že nejde o to vychovat matematické specialisty, ale svobodné tvůrčí individuality. A ještě jednu jeho myšlenku mám oblíbenou: „Zdravá společnost je závislá jak na samostatnosti členů, kteří ji tvoří, tak na jejich sociálním cítění a sepětí.“

Jaké další benefity metody Hejného kromě rozvoje matematického myšlení byste tedy vyzdvihla?

Děti se učí kriticky myslet, kultivovaně sdělovat svůj názor a dovolí si souhlasit nebo nesouhlasit s názorem druhého člověka. Jednoduše učí se to, co potřebují, aby se z nich nestal snadno manipulovatelný člověk, který jen poslouchá příkazy jiných. Když se dítě setkává ve výuce s možností volby - například náročnosti úlohy v gradovaných testech - učí se odpovědnosti za své poznání, vzdělání i výsledky.

Třídu učíte druhým rokem, převzala jste je, když byli ve třetí. Vidíte nějaký posun i v sociálních dovednostech?

Když jsem přišla, věnovala jsem hodně úsilí budování autonomie žáků a posilování sociálních vazeb ve třídě. Občas se ve třídě vyskytly i manipulativní situace, kdy byli schopni být jako stádo ovcí a jít dělat to, co řekne jeden člověk. Takové situace by mohly v budoucnu směřovat k šikaně. U některých jedinců je skok obrovský, u někoho jsou to zatím krůčky, ale posun vnímám u každého z nich.

Jaká byla hodina, kterou jsem měla možnost zažít, oproti jiným?

Tématem byly zlomky. Řešili jsme je nejdřív ve formě slovní úlohy, kde děti pracovaly s čísly, neměly problém zapsat jednu dvanáctinu, grafické řešení do koláče, aritmetické počítání. Zkoušejí si různé způsoby, jak přijít na výsledek. Navazovalo na to prostředí geometrické, kde se dál potkávají s tématem, propojuje se z více stránek. Ten poznatek, který si z hodiny odnáší, není jeden konkrétní vzoreček, ale schéma, které se jim bude hodit pro další práci. Měla jsem dobrý pocit z toho, že jsem viděla, že se zapojovali víceméně všichni. Líbil se mi Esterčin objev a to, že ti, kteří mají odpracováno, ho přijali a příště na něm budou moci stavět. Když hodina probíhá tak, že učitel vše vysvětluje, může se stát, že vědomí žáků není na přijetí poznatku připravené. V Hejného metodě jsou úlohy koncipovány tak, že jdeme jakoby ve spirále, vracíme se k nim, takže všichni mají šanci si na to taky přijít. Čím víc dětí nový poznatek přijalo, tím častěji se bude objevovat při řešení ve skupině nebo při prezentaci, až si ho osvojí všichni a začnou ho používat.

Většinu hodiny se pracovalo v týmech… proč je to podle vás dobré?

Nechat děti spolupracovat je samozřejmě riskantní - hrozí konflikt, nedorozumění. Ale v tom je to právě cenné, protože aby došli k výsledku, musí konflikty překonat. Matematika je vlastně skvělé tréninkové pole pro sociální vztahy. Když mají dva lidé různý názor, často převáží názor toho, kdo ho umí hlasitěji prosadit. V matematice uspěje ten, kdo objeví matematickou pravdu a dokáže logicky argumentovat. Často pak ve třídě slyším: „Máš pravdu. Teď vidím, že jsem udělal chybu“ nebo „Chápu, teď souhlasím.“

Učíte sedmým rokem, od začátku jste učila takhle?

Hned od začátku jsem se snažila jít v konstruktivistickém směru, tedy nechat děti, ať na věci samy přichází, ale i mně trvalo, než jsem odhodila svoji autoritativnost. Když se dostanu do úzkých nebo do nové situace, taky mi tam naskočí direktivní přístup. Ale je to o tom si říct: stop – jak to můžu udělat jinak? Když budu dětem dávat instrukce, co mají dělat, jak se naučí zodpovědnosti?

Sandra Holáková vystudovala učitelství pro 1.stupeň na Pedagogické fakultě v Praze, pak pokračovala tamtéž v doktorandském programu. Je lektorkou Hejného metody pro učitele prvního stupně. Učitelství se věnuje sedmým rokem, aktuálně na Fakultní základní škole na Barrandově. Zároveň studuje Výchovnou dramatiku na DAMU. Zaměřuje se na seberozvoj v oblasti Hejného metody výuky matematiky, RWCT, Kooperativního učení a Výchovné dramatiky. Mezi její zájmy patří tanec, divadlo, četba a pobyt v přírodě.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.