Žádná slovíčka a gramatika, zato hodně divadla a umění. Jak se učí jazyky ve waldorfské škole

Zatímco většina žáků byla v uplynulých měsících zavřená doma, sedmáci z waldorfské školy v pražských Jinonicích byli v Nigérii. Samozřejmě virtuálně. V zeměpise navíc zrovna probírají Afriku. „To byla náhoda, prostě to tak pěkně vyšlo. Pan učitel nám řekl o Nigérii spoustu zajímavého,“ říká angličtinářka Kateřina Kotačková. Po možnosti propojit se s někým ze zahraničí pátrala proto, aby „byly on-line hodiny živé, měly šmrnc a aby to pro děti mělo smysl“. 

Za normálních časů projekty organizace WIESCO Conversation Program fungují tak, že se zapojený učitel sebere a do země, kde chce dobrovolničit, na své náklady odjede. Zůstane tam, jak dlouho se mu líbí, a tamní žáky obohatí výukou jazyka. V covidových časech ale i tento projekt funguje distančně. „Spojila jsem se s mladou americkou učitelkou Christianou, která se nám věnovala asi tři týdny,“ popisuje Kateřina Kotačková. „Rozdělila jsem třídu na dvě poloviny a každá z nich měla konverzaci s Christianou hodinu týdně. Děti jí nejdřív kladly otázky, které si pro ni připravily, pak se konverzovalo na různá témata. Zrovna bylo Díkůvzdání, tak jsme si povídali o svátcích a co a jak se v Americe slaví.“ 

Konverzace s rodilou mluvčí přinesla podle Kateřiny velké pokroky. „Nejvíc to prospělo těm, co už na tom byli dobře, ti se rozmluvili ještě víc. Pak byli tací, co se díky tomu osmělili mluvit. A pak byli ‚posluchači‘. Jsem ale přesvědčená, že i pro ty to má smysl.“ S porozuměním prý osmáci díky sledování amerických filmů a seriálů neměli problém.

Praha volá Tbilisi

Jenže jak rozmluvit „posluchače“? „Hlavně je do ničeho nenutit, to by je mohlo ještě víc zablokovat,“ ví z praxe Kateřina Kotačková. Obvykle se podle ní jedná o introverty, kteří se stydí mluvit před třídou. Snesitelnější pro ně může být práce ve dvojicích nebo ve skupinkách. A tak se angličtinářka pustila do hledání dalších kontaktů. Tentokrát pomohl facebook. „Objevila jsem skupinu Teachers of English (Učitelé angličtiny) a napsala tam, že poptávám parťáky pro své sedmáky a osmáky. Ozvalo se mi strašně moc učitelů z celého světa. Nakonec jsem se domluvila s jednou paní učitelkou z gruzínského Tbilisi.“ 

Spolupráce začala českou prezentací o Praze, jedna z gruzínských žaček zase představila svou školu. Pak už se studenti propojili ve dvojicích. „Každá z nich dostala za úkol připravit reportáž o ekologickém problému, na který narazí ve svém okolí, a navrhnout, jak by se dal řešit. Připravili i různé scénky a inscenované rozhovory, jeden z nich byl třeba expert a druhý reportér.“ Aktuálně mají podobnou spolupráci navázanou pro změnu se studenty z Polska. Domlouvání a sladění časů i představ o obsahu výuky je náročné, ale podle učitelky to stojí za to. „Není to jen o angličtině. Získali nadšení pro poznávání jiných kultur, uvědomili si, co mají s dětmi odjinud společného – povídali si třeba o tom, jak prožívali lockdown. Někteří se opravdu spřátelili a dál si píší přes sociální sítě.“ 

Žádná slovíčka ani gramatika

Kateřina Kotačková pracuje ve waldorfské škole šestým rokem. Předtím učila v soukromých kurzech a má roční zkušenost z běžné základní školy. Může tedy srovnat běžnou výuku jazyků s tou waldorfskou. Nejvýraznější rozdíl je asi v tom, že „na waldorfu“ děti nememorují slovíčka a na prvním stupni se neučí gramatiku. „Děti na to nejsou ještě připravené a nepotřebují to. Gramatická pravidla se zvědomují až v páté šesté třídě,“ vysvětluje Kateřina Kotačková. Minimálně první tři roky se učí cizí jazyk čistě jen nasloucháním a nápodobou. „Propojujeme jazyk s pohybem, slova doprovázíme gesty, rukama a nohama. Tím děti dostávají jazyk do těla a víc v nich žije, než kdyby o něm jen přemýšlely.“ 

Všichni waldorfští žáci mají angličtinu i němčinu už od první třídy. A hned v první třídě jsou v cizích jazycích schopni sehrát třeba pohádku. „Nic jim nepřekládám a oni možná úplně přesně neví, co říkají, ale díky dramatizaci vědí, o co v pohádce jde. Když se tohle založí hned v prvních letech, děti jazyk lépe uchopují,“ je přesvědčená angličtinářka. 

Podobně je to se slovíčky. Ve waldorfských školách nenajdete slovníčky a nikdo není ze slovíček zkoušen. „Učíme se spíš spojení slov, v angličtině se tomu říká ‚word chunks‘, tedy děti se neučí třeba samotné slovo ‚slunce‘, ale rovnou slovní spojení ‚slunce svítí‘. Dokážou to pak lépe použít,“ míní Kateřina Kotačková.

Rodičům se ale někdy po klasické výuce s memorováním slovíček stýská. „Dospělí často přistupují k jazyku tak, že si v hlavě ‚překládají‘, než něco řeknou. Právě tomu se chceme vyhnout. Ztrácí se tím určitá přirozenost,“ vysvětluje učitelka. Podle ní je nejlepší, když si děti slovíčka zapamatují prostě tím, že je používají. „Čteme texty, kde se nová slova opakují nebo na ně vytvořím nějaká cvičení. Samozřejmě někdo si je zapamatuje rychleji a někdo pomaleji.“ 

Umění raději než komiks

Waldorfská výuka má ještě jedno velké specifikum: je v ní kladen velký důraz na umění. Platí to i pro jazyky. „Angličtinu se učíme skrze básně, písně i malířské umění. Popisujeme obrazy, dramaticky je ztvárňujeme nebo o nich vedeme rozhovory. Recitujeme společně básně. Myslím, že když se vychází z umění, může to víc oslovit duši, než když dáte dětem třeba komiks,“ říká Kateřina Kotačková. 

Možná více než v běžné škole se také výuka jazyků propojuje s tím, co se děje v dalších předmětech nebo čemu je tematicky věnován celý ročník. „Například v šesté třídě se věnují středověku, takže v angličtině čteme třeba Krále Artuše nebo si ho jednoduše zdramatizujeme. Když v osmé třídě probírají 19. století a životopisy slavných lidí, tak se věnujeme třeba Emily Brontëové, Charlesi Dickensovi nebo Edgaru Allanu Poeovi -  čteme jeho povídky a báseň Havran. Devátá třída je zasvěcená 20. století, tak jsme loni měli v angličtině velké téma: rasismus a Martin Luther King,“ popisuje učitelka.

Vrátili se jako vyměnění

„Waldorf“ klade velký důraz také na respektování vývojových etap dítěte. „Například kolem té osmé třídy jim dělá vývojově dobře dozvídat se o životech dalších lidí. Jdou do věku, kdy přemýšlejí o tom, co budou v životě dělat, kam půjdou na střední školu, potřebují se inspirovat a vytvořit si nějaké vize. Proto ty životopisy,“ vysvětluje angličtinářka. Děti si samy vybírají, kdo je zajímá, loni byli krom zmíněného Luthera Kinga v kurzu taky americká aktivistka za práva černochů Rosa Parker, zpěvák John Lennon, americký bojovník za lidská práva Malcolm X nebo americký prezident začátku 60. let John F. Kennedy. Ve věku kolem deváté třídy jsou děti nastavené na tematiku lidských práv nebo třeba ekologie. „Něco to s nimi dělá a je dobré to naplnit i v angličtině.“ 

Tento týden se jinoničtí žáci vrátili do školy. A své učitelce se zdají jako vyměnění. „V angličtině udělali obrovský skok. Asi je to i tím, že jsem je půl roku neviděla, ale věřím, že pomohl i náš mezinárodní projekt. Aspoň něco dobrého to koronavirové období přineslo.“

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.