Že cyklostezku nelze postavit, protože jsou v zemi kabely? Pusťte k problémům středoškoláky, vyřeší všechno

Nejde to. Oblíbená věta politiků, ale i běžných občanů. Něco jako zaklínadlo, které bere lidem chuť se o něco pokoušet. A někdy i chuť přijít k volbám. Podle loňského výzkumu se 67% dnešních středoškoláků nezajímá o politiku a veřejné dění. Několik stovek studentů z jihomoravského kraje už ví, že být aktivní smysl má.

Díky studentům letovické Masarykovy střední školy už místní snad nebudou muset chodit po nebezpečné silnici I/43, kde za den projede tisíc aut. Bezpečnější cesta, která je ale většinu roku neschůdná a nesjízdná kvůli bahnu, by se měla proměnit v dlážděnou cyklostezku. Donedávna se přitom zdálo, že to není možné. Neboli: NEJDE TO. Radnice měla za to, že cestu nelze zpevnit, protože jde o chráněné pásmo Českých drah.„Studenti se ale nenechali odradit, pátrali a vyjednávali, a nakonec vymysleli, že by se stezka mohla udělat z rozebíratelného materiálu, aby se v případě potřeby dalo ke kabelům dostat. Zdánlivě neřešitelný problém tím zmizel,“ popisuje Radka Martínková. Radnici tak předkládají projekt stezky ze zámkové dlažby v hodnotě přes 9 milionů a současně sami aktivně hledají možnosti financování.

Politik není nepřítel

Tolik se mohou vzájemně obohatit, přitom spolu komunikují jen výjimečně. Řeč je o studentech a politicích. Mladí mají čas a energii věci měnit, politici a úředníci zase zkušenosti, informace, kompetence a kontakty.

Nejisté obličeje, stud, obava z hovoru s politiky. Někdy neochota politiků brát studentské nápady vážně. Tak to prý vypadá na společných workshopech v prvních minutách. Netrvá ale dlouho, a všechno je jinak. „Studenti se rychle uvolní, když zjistí, že se jim nikdo nebude smát a hodnotit jejich nápady. Na konci už se baví s politiky jak se známými nebo kamarády a je na nich vidět, jak nabyli sebevědomí a jak i za ten jediný den sami vyrostli,“ říká další z lektorek Daria Skálová.

Zhruba šedesát procent studentů už na workshop přichází s konkrétními nápady, co by chtěli ve městě změnit. „Oni neznají hranice a my se jim je snažíme nedávat. Jak říkal Einstein – vědu by měli dělat mladí lidé, protože nevědí, že to nejde. V tom já mám někdy roli zlého poldy, že brzdím politiky, aby předčasně neříkali ‚tohle nejde‘ a nepřistřihávali tak studentům křídla,“ směje se Radka Martínková.

Ona i další mentoři pracují se studenty i po skončení jednodenního workshopu. Pomáhají jim vytvořit projektovou žádost použitelnou při jednání s úřady. Hřiště ve Slavkově by se mělo začít stavět v průběhu letošního léta, nový přechod ve Vyškově je v plánu na srpen 2018. Ale i na malé změně něčeho, co je štvalo, se studenti mnohé naučí: hledání zdrojů pro realizaci změny, demokratické způsoby prosazování nápadů a názorů (a že věci nebývají černobílé), spolupráci se spoluobčany i vedením obce.

Naučit se za něco bojovat

Projektu Můžeš to změnit se prozatím zúčastnily více než tři stovky jihomoravských středoškoláků. Organizátoři si pochvalují, že se hlásí i dost studentů z odborných škol a učilišť. Právě oni se podle nich dokážou v rámci projektu nejvíc posunout. „Z průzkumů vyplývá, že tito studenti jsou společensky ještě méně aktivní. Mají méně hodin občanské výchovy, základů společenských věd, na jejich školách se tomuto tématu věnuje menší pozornost. A především – často nemají vzor a podporu doma. Nemívají zkušenost s tím, že by jejich rodiče za něco bojovali, za něco se postavili. Cílem našich workshopů je, aby příští generace ten vzor už měly,“ říká další z lektorů Michael Murad.

I Daria Skálová si spolupráci se studenty odborných škol a učilišť pochvaluje. „Jeden z mých týmů velmi vyniká v praktičnosti. Možná je to tím, že studují praktický obor, někteří z nich jsou stavaři. Dokážou to velmi dobře uchopit, jsou v těch správných mezích a mají i velmi dobrou metodickou podporu na školách.“

Vím, že to můžu změnit

Pedagogové mají v projektu jen pasivní roli, přesto jsou klíčovou osobou. „Na studentech je okamžitě poznat, jestli mají nebo nemají nadšeného pedagoga. S těmi, kteří mají, se pracuje mnohem lépe,“ říká Radka Martínková. Jako jeden z dalších kroků plánují lektoři Můžeš to změnit připravit metodickou příručku pro učitele, aby v duchu workshopů mohli s dětmi pracovat dál. „Jejich dosah pak může být mnohem větší než náš.“

Co organizátorům dělá největší radost? „Že nám většina studentů říká, jak jsou šťastní, že mohli něco takového získat a chtějí se učit dál,“ říká lektorka. A co že to vlastně získali? „To, co je v životě nejvíc potřeba – schopnost řešit problémy. A pak taky ne víru, ale přímo vědomí a zkušenost, že můžou něco změnit."

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.