Ze školy se stane spíš hlídací centrum, říká ředitel ze Svitav. Jeden člověk nemůže být s dětmi celý den, sestavíme týmy

Evropské země postupně začínají vracet žáky do škol. Začalo s tím Dánsko, v pondělí 27. dubna se do lavic vrátili i norští prvostupňoví školáci. O týden dřív než čeští maturanti se začnou učit studenti posledních ročníků v sousedním Německu.

Čeští ředitelé, které jsme oslovili, zatím detailnější opatření nechystají a vyčkávají na „manuál“, který ministerstvo školství slíbilo zveřejnit do konce dubna. Většina z nich otevření škol ale vítá. „Myslím, že toto období krátkého návratu dětí do škol ještě před letními prázdninami bude důležité zejména po stránce psychohygieny,“ říká ředitelka základní školy v Trmicích u Ústí nad Labem Marie Gottfriedová. „Budeme mít příležitost znovu s dětmi navázat živé spojení, bude prostor pro reflexi všeho, co jsme v uplynulých týdnech prožívali, budeme pracovat s emocemi.“ Právě z těchto důvodů by nejraději ve škole přivítala i žáky druhého stupně. Stejně jako její kolegyně, češtinářka Jindřiška Waňková. „Pokusím se se svými žáky setkat, i kdyby to mělo být ve skupinkách po pěti. Připadá mi důležité s nimi mluvit o tom, jak všechno vnímali a prožili. Kdybychom se viděli až po prázdninách, už to budou mít překryté jinými zážitky.“

Z notebooků už se nám zvedá žaludek

Ředitelka základní školy ve Stehelčevsi u Kladna by se vrátila do školy klidně ještě dřív, než je plánováno, ředitel ZŠ v Olomouci-Řepčíně dokonce „co nejdřív“. „Zrovna mi říkala jedna kolegyně, že když vidí notebook, zvedá se jí žaludek. Pracujeme nadstandardně, stali se z nás ajťáci, ale ten osobní kontakt, dynamika třídy… to je nenahraditelné,“ říká olomoucký ředitel Jiří Vymětal. I on by byl nejradši, kdyby se do škol vrátily rovnou všechny děti. „Stejně má velká část dětí sourozence na druhém stupni, takže kdyby se potenciálně ve škole nakazily, přijdou domů a tam si to předají.“

Podle Jiřího Sehnala, ředitele základní školy ve Svitavách, by červen ve školách pomohl zařídit lepší září. „Hasit v září několikaměsíční výpadek, a to nejen probírané látky, ale i mentální kapacity a toho, že děti ztratily režim a nepoužívaly hlavu, by bylo velmi těžké. Přál bych si, abychom v červnu mohli co nejvíc snížit tento deficit a do co největší míry fungovat normálně.“

Malé školy mohou mít problémy

Děti by se koncem května měly ve škole potkat v nezvyklém nastavení: ve skupinách maximálně patnácti dětí, které spolu zůstanou až do odpoledne. Zatím není jasné, jak by to bylo s obědy nebo se šatnami, kde by bylo obtížné dodržovat dvoumetrové rozestupy.

Problémy hrozí především menším školám. ZŠ ve Stehelčevsi bývala malotřídkou a do určité míry tak stále funguje. Běžně se učí druháci s třeťáky a čtvrťáci s páťáky, v každé třídě je zhruba čtyřiadvacet dětí. V režimu, který nastínilo ministerstvo, by se ročníky musely rozdělit a scházeli by učitelé. „Prvňáčky má paní učitelka, která bude odcházet na mateřskou dovolenou, tu bych asi nechtěla vystavovat riziku. Jenže je to čtvrtina našeho pedagogického sboru. I kdybych učila i já, což i teď při distanční výuce dělám, byly bychom na prvním stupni tři na pět skupin dětí. Zbytek by tedy asi musely zastat paní vychovatelky,“ říká Šárka Holečková. Škola by tedy patrně nebyla schopna zajistit běžný rozvrh. „Budou potřeba výrazné úpravy a snížení hodin. Přidám asi hodiny tělocviku, kolega je teď nevytížený, tak by si to mohl užít a děti se také vlastně moc nehýbají, mají co dohánět.“

Na základní škole v Olomouci - Řepčíně vyřeší personální nouzi fakt, že je škola velmi inkluzivní a v deseti třídách prvního stupně pracuje celkem třináct asistentů. „Už jsem jim všem, a také vychovatelům z družiny, poslal zprávu, aby byli v pohotovosti. Na návratu do škol budeme participovat všichni, aby byla výuka co nejkvalitnější,“ plánuje ředitel Jiří Vymětal. Je připraven i na to, že bude dál pokračovat i výuka distanční. „Někteří rodiče už mi hlásili, že děti do školy nedají, bojí se, a já to respektuju. Zatím to plánujeme tak, že distanční výuku dál povedou učitelé a pro asistenty připraví práci, které se budou věnovat s dětmi ve třídě. Vím ale i o třídě, kam se chtějí vrátit všechny děti. Tam by pak školní výuku mohla vést přímo jejich paní učitelka.“

Ve Svitavách se bude učit týmově

Zajímavou vizi má ředitel ZŠ Svitavy. „Jsem týmový člověk a tak bych rád nominoval takové tříčlenné minitýmy, které by výuku zajištovaly,“ říká Jiří Sehnal. Byly by složené z učitelů, asistentů vychovatelů a učitelů z druhého stupně, kteří se zatím do škol nevrátí. „Myslím, že na jednoho člověka by ta výuka dejme tomu od osmi do patnácti hodin byla příliš. V takovém týmu se učitelé budou moci prostřídat – jeden bude s dětmi, druhý bude odpočívat, třetí bude chystat další aktivity,“ popisuje Jiří Sehnal. Podle něj je zřejmé, že učitelé už do konce školního roku budou fungovat spíš jako družináři. „Paradoxně tahle kompromisní varianta, kdy do školy mají jít jen prvostupňoví a ještě dobrovolně, je nejhorší. Ze školy se tak stane především hlídací centrum.“

Kolik dětí by do školy přišlo, ve Svitavách zatím nezjišťovali. „Bude to záviset na náladě ve společnosti. Dvacetitisícové Svitavy údajně zatím nemají ani jednoho nakaženého, takže věřím, že v tuto chvíli by většina rodičů děti do školy poslala. Stačí ale, aby onemocnělo deset lidí, z nich bude třeba jeden učitel, a nálady se otočí o sto osmdesát stupňů.“ V Trmicích očekávají zhruba poloviční účast. Ve škole, která se nachází ve vyloučené lokalitě, bude roli hrát také zaměstnanost rodičů. „Rodiče bez zaměstnání si pravděpodobně častěji nechají své děti doma,“ míní ředitelka Marie Gottfriedová.

Šárka Holečková je ráda, že se postupně uvolňují pravidla týkající se roušek. „Už teď při dvaceti stupních se v nich špatně dýchá. A děti se s obavami ptají, jestli si spolu budou moct povídat - o to jim jde nejvíc, těší se na sebe. Plánujeme pro výuku využívat i školní zahradu nebo přírodní prostředí naší obce. Bude otevřena zoo, tak třeba pojedeme i na malý výlet, abychom se užili navzájem.“

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.