Psychoterapeut, nebo šarlatán bez vzdělání? Jak poznat odborníka, když vaše dítě potřebuje pomoc

České děti se s duševními problémy potýkají stále častěji. Zatímco v roce 2017 volalo na Linku bezpečí 1195 mladistvých, v roce 2022 bylo telefonátů více než třikrát tolik – 3650. Dispečeři v nich nejčastěji řeší deprese, úzkosti, poruchy příjmu potravy, jako je anorexie a bulimie, nebo sebevražedné myšlenky. S obrovským množstvím duševních potíží mladých, k němuž podle odborníků výrazně přispěla pandemie, si teď systém příliš neví rady. „Pokud dnes někam zkusíte zavolat s tím, že máte patnáctiletou dceru, která se sebepoškozuje, dostanete termín třeba za tři měsíce,“ říká předseda Unie psychologických asociací ČR Michal Walter.

Vedle zásadního nedostatku profesionálů současná krize ukazuje, jak je složité se v poskytování péče o duševní zdraví v Česku vůbec zorientovat. Při hledání dostupné pomoci se totiž laik může v pojmech, jako je psycholog, klinický psycholog, psychoterapeut, terapeut, nebo dokonce kouč, velmi rychle ztratit. Hrozí tak, že nechtěně sáhne po někom, kdo jemu samotnému či jeho dítěti nejen nepomůže, ale potenciálně i ublíží.

Psychoterapie v Česku momentálně funguje na dvou „frontách“: ve zdravotnictví a mimo něj. „Tzv. nositeli výkonu psychoterapie jsou ve zdravotnictví kliničtí psychologové a psychiatři. To jsou odborníci, kteří mohou poskytovat psychoterapii na pojišťovnu v rámci zdravotnictví, pokud mají atestaci v psychoterapii. Jakmile prostředí zdravotnictví opustíme, slova jako terapeut a psychoterapeut může používat v zásadě kdokoli,“ podotkla v článku pro web Heroine.cz psychoterapeutka Dominika Čechová z České asociace pro psychoterapii (ČAP). Slovo si tak může legálně „přivlastnit“ například věštec nebo kartářka. Tedy v případě, že u toho neporušují občanský zákoník a živnostenský zákon: jiné zákonné se úpravy se na profesi zatím nevztahují. Za udílení rad, nacházejících se mnohdy na škále od bizarních po nebezpečné, jim proto nehrozí žádný postih.

Ve světě se psychoterapie běžně odehrává z velké části mimo zdravotnické prostředí. Ani v Česku přitom současné kapacity klinických psychologů zdaleka nestačí poptávce. Díky chystanému zákonu o psychologických a psychoterapeutických službách, který ČAP společně s Unií psychologických asociací připravuje, by se pojmy měly vyjasnit. Odborníky z řad psychologů a psychoterapeutů by například měla sdružovat společná profesní komora. Mezi asociacemi a organizacemi v Česku, které odborníky na duševní zdraví sdružují, ale panují dlouhodobé konflikty, které vytvoření jasného právního rámce výrazně znesnadňují. O tom, jaká budoucnost čeká českou psychoterapii a proč se změně systému brání kliničtí psychologové, si přečtěte v textu Gabriely Knížkové pro web Heroine.cz.