Kdo tady smí léčit duši? Psychoterapeuti a psychologové si v profesi chtějí udělat pořádek

Synovi Jitky je devatenáct a půl. Má stálou přítelkyni, chystá se k maturitě a rád by studoval hudební tvorbu. Před několika lety ale jeho budoucnost vypadala méně optimisticky. „Opakovaně se sebepoškozoval, měl velké emoční propady. Od patnácti do sedmnácti vyzkoušel různé návykové látky. Teď v březnu to budou dva roky, kdy jsem viděla, že se jeho stav hodně zhoršil. Nemohl vstát z postele, bojoval s úzkostmi. Jenom ležel s počítačem. Tenkrát mi řekl, že už nevidí důvod, proč tady být,“ vzpomíná jeho matka.

Podobných případů je v Česku stále víc. Podle údajů Linky bezpečí volalo v roce 2017 na krizový kontakt 1195 dětí a teenagerů. V roce 2022 už jich bylo 3650. Velký nárůst Linka za poslední roky zaznamenala u sebepoškozování (jeho příčiny a dopady na webu Heroine.cz rozebrala Barbora Vajsejtlová), depresí nebo úzkostí. Z dat Všeobecné zdravotní pojišťovny pak vyplývá mimo jiné velký nárůst případů poruch příjmu potravy: počet dívek ve věku od 15 do 19 let potýkajících se s PPP se za posledních pět let zvýšil o 57 procent.

S obrovským množstvím duševních potíží mladých, k němuž podle odborníků výrazně přispěla pandemie, si teď systém příliš neví rady. Nedostatek kapacit se netýká jen dětských psychiatrů a psychiatriček, jimž se v poslední době konečně dostává mediální pozornosti, ale také klinických psychologů/žek či psychoterapeutů/tek. Například dětských klinických psychologů a psycholožek je aktuálně podle adresáře Národního ústavu duševního zdraví třicet na celou republiku. „Pokud dnes někam zkusíte zavolat s tím, že máte patnáctiletou dceru, která se sebepoškozuje, dostanete termín třeba za tři měsíce,“ říká předseda Unie psychologických asociací ČR Michal Walter.