Půl na půl. Neplodnost postihuje muže i ženy ve stejném měřítku

Jak dlouho by se měly páry snažit o dítě přirozenou cestou?

Podle definice neplodnosti se jedná o jeden rok, tedy jeden rok při pravidelném nechráněném pohlavním styku, pokud je ženě do 35 let, v pozdějším věku pak šest měsíců. Když ale pár ví o přidružených problémech, jako je cukrovka, autoimunitní onemocnění, patologie ve spermiogramu a podobně, tak samozřejmě mohou přijít dříve. Neplodnost je určitě lepší začít řešit dřív než později.

Po uplynutí této doby to znamená, že jsou jeden nebo oba z páru neplodní?

Takhle to asi říct přímo nejde. Záleží také na tom, co si běžná populace představí pod pravidelným nechráněným stykem.

Jaká četnost je tedy ideální?

Pokud má žena pravidelný cyklus a menstruuje každých 28 dní, tak nejplodnější dny bývají kolem půlky cyklu, tedy třináctý, čtrnáctý den. Nemá ale smysl mít styk každý den, stačí obden, například třináctý a patnáctý den cyklu. Pak jsou ovšem ženy s poruchou ovulace, které mají třeba krátkou folikulární nebo naopak krátkou luteální fázi a ovulace tedy v té „standardní“ době nastat nemusí, což žena často vůbec nepozná, dokud ovulaci nepotvrdíme ultrazvukem.

Když se početí nedaří, kam se v první fázi obrátit – na obvodního gynekologa?

Samozřejmě záleží na ženě. První volbou může být gynekolog, který udělá ultrazvuk a vyšetření alespoň základních hormonů. Problém je v tom, že pro nás nejdůležitější Antimülleriánský hormon (AMH) většinou obvodní gynekolog nevyšetřuje. Výsledek jeho hladiny nám řekne, jakou má žena ovariální rezervu, jinak řečeno, kolik má vajíček ve vaječnících. Pokud chce mít žena jistotu úplného vyšetření, tak je lepší kontaktovat jakékoliv IVF centrum, přičemž žádanka není třeba.

Stále panuje přesvědčení, že „chyba“ bývá na straně ženy. Jaká je skutečnost?

To je mýtus, který se drží ještě z dob dávno minulých. Teď víme, že problém bývá ve 40 % na straně ženy, 40 % na straně muže a ve 20 % je problém na straně ženy i muže zároveň.

Jaké jsou obecně rizikové faktory neplodnosti?

Rizikových faktorů je bohužel spousta. Jako první bych uvedla věk, především žen, i když v poslední době se zdá, že rovněž věk muže ovlivňuje jeho plodnost. Čím je žena starší, tím nižší kvalitu vajíček má, a to je fakt, jenž neumíme zvrátit ani nijak ovlivnit. Druhou častou příčinou neplodnosti je endometrióza. Dále sexuálně přenosné choroby, které mohou u žen způsobovat poruchy pánevní anatomie, poruchy průchodnosti vejcovodů. Záleží i na životním stylu, přičemž nadváha je rizikovým faktorem neplodnosti pro obě pohlaví. Ze studií dokonce vyplývá, že obézní muži plodí obézní děti. U žen obezita jako taková zhoršuje hormonální rovnováhu a kvalitu embryí. Obézní ženy mají rovněž nižší pravděpodobnost spontánního otěhotnění a nižší úspěšnost u IVF.

Co obnáší základní vyšetření neplodnosti u žen a u mužů?

Začíná se anamnézou, abychom nepřehlédli nějakou systémovou chorobu, která může mít na otěhotnění vliv, například cukrovku. Žena poté absolvuje gynekologické vyšetření včetně testu na chlamydie a gynekologický vaginální ultrazvuk. Z krevního odběru vyšetřujeme celý panel štítné žlázy, velký hormonální profil, AMH hormon, sexuálně přenosné choroby, krátký imunologický rozbor. To samé i u mužů, kde navíc vyšetřujeme spermiogram. Hodnotíme koncentraci a celkový počet spermií, hybnost spermií a jejich morfologii, tedy jak spermie vypadají.

Co nakonec bývá nejčastější příčinou poruchy plodnosti z vaší zkušenosti?

Na první místo bych zařadila idiopatickou sterilitu, kdy nejsme schopni ani u jednoho z páru identifikovat problém nebo faktor, který neplodnost způsobuje. Tyto páry nakonec často skončí u IVF, tedy mimotělního oplodnění. Další příčinou bývá nízká rezerva vajíček, endometrióza nebo genetická příčina neplodnosti, kdy je jeden z páru nositelem genetické mutace. Pokud je problém na straně muže, mluvíme o andrologické sterilitě, tak nejčastěji vídáme patologii ve spermiogramu, eventuálně až úplnou nepřítomnost spermií v ejakulátu.

Setkáváte se i se situacemi, kdy se páru první dítě podaří bez problému a obtíže přicházejí až s dalším početím? Co to obvykle způsobuje?

Ano, celkem často. Tzv. sekundární sterilita, kdy se první miminko povede, ale druhé nepřichází, může mít spoustu příčin. Žena stárne, objeví se děložní patologie, endometrióza, přidávají se přidružená systémová onemocnění, vysoký krevní tlak… a podobně to platí i u mužů.

Neplodnost zní hrozně definitivně, i když tomu tak vždy není.

Je pravda, že některé příčiny neplodnosti vyléčit umíme. Když bude v děloze velký myom, přepážka nebo polyp, tak je dokážeme odstranit a žena pak může spontánně otěhotnět.

Je u někoho neplodnost zcela nezvratná?

Bohužel ano, jedním z případů je naprosto vyčerpaná zásoba vajíček u žen, kterou opravdu obnovit neumíme. Problém samozřejmě nastává, chybí-li některý z reprodukčních orgánů, například děloha. Ačkoliv se transplantace dělohy zcela výjimečně provádí, jedná se o velmi zatěžující postup. Východiskem je v tomto případě náhradní mateřství. Pokud žena funkční dělohu má a nemá vaječníky, nebo jsou zničeny, může využít dárkyni vajíček.

V jakých dalších případech se přistupuje k metodám asistované reprodukce a které to jsou?

Metod, které asistovaná reprodukce nabízí, je spousta. Pokud je pár v zásadě v pořádku, respektive nenacházíme důvod neplodnosti, začínáme postupně. Můžeme nejprve načasovat styk nebo přejít k nitroděložní inseminaci, což je neinvazivní postup, kdy se partnerovy spermie zavedou do dělohy ženy v její nejplodnější den. Když tyto postupy nezafungují, je jasné, že porucha leží někde hlouběji. V tu chvíli lze přistoupit k IVF. Nejprve potřebujeme vaječníky hormonálně nastimulovat. Pacientka si aplikuje stimulační preparáty a v momentě, kdy folikuly dorostou ideální velikosti, stimulaci ukončíme odběrem vajíček. V laboratoři je oplodníme spermiemi partnera a vzniklé embryo přeneseme do dělohy tenkým katetrem. Zbytek embryí lze zamrazit. V případě, že ani tato metoda není úspěšná, pak je většinou potřeba použít darované spermie nebo vajíčka. Jsou i páry, které potřebují léčbu darovanými embryi a to tehdy, když ani jeden z nich nemá reprodukční buňky, nebo jsou tak nekvalitní, že už nevedou ke kvalitním embryím. Každá metoda má pochopitelně své výhody i nevýhody.

Kromě výše uvedeného máme ale k dispozici mnoho dalších vyšetřovacích metod, které nám mohou přinést další důležité informace. U muže se jedná o urologické vyšetření, ultrazvuk varlat, ledvin. U ženy diagnostická laparoskopie nebo hysteroskopie, biopsie děložní sliznice a její vyšetření a další.

Mnoho žen si prošlo spontánními nebo zamlklými potraty. To také souvisí s poruchou plodnosti?

Může a nemusí. Časté potrácení vidíme u žen s genetickou sterilitou. To je ten případ, kdy si jeden z páru nese nějakou mutaci, která mu vůbec nevadí, ale v samotném embryu vytvoří tzv. nebalancovanou translokaci neboli chybu v genetickém kódu. Časté potrácení se týká i žen s patologií v děloze – nějaká překážka, jako je myom či přepážka, jež brání rostoucímu těhotenství. A samozřejmě čím je žena starší, tím je nižší kvalita vajíček, a tvoří se častěji geneticky defektní embrya, která může potratit.

Do konce roku si mohou zájemci nechat otestovat plodnost na jedné ze šesti českých klinik Pronatalu zdarma.