Neočekávalo se ode mě, že budu skromná a nebudu se prosazovat, říká Kateřina Šimáčková v Hlasu Heroine

„Celá naše rodina si myslela, že když jste holka, můžete dělat úplně všechno, stejně jako kluk. Genderové role se u nás vůbec nerozlišovaly,“ vzpomíná Kateřina Šimáčková. Její životní nastavení ovlivnily nejen výrazné ženské vzory v rodině, ale i osvícený dedeček. „Moje matka i moje babička byly velmi silné osoby, velmi pracující. Myslím si, že to není v mé generaci typické. Můj děda byl prvorepublikový feminista. Vzal si babičku proto, že pracovala a že lyžovala lépe než on,“ vysvětluje soudkyně Ústavního soudu své rodinné pozadí. Podporu rodiny cítila odmalička a doteď si uvědomuje, jak je pro ni důležitá.

„Neočekávalo se ode mě, že se budu věnovat domácím pracím, budu skromná a nebudu se prosazovat. To mi hodně pomohlo. Pak jsem si našla muže, který je podobný feminista jako můj děda. Jeho maminka i babička byly šéfkami a byl zvyklý na silné ženy, které se věnují práci,“ vysvětluje.

Péče jako překážka

„Neměla jsem to složitější jako žena. Nemám ty překážky, které spočívají ve slaďování rodinného a pracovního života,“ říká Kateřina Šimáčková v rozhovoru s Pavlem Houdkem. „Stalo se nám, že jsme neměli děti, a poměrně brzy jsem přišla o své rodiče. Takže nemám ty pečovatelské zátěže. Neměla jsem ty vnitřní ani vnější překážky, kterým ženy v České republice pořád čelí,“ vysvětluje. „Ono to začíná už ve chvíli, kdy ještě vůbec tu rodinu nemáte. Třeba v tom, že si lépe najdete manžela, když budete skromnější, nebo že nemá cenu se angažovat, protože budete mít děti,“ zmiňuje časté stereotypy.

Nicméně v praxi vidí, že nejen v justici to mají ženy zejména ve věku mezi třicítkou a čtyřicítkou, který je pro kariéru klíčový, velmi těžké. „Je to problém střetu řady rolí. I když ženám řeknete, že mohou všechno, tak to vede k tomu, že mají všechno, ale ve všem sníží požadavky – budu dělat pěknou práci, ale nebudu kandidovat na vyšší soud, protože je v jiném městě a moje děti chodí do školy třeba v Chrudimi,“ popisuje časté dilema žen profesionálek.

I když podobná rozhodnutí respektuje a chápe, stejně vnímá, že ženy do „toho“ nejdou, i když by často mohly. „Ale druhý problém, který taky vidím, je to, co si říká společnost – vždyť ona bude mít děti, nebo ona má děti, není přece obvyklé, aby předsedkyní krajského soudu byla žena… Jsou to ta očekávání – která mám sama od sebe i která má okolí.“

Heroine pořádá panelovou diskusi s pěti potenciálními kandidátkami na prezidentku, které znáte z titulní strany našeho speciálu. 20. 10. 2021 v Centru architektury C.A.M.P. v areálu Emauzského kláštera promluví Danuše Nerudová, Miroslava Němcová, Lenka Bradáčová, Adéla Šípová a Rut Kolínská. Diskuse bude moderovat Martin Veselovský. Dále vás čeká welcome drink, motivační talk Barbary Havelkové, občerstvení a networking s lidmi, kterým není lhostejný osud naší země. O prodeji vstupenek na akci se dozvíte více na konci července!

Přála by si také, aby se ženy navzájem více podporovaly. „Ráda bych, aby ostatní ženy nevnímaly to, když si jejich ‚sestra‘ v širším slova smyslu vybere jakoukoliv životní dráhu, že je tím kritizuje, protože ony si vybraly jinou životní dráhu. Aby nepřemýšlely o tom, že ona je špatná matka nebo že je špatná profesionálka,“ říká Kateřina Šimáčková.

V rozhovoru s Pavlem Houdkem mluví také o tom, jak se jí jako ženě žije nad skleněným stropem, proč si někdy připadá jako Marie Kabrhelová a jak ona sama pomáhá dalším ženám v justici. Poslechněte si Kateřinu Šimáčkovou v novém díle podcastu Hlas Heroine. 

Hlas Heroine je dostupný i na všech obvyklých platformách.