Rodíme se extrémně vystresovaní, připomíná vědkyně. Stresová reakce znamená, že tělo funguje správně

Kde se vlastně vzala představa, že stres je to něco v zásadě špatného? „ V 70. letech proběhla řada veřejných vystoupení, kdy chodili do médií lidi, kteří stres zkoumali, byli to špičkoví vědci, kteří stojí za stresovou teorií,“ říká lékařka Julie Dobrovolná, profesorka Masarykovy univerzity, pro kterou je stres předmětem jejího vědeckého výzkumu. „Byla to vlastně marketingová zakázka, kterou byla podpora tabákového průmyslu. Hans Selye, jeden z lidí, kteří definovali stresovou reakci, byl zároveň sponzorovaný společností Philip Morris za to, že propagoval tabákové výrobky jako prostředek ke snížení stresu a boje se stresem,“ vypráví v rozhovoru, který se uskutečnil v rámci Inspiračního fóra na MFDF v Jihlavě.

„Takže takhle vznikl boj se stresem. Někdo chtěl něco prodat. Nevznikl z toho, že bychom si řekli, že potřebujeme zlepšit zdraví populace,“ vysvětluje Julie Dobrovolná. „Dnes kolem stresu a snahy dosáhnout řekněme relaxace – což není opak stresu – vznikl celý wellbeingový průmysl.“

Co vlastně myslíme, když mluvíme o stresu? „Stres je definovaný jako tělesná reakce na faktory vnějšího prostředí, které ji dokážou vyvolat. Ale neznamená to nutně, že ji musíme zažívat v nějaké intenzitě,“ upřesňuje vědkyně. „Jedna věc je, že pociťuji nepříjemně, že mám mnoho pracovních úkolů, to ještě nemusí být stres,“ vysvětluje.

Skutečná stresová reakce je totiž podle ní v pořádku: „Stresová reakce je přirozená adaptační reakce, kterou je naše tělo vybavené. To není nemoc. Stresová reakce se aktivuje, abychom se lépe adaptovali. A pomáhá nám lépe se nastavit na prostředí, ve kterém se nacházíme. Takže nechci říct, že stres není škodlivý, může být v určité intenzitě velmi škodlivý a i zdravý člověk může dostat infarkt z nějaké nadprahové situace. Ale jako taková stresová reakce není patologická.“

„Čím jsem starší, tím mám větší problém to patologizovat. Říkám si, že je to v pořádku, že to tělo něco dělá, že nadledvinky produkují glukokortikoidy. To je vlastně dobře. Od toho je máme,“ vysvětluje vědkyně v rozhovoru. Co tedy rozhoduje o tom, jestli na nás stres bude mít negativní dopad a jestli nám ublíží? „To záleží na kombinaci tří různých skupin faktorů. První skupina je naše vrozená nebo zděděná vnímavost,“ vypočítává Julie Dobrovolná.

„Každý máme různou vnímavost k různým typům situací. Jsou lidé, kteří jsou v určitých typech situací odolnější než jiní. Druhá věc je okolní prostředí, ve kterém se nacházíme. Ty faktory, které na nás působí a které mají různou intenzitu a různý potenciál reakci stimulovat. Třetí věc je délka a intenzita působení toho faktoru. Víme, že krátkodobý akutní stres se výrazně lépe toleruje než méně intenzivní chronický stres. Chronický stres, pokud opravdu přetrvává delší dobu, je spojený s řadou nežádoucích účinků, nemocí, které můžou u člověka vzniknout. Naopak akutní stres naprostá většina lidí je schopná tolerovat.“

Co dalšího v podcastu uslyšíte:

• Nadužíváme pojem „stres“?
• Jsou polárníci a polárnice ve větším stresu než lidé v Brně?
• Jakou roli v působení stresu hrají mezilidské vztahy?
• Jak se stres vlastně měří?
• Co si o stresu myslí Dánové?
• Jak se zbavit trémy a jak posílit odolnost vůči stresu?
• Proč jsou chudší lidé více vystresovaní a jaké z toho plyne poučení?

Poslechněte si celou epizodu podcastu Hlas Heroine na Spotify nebo Apple Podcast.