Forenzní psycholožka Čírtková: Někteří muži touží po těle bez duše. I v Česku došlo ke zneužití omámené seniorky
Forenzní psycholožka a soudní znalkyně Ludmila Čírtková se více než třicet let věnuje obětem násilí, zvláště pak toho sexualizovaného. Kauza dlouhodobě znásilňované francouzské seniorky Gisèle Pelicot ji tedy zasáhla, ale nepřekvapila. Doufá nicméně, že tento případ bude jedním z reflektorů, které osvětlí řadu dalších nebezpečných souvislostí, jež bují na sociálních sítích, dark netu, ve společnosti. „Nenávist k ženám, hrubost a citová netečnost. To je to, co mě nejvíc šokuje,“ říká v rozhovoru pro Heroine.cz.
Když explodovala ve Francii kauza dlouhodobého znásilňování Gisèle Pelicot, zdálo se, že jde o naprosto extrémní případ. Teď se však ukazuje, že podobně jako Dominique Pelicot na skryté internetové platformě nabízel svou ženu, jiní muži na podobných platformách v Německu či v Česku kupčí s intimními fotografiemi svých partnerek, s videi, na nichž jsou znásilňovány, nuceny k sexuálním praktikám, jež se jim příčí… Takže kauza Pelicot není až tak výjimečná?
Myslím, že Pelicot je extrém, a to v dlouhodobosti, v enormním objemu viktimizace. Jedna oběť je znásilňována 50 muži po dobu takřka 10 let, přičemž strůjcem je jeden pachatel. To je naprosto extrémní případ, který byl odhalen náhodou, díky všímavé policii. Vlastně i v tom je to extrém.
Odhalil to jeden pečlivý policista, kterému se zdály podezřelé fotky v Pelicotově mobilu. O deset let dříve ovšem dostal Pelicot za voyerství jen peněžní pokutu a jeho mobil na policii asi nikdo nezkoumal.
Když mluvíme o náhodách, napadne mě hned paralela k Josefu Fritzlovi. Unesl svou dceru Elizabeth, izoloval ji v příbytku, který léta budoval ve sklepení svého domu v jednom rakouském městě. A pak vedl dva paralelní životy stejně jako Pelicot. U Pelicota to byl život denní a noční (ve dne měl laskavou tvář pro rodinu, děti, vnoučata, v noci byl voyer a násilník), Fritzl měl zase svůj poklidný život nahoře a ten druhý dole ve sklepě. Vydrželo by mu to ještě řadu roků, kdyby jeho už takřka dospělá dcera-vnučka, která vzešla z incestu, vážně neonemocněla. Musel ji odvézt k lékařům, ti potřebovali mluvit s matkou, aby mohli přijít na to, co s dívkou je. A tak Fritzla mimoděk donutili, aby Elizabeth vyvedl z toho sklepa. Hned bylo jasné, že tady něco nehraje, a tak zdravotníci rodinu rozdělili a pak nemohli uvěřit, že to, co Elizabeth vypráví, je skutečné. To je těm dvěma případů společné: jsou extrémní v míře a rozsahu, a proto takovou dobu nebyly odhaleny. Nikoho by totiž ani nenapadlo o něčem takovém uvažovat, nikoho ani nenapadlo si to přestavovat. Proto se nikdo ani neptal, nepátral.
Vybavím si třeba osmnáctiletou klientku, kterou pozval spolužák z gymnázia, aby se přišla podívat na nový byt, který dostal od rodičů. Ona tam šla, protože to byl prostě kamarád, který se navíc dobře znal i s klukem, s kterým chodila. Vůbec ji nenapadlo, že by jí ten spolužák mohl něco nasypat do pití. Probudila se ráno, on byl nad ní, dokončoval – abych tak řekla – zrovna sexuální aktivity na jejím těle.
V poslední době se v médiích objevují informace o dalších případech sexualizovaném násilí. A početných. Setkáváte se s nimi i častěji na lince Bílého kruhu bezpečí?
Nemám žádné oficiální statistiky, ale mohu říct, že z hovorů na lince 116 006 a z konzultací v poradnách Bílého kruhu bezpečí vyplývá, že v posledním pololetí přibylo o jednu čtvrtinu případů sexualizovaného násilí, přičemž řešíme i znásilnění v bezbrannosti.
