Jak pomoci dětem v problémech? Kampaň Domů nevidíš provází učitele krok za krokem

Hanka má ve škole nadprůměrné výsledky, snaží se a vždy je připravená. Je to její obranný mechanismus, snaží se na sebe strhnout co nejméně pozornosti. I tak jsou na ní ale vidět známky zanedbání – někdy má špinavé oblečení, svačinu má jen málokdy, peníze potřebné na výlety vždy přinese s několikadenním zpožděním. Matka do školy už víc než půl roku nepřišla. Hanka to obhajuje tím, že má náročnou práci. Jednoho dne matka Hanku omylem udeří. Do školy dorazí s podlitinou pod krkem. 

To je jeden z příběhů, který si mohou učitelé přečíst na webu kampaně Domů nevidíš. Web je určen především jim, aby jim pomohl, pokud ve své třídě mají dítě, které právě prožívá nelehkou životní situaci a potřebuje pomoci. Právě praktické příklady pomohou si uvědomit, jak takové dítě může reagovat. Přičemž se nemusí jednat o děti, které žijí s rodičem alkoholikem nebo drogově závislým či jsou doma týrány. Další příběh popisuje děti, které žijí s otcem samoživitelem, který musí mít tři práce, aby je uživil, a děti se musejí starat o domácnost i o sebe navzájem. A ve škole jsou pak drzé na učitele. Hlavní hrdinkou dalšího příběhu je Lenka, dívka, která žije jen s tetou, protože její rodiče jsou drogově závislí. Občasně se s nimi vídá, ale situace je natolik těžká, že se to projevuje na jejím chování ve škole. 

Návod pro učitele

Na kampani, kterou vytvořila Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, se podílela nezisková organizace Barevný svět dětí. S těmito typy rodin má hodně zkušeností. Jedním z důvodu vzniku kampaně je, že není vždy snadné rozpoznat, že má dítě problémy. Projevovat se to totiž může různě. Například tím, že je dítě přehnaně snaživé, nebo naopak drzé, či dokonce agresivní ke spolužákům. A i když si učitelé takového dítěte všimnou, ne vždy vědí, jak se zachovat a kam se obrátit pro pomoc. 

„Snažíme se učitele krok po kroku provést celou situací. Na webu najdou i takzvané check-listy, na kterých si mohou odškrtávat vše, co už udělali. Zároveň mají přehledně vypsané kontakty, kam se mohou obrátit pro radu jak oni sami, tak na ně mohou odkázat rodiče, kteří potřebují pomoci. Ať je to například Bílý kruh bezpečí, Rodičovská linka nebo třeba Linka pro rodinu a školu,“ říká Zuzana Cesneková, předsedkyně organizace Barevný svět. Na webu se učitelé (ale nejen oni) také dozvědí, jak by měli s dětmi mluvit. Že by jim neměli slibovat nemožné, ale také by neměli jejich situaci bagatelizovat. 

Ze své praxe Zuzana Cesneková vidí, že lidé často váhají, zda zasáhnout, když ve svém okolí vidí věci, které se jim nezdají správné. „Mnoho lidí má obavy, aby danému dítěti situaci nezhoršilo nebo aby nebylo odebráno. Ale to se děje až v krajních případech. Jak OSPOD, tak i sociální odbor se nejdříve snaží rodině pomoci. Protože tyto události jsou velmi často výsledkem tíživé životní situace rodiny a mnohdy se dají vyřešit s pomocí služeb neziskových organizací či psychologů,“ dodává Zuzana Cesneková. 

Tak například u případů dětí žijících s rodičem samoživitelem může sociální pracovník pomoci zorientovat se v systému sociálních dávek a pomoci mu s vyplněním žádostí. Škola má zase mnohdy program pro doučování zdarma či fond, ze kterého může přispívat na kroužky nízkopříjmovým rodinám. Lence, dívce žijící s tetou, se zase výrazně uleví, když o její situaci budou učitelé vědět a nebudou se jí ptát na rodiče. O tom, co je to vlastně pěstounská rodina, pak mohou učitelé promluvit i při hodině. Jak učitelé, tak i spolužáci se mohou Lence stát oporou. V případě dívky, která přišla do třídy s modřinou od matky alkoholičky, je pak možností více. Pokud matka úspěšně absolvuje léčbu, mohou zase žít spolu. Dívku si může vzít do stálé péče otec a poslední možností je pak umístění do pěstounské péče či ústavu. 

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.