Deváťákům u přijímaček nepomůže čtvrthodina navíc. Přišli o počtářský drajv i soustředění, říká matematikářka

Jak myslíte, že vaši deváťáci zvládnou letošní přijímačky? 

Situace je pro ně hodně stresující. V jednotných přijímacích testech se objevuje většinou látka osmého a devátého ročníku, přičemž oni se druhé pololetí osmé třídy, a vypadá to, že i většinu deváté třídy, učí distančně. Na dálku je všechno mnohem pomalejší, během podzimu jsme teprve doháněli některé učivo z osmé třídy. Myslím, že většina škol se snažila uposlechnout doporučení ministerstva a inspekce, aby učivo trochu zredukovaly. Pořád se snažíme obsáhnout vše, ale na takové základní úrovni. Bohužel jednotné přijímací zkoušky jdou v některých případech do větší hloubky. 

Měla byste nějaký příklad?

Většinou se v testu objeví rovnice, třeba dvě, ale obě složité – se zlomky a zároveň desetinnými čísly, výsledek většinou opět vychází ve tvaru zlomku. Já bych volila jednu z rovnic jednodušší a jednu obtížnější nebo bych zadala číselné konstanty tak, aby se to lépe počítalo. Testovat, jestli děti umí řešit rovnici a zároveň složený zlomek, se mi zdá zbytečné. 

Co dětem kvůli dlouhé distanční výuce nejvíc chybí? 

Počtářský „drajv“. Ve škole jsme počítali mnohem častěji, mohli jsme si na začátek každé hodiny dělat počtářské rozcvičky, procvičit procenta nebo zlomky. Myslím, že když teď dělají doma úkoly, velmi často sáhnou po kalkulačce. Přitom přijímací zkoušky jsou na počítání založené. Když děti nemají natrénováno, stráví v testu strašně moc času základními početními úkony a nezbude jim čas na úlohy, u kterých musí vymyslet řešení. 

Je ještě něco, co nemohou děti natrénovat doma? 

Soustředění. To, že dokážou pracovat pětaosmdesát minut v kuse, je nějaká dovednost, kterou se učí ve škole. Účastníme se Matematického klokana nebo Pythagoriády, sice jen tak pro zábavu, ale vyzkoušejí si při tom, že když jim dochází energie, je dobré se napít. Nebo zjistí, že je dobré se nezaseknout na tom, s čím si nevědí rady, ale nechat si to až na konec. 

Doma se tyto dovednosti natrénovat nedají? 

Někdo to možná zvládne, pokud mu s tím třeba pomůžou rodiče nebo ho k tomu motivují. A to je další problém – u přijímaček se hodně odrazí, kdo má jaké rodinné zázemí. Já děti nabádám, ať si testy doma zkoušejí, ale dozvídám se od nich, že vyplňují test třicet minut, pak jdou se psem a potom se k tomu vrátí. To je ale něco jiného než sedět u testu celých pětaosmdesát minut. Cermat veškeré problémy s přijímačkami už loni řešil tak, že přidal čas na vypracování. Jenže když někdo není schopen se soustředit hodinu, nepomůže mu, když dostane deset či patnáct minut navíc. 

Kolikrát by si děti musely test doma zkusit, aby dohnaly ztráty způsobené výpadkem školy?

To bude asi u každého jinak. Nechci dělat velké soudy, ale v mých třídách mám pocit, že to soustředění dělá větší problém klukům. Možná to souvisí s věkem, s pubertou. 

Není to tak, že jsou letos znevýhodněni vlastně všichni, takže se prostě jen zhorší výsledky všem?

Jsou rodiče i děti, kteří mi píšou, co doma trénují, nebo mě prosí o pomoc s příklady, s nimiž si nevědí rady. Některé děti si zaplatily přípravné kurzy, jiné si to nemohou dovolit, proto si myslím, že letošní přijímačky ukáží rozevřené nůžky. Vidím je tam už teď – když mi děti reportují, jak se jim daří zkušební testy, nevychází tam Gaussova křivka jako v jiných letech, ale rozevřené nůžky. Je hodně dětí, co by měly test tak na dvojku, a pak hodně dětí, co na čtyřku. Průměr jako by nebyl. 

Podívejte se na fotogalerii z loňského vyhlášení české verze Global Teacher Prize. Štěpánka Baierlová obsadila stříbrnou příčku. Letos nominace soutěže končí 28. února:

Jak by tedy měl podle vás vypadat letošní test, aby se trochu zmírnil dopad toho, že děti jsou většinu času doma? 

Líbilo by se mi, kdyby byla zkouška přívětivější než v uplynulých letech, bez špeků a zbytečných obtížností. Proč třeba nejsou příklady udělané tak, že se dá řešení zjednodušit či matematickou logikou urychlit? U některých testů tohle bývá – vybírám z pěti možností, a když mi to myslí, rovnou vidím, že A a B to nebude, protože výsledek musí být rozhodně kladný, kdežto tady je záporné číslo. V jednotných přijímačkových testech to takhle není, tam jsou varianty řešení třeba 17, 18, 19, 20 a 21, takže se musí opravdu všechno dopočítat až do konce. 

Nepomohlo by vyřadit z testů nějakou konkrétní látku, kterou jste nestihli probrat? Když v Egyptě nechodily děti rok do školy kvůli ptačí a prasečí chřipce, takhle se to prý potom u zkoušek řešilo. 

To u nás nejde, protože každá škola se může stejnému učivu věnovat jindy. Úlevy ale mohou vypadat i jinak – klidně bych dětem povolila, aby používaly kalkulačku a tabulky. V jednom z testů z uplynulých let se mi líbil příklad: Máte trojboký hranol, známy jsou dvě odvěsny a základnou je pravoúhlý trojúhelník, spočítejte povrch. Je to komplexní úloha, při které je potřeba využít obsahy rovinných útvarů, vzorec pro povrch a Pythagorovu větu. Tak proč by si děti nemohly dohledat vzorečky, když vědí, které na to potřebují. Nebo využít kalkulačku. Protože třeba ví, jak to spočítat, ale udělají chybu v druhé odmocnině a nikdo pak už nestuduje, že postup měly správně. 

Vůbec by se mi líbilo – a to nejen letos – kdyby byly testy postavené na dnešní dobu: Máš k dispozici kalkulačku, tabulky i internet, a pomoz si s tím, jak dokážeš. Takový test by prověřoval kompetence a dovednosti dětí. Dělat takové testy je náročné a Cermat to moc neumí, ale je to škoda – ve škole se zaměřujeme na to, že chceme rozvíjet dovednosti, přitom pak testujeme úplně něco jiného. 

Jak vnímají situaci sami žáci? Jsou nervózní? 

Jsou. Jeden žák mi psal, že ho překvapilo, že ve škole mu matika jde, ale testy se mu vůbec nedaří. On je opravdu hodně šikovný, s vysokým intelektem, spoustu věcí si vyvodí v hlavě, takže kdyby zkoušky byly víc zaměřené na logické myšlení, dařilo by se mu lépe. Na některé hodiny si děti rozděluji na ty, které budou dělat přijímačky a které nebudou. A v poslední době mi jich několik řeklo, že by chtěly přestoupit z přijímačkové do nepřijímačkové skupiny. Rozhodly se, že zvolí učňovský obor bez maturity, takže přijímačky nakonec dělat nebudou. Třeba si až teď ujasnily, co chtějí v životě dělat, ale taky to může být tím, že jim pod vlivem situace klesá sebevědomí. To by byla škoda.

Štěpánka Baierlová je učitelkou matematiky, robotiky a mediální výchovy na ZŠ v Sušici. Patří mezi průkopníky školní robotiky, vede kroužky v Sušici a v Plzni. Je aktivní v učitelských komunitách, vystupuje jako lektorka na konferencích a vede webináře, především na témata související s matematikou, informatikou a s distanční výukou. V červnu 2020 skončila na druhém místě učitelské soutěže Global Teacher Prize.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.