Mladí mají dobro v krvi. Zařídí teplé ponožky i peníze na studium

Náměstí Winstona Churchilla na pražském Žižkově má štěstí i smůlu najednou. Nachází se tu kampus Vysoké školy ekonomické, v nejbližším okolí jsou dva městské parky, a ačkoliv přes ulici vyrostly kancelářské budovy, je odtud překrásný výhled na malostranské střechy a Pražský hrad. Jen pár set metrů ale odděluje náměstí od hlavního nádraží, což s sebou nese prakticky neustálou přítomnost většího či menšího počtu lidí bez domova. Proto ani moderní úprava náměstí a jeho okolí neláká k tomu, aby se tam člověk zdržoval. Většinou jen co nejrychleji uhání na tramvaj a odvrací oči od hloučků kolem laviček.

Teplé ponožky a pocit, že nejsou sami

V neděli 13. listopadu se ale bez ohledu na chladné počasí a protahující vítr na náměstí sešlo několik studentů a zástupci vedení Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kteří se rozhodli pomoci právě těm, kteří většinou vzbuzují znechucení nebo strach. Přinesli s sebou krabice plné teplého oblečení a na zahřátí servírovali i čaj a polévku, které poskytl zdarma známý řetězec restaurací Ambiente.

„U nás na fakultě pořádáme pravidelně jednou za rok takzvaný Den laskavosti,“ říká Sára Maděrová z děkanátu fakulty. „Naši studenti se mohou zamyslet nad tím, kdo kolem nich potřebuje pomoc, komu by mohli prospět a jak. Organizace je čistě na nich, my jako fakulta jsme pouze pomocníci a koordinátoři. A už několikátým rokem se zaměřujeme na pomoc lidem bez domova.“ Několik týdnů před nedělním „dnem D“ se v budově fakulty objevily krabice, kam studenti mohli přinášet teplé oblečení a zimní boty. Něco posbírali doma a po příbuzných, teplé ponožky ale sami nakoupili. „Materiálu se shromáždilo tolik, že jsme to ani nečekali,“ usmívá se Sára Maděrová. „Trochu jsme se báli, aby tam takhle v neděli někdo vůbec přišel a úsilí studentů nepřišlo nazmar, takže jsem obtelefonovala organizace, které s lidmi bez domova pracují průběžně, aby jim o nás dali vědět.“

„Když jsme přišli a začali jsme stavět stoly a stojany na oblečení, už na nás čekalo několik desítek lidí,“ říká studentka druhého ročníku Anežka Králová. „Trochu jsem měla obavy, aby tam nepropukly nějaké hádky nebo bitky o lepší kousky oblečení, ale všichni byli úplně v klidu, stáli ukázněně frontu a čekali, až na ně přijde řada.“ Rozdalo se všechno, největší zájem byl o teplé ponožky a boty. „Mám pocit, že jsme jim nejen rozdali nějaké oblečení, ale taky jsme jim dodali pocit, že vlastně někoho zajímají, že nejsou úplně sami a přehlížení od všech. Příští rok se určitě plánuji zapojit znovu,“ říká studentka Anežka Králová.

Pomáhání je pro nás samozřejmost

Myslet na druhé a snažit se vypomoct tam, kde je to třeba – to mají v krvi i studenti ze soukromého Gymnázia BMA ve Frýdlantu nad Ostravicí. Kromě jazyků se tu soustředí i na etickou výchovu a škola – ačkoliv není určena jen věřícím studentům – staví na křesťanských principech. Nejrůznější charitativní akce jsou tu tedy poměrně časté a studenti i učitelé se do nich s chutí zapojují. Američtí lektoři s vybranými studenty jezdí každý rok na deset dnů v období jarních prázdnin učit angličtinu do slumů v Indii nebo do chudých horských oblastí Nepálu, kam také přivážejí tablety a telefony pro děti, které si je nemohou dovolit. Letos vyrážejí opět, po dvouleté covidové pauze. 

S ještě větší oblibou ale vybírají peníze pro své vrstevníky v Paraguayi, mladé Indiány z kmene Čamakoko. Kdysi je navštívil známý český cestovatel Alberto Vojtěch Frič, s jednou z místních žen dokonce zplodil dceru Herminu a o Češích příslušníci kmene dlouhodobě vědí a vysoce o nich smýšlejí. Sdružení českých potomků cestovatele Friče se snaží podporovat ty nejbystřejší studenty z kmene, aby mohli vystudovat vysokou školu.

„Já učím španělštinu, se sdružením Fričových jsem v kontaktu a společně se studenty třetího ročníku se každoročně snažíme dát dohromady aspoň několik tisíc korun, které jejich vrstevníkům v Paraguayi mohou pomoci k lepšímu životu,“ říká učitelka Denisa Kasíková. „To, jak peníze seženou, si studenti vymýšlejí sami.“ Jeden rok tak studenti se svými rodiči doma pekli různé buchty a koláče a prodávali je ostatním o velké přestávce jako svačinky, další rok uspořádali společenský večer s koncertem, letos plánují dobročinný bazar oblečení a všeho možného. „Většinou vydělají pár tisíc, ale i to může nějakému studentovi na druhé straně světa pomoci,“ říká Denisa Kasíková. „Sami si potom vyberou, koho podpoří. Napíší mu dopis ve španělštině a peníze odešlou. Jsem na ně pyšná, že jim není zatěžko myslet na druhé. Je to pro ně úplně přirozené.“

Pokud vás studenti inspirovali a také byste rádi pomohli, nemusíte čekat dlouho! Už zítra je den nazvaný Giving Tuesday, kdy lidé po celém světě přispívají na nejrůznější charity a bohulibé účely. Můžete třeba podpořit i Eduzín – magazín, který pro vás vydáváme zdarma několikrát do týdne. Podpořit nás můžete třeba tady.

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.