Zápisy do kroužků. Jak ustát souboj s časem, penězi a nastavit flow pro celý školní rok?

Tlak kolem kroužků je pro každého daný něčím trochu jiným, ale je. A dokonce i velmi rozumný rodič se v něm může snadno na chvíli ztratit a nevědět, jak kroužkové flow nastavit, aby se doma nezabydlel stres, ale dostal prostor selský rozum a v životě celé rodiny bylo následujících deset měsíců pořád „dýchatelno“. Přesně to je totiž důležitou součástí rodinného wellbeingu. Jak s tím tedy pracovat?

Kroužky jsou pro děti, zapojte je do výběru

Je pochopitelné, že pro své děti chcete to nejlepší a máte představu o tom, co by pro ně mohlo být přínosné. Moc fajn ale je, když do rozhodování o kroužcích zapojíte i je.

„Ptát se jich neznamená jen hledat, co děti baví. Ale dát jim možnost rozhodovat o sobě, dát jim kompetence. Učí se na tom přijmout odpovědnost za rozhodnutí, protože když se pro něco rozhodnou, tak vy počítáte s tím, že to myslí vážně a že tak také ke kroužkům budou přistupovat. Tak je to také potřeba to komunikovat. Že s volbou přichází jejich zodpovědnost,“ vysvětluje psycholožka Klára Lampová z organizace Nevypusť duši. Navíc, každý vedoucí nebo lektor v kroužku by vám potvrdil, že chodí-li mu děti, které jsou tam jen proto, že to „chtěla máma s tátou“, je to zátěž pro všechny. Vzniká prostor pro napětí nebo spory.

Vezměte v potaz skutečnou náročnost kroužků

Když už máte vytipováno, zohledněte časovou náročnost. Fakt, že vám doma roste nový Pavarotti, který dvakrát v týdnu chodí na dvě hodiny zpěvu, neznamená, že vás pěvecký kroužek bude stát čtyři hodiny času. Je tu cesta tam a zpátky, domácí příprava.

„U uměleckých kroužků bývají součástí vystoupení, často zasahující i do víkendů. To samé u sportovních aktivit. Bude takový objem času zapadat do vašeho rodinného nastavení?“ ukazuje psycholožka, co je třeba započítat, abyste ve výsledku jako rodič neměli pocit, že je toho na vás moc. Protože i na tom záleží. 

Balanc mezi edukací a relaxem

Hledá se vaše dítě a neví, jestli ho víc baví šachy, robotika, keramika, nebo angličtina? A vy jste chodili na atletiku, karate nebo basket a vidíte v tom potenciál i pro své děti? A co tedy bude OK? Obecně kroužky mohou dítě dál rozvíjet v jeho silných stránkách, pomáhat mu objevovat nové aktivity, pomoct mu rozšířit znalosti (třeba v jazycích), kompetence nebo dítě nechat úplně odpočinout po dopoledním školním zápřahu.

Jak tyto věci nakombinovat, je kromě času a peněz také otázkou povahy vašeho dítěte. Má spoustu energie? Pak ho po sezení ve škole vyšlete na ukázkovou lekci spíš do turistického kroužku nebo na parkur než na keramiku. Venkovní nebo pohybové aktivity také skvěle balancují napětí, stres, pomáhají vysoce citlivým dětem – a v jejich případě je ideální také to, když jsou to aktivity, které netlačí na výkon. Atletické tréninky děti sice protáhnou, ale závody, časovky, dril a opakování sednou jen některým povahám. Bude to povaha vašich dětí? Však vy to víte. 

Raději přidávat než na začátku zahltit

A kolik kroužků je OK? Čím menší děti jsou, tím méně kroužků potřebují. U prvňáčků se obecně doporučuje v prvním pololetí nedávat žádné, přechod do nového režimu pro ně bude náročný. Jsou děti, které se dokonce vracejí k poobědovému spaní.

„A i u větších je lepší začít s menším množstvím a postupně, když si časový rozvrh opravdu sedne, zkoušet přidat další možnosti. Je to lepší varianta než dítě nebo sebe na začátku zahltit,“ doporučuje psycholožka Klára Lampová. 

Zádrhele, které vyřeší jen komunikace

Přestože ošetříte základní nastavení co nejlépe pro všechny (pro děti i vás, rodiče), mohou nastat kolem kroužků momenty, které bude těžké „vydýchat“. Jaké to jsou a jak si s nimi poradit?

Trochu naléhavější situace je, když na kroužek chodit začne a postupně se začne objevovat nějaká tíha, smutek, nebo dokonce pláč. „Tady je důležitá vaše role jako průvodce náročnými situacemi. Zkuste mluvit o tom, co se děje, zjistit, jestli to je o samotné aktivitě – například těžce nese poslední místa v atletickém tréninku. Nebo o něčem jiném. Ptejte se, jak se k dítěti na kroužku chovají ostatní – třeba se nepohodlo s někým na keramice a je to pro něj tak velké, že na ni raději nechce chodit. A pak je potřeba dítě podpořit a mít ideálně už před začátkem volnočasových aktivit připravené alternativy, co budete dělat, když to nebude takové, jaké vy nebo dítě očekáváte…“ doporučuje psycholožka. Pokud však dlouhodobě odchody doprovází pláč a dítě je na kroužku nešťastné, je čas přestat na něj chodit. 

A do třetice pojďme vyřešit lenivé „mně se nikam nechce“. Je fajn reflektovat bonusy, které dítěti kroužek přináší, připomínat, co ho tam bavilo, mluvit o tom, co zajímavého tam zažilo, s kým si rozumí, jaké mají plány a podobně. „Ale také je fajn dítěti říct, že je v pořádku, že někdy nemá chuť, že i to se stává. Dokonce i u toho, co má rádo,“ doporučuje Klára Lampová.

Rodinný wellbeing

Proč je důležité takové situace opečovávat? Aby se vám povedlo udržet při životě něco, čemu můžeme říkat rodinný wellbeing. Stejně jako se o něm mluví poslední roky ve spojení se školou, dává smysl, aby jej zažívaly děti také doma. Atmosféru, ve které každý má prostor pro sebe a zároveň jistotu, že ho ostatní vnímají, že může říct, co si myslí, projevit emoce i načrtávat své sny a také je po kouscích žít. Dítě – stejně jako rodič. Takový wellbeing ideálně reflektuje proměny i během školního roku: u vás v práci, v rozvrhu u dětí, po nemoci a tak dále. A za všech okolností uchovává prostor pro společné bytí. Proto, i když se nakonec budete třeba scházet až večer a mít spolu jen pár desítek minut, je prospěšné, když se nesmrsknou na: „Uklidil sis věci ze školy? Máš úkoly? Už jsi jedl?“

I když bude kalendář s dětskými kroužky a vaší prací nakonec fakt nadupaný, je důležité vytěžit to společné minimum. „Myslím, že může být fajn vytvořit si něco jako společný rituál. Může to být klidně společná večeře – ke které stačí si namazat chleba. Můžete si společně pustit jeden díl seriálu. Nebo si číst. Jen prostě vytvořte pevný prostor, ve kterém budete spolu,“ doporučuje Klára Lampová s tím, že pak je dobré u toho neřešit ani tak to, co bylo ve škole, ale ptát se, jak se ten den vaše děti cítily, co prožily zajímavého nebo co jim udělalo radost. Připojte i své prožitky a… prostě jen buďte. 

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.