Motivovat děti, ne je strašit. Učitel popisuje, proč má slovní hodnocení smysl

I když by se mohlo zdát, že je tato zpráva bleskem z čistého nebe, je vše trochu jinak. Když byla roku 2019 publikovaná Strategie vzdělávací politky České republiky do roku 2030+, přihlásilo se v ní ministerstvo školství k záměru doplňovat na školách sumativní hodnocení, tedy známky, takzvaným formativním hodnocením, obohaceným o další prvky. Co si pod tím představit? 

Když jsem dokončil svůj první rok třídního učitele na základní škole, vytvořili pro mě moji žáci vysvědčení. Hodnotili mě ve spravedlnosti, vstřícnosti, humoru a dalších věcech, které je napadly. Kromě humoru jsem měl tuším samé jedničky. Znamenalo to, že jsem dokonalý učitel? Určitě ne. Znamenalo to, že dělám trapné vtipy? Nebo že jich je málo? Nebo moc? Kdo ví. Známky se pro mě neukázaly jako ideální zpětná vazbou k cestě za snahou být lepším třídním.

V době pandemie přišlo z České školní inspekce a ministerstva školství pro školy společné doporučení, aby byli žáci a žákyně vzhledem k nastalé situaci hodnoceni mírněji, a pokud je to možné, aby bylo využito formativní zpětné vazby a slovního hodnocení. Školám byly nabídnuty příklady, jak takové slovní hodnocení může vypadat (třeba materiál od Učitelské platformy), a objevila se řada webinářů a kurzů, které v tom učitele podpořily.  

Teď jsme o tři roky dál a ministerstvo vše posouvá na další úroveň. K úvodnímu oznámení se sluší přidat, že se tento plán týká (zatím) pouze prvních až třetích tříd základních škol a že by vše mělo začít ve druhém pololetí školního roku 2025/2026.  

Proč až tak pozdě? Změna chce čas. Aby bylo slovní hodnocení kvalitní, je potřeba na něj dobře připravit i ty školy, které s ním ještě nepracovaly. A také rodiče, z nichž nemalá část preferuje hodnocení známkou jako něco, co znají.  

Proč má slovní hodnocení smysl

Zkusil jsem, s pomocí drobné ankety na sociálních sítích a rozhovorů s učitelkami a učiteli, sepsat pár důvodů, proč má slovní hodnocení smysl.

• Umožňuje žákům průběžně vidět jejich pokroky a lépe se učit z chyb. 
• Pomáhá vidět chyby jako příležitosti k pokroku, ne jako tragédii. 
• Pomáhá lépe pochopit, kudy vede cesta ke zlepšení. 
• Je konkrétní, smysluplnou a popisnou zpětnou vazbou. 
• Poskytuje větší motivaci k rozvoji svých schopností, protože umožňuje vidět konkrétní pokroky, které byly učiněny. 
• Umožňuje větší spravedlnost a přihlédnutí k tomu, že jsme každý jiný a s jinými nadáními. 
• Zlepšuje porozumění studijní dráze dítěte pro rodiče. 
• Poskytuje učitelům větší flexibilitu při hodnocení. 
• Je osobní. 

Poslední důvod považuji za velmi důležitý. Protože teprve pokud děti vědí, že mají šanci uspět, budou se učit s radostí, a ne se strachem ze selhání. Během svých studijních let jsem měl období setrvalých čtyřek na vysvědčení a dobře si pamatuji tu škatulku „čtyřkaře“, který jím vždy bude a vždy jím zůstane. Hodnocení, které je konkrétní, popisné a ukazuje směr ke zlepšení, pak nemusí být strašákem, ale příležitostí ke zlepšení a k učení. 

V mých třídách si tak společně na začátku stanovíme kritéria, podle kterých bude práce hodnocená jako úspěšná, a tato kritéria pak společně vyhodnocujeme. Možnost uspět tak má každé dítě ve třídě, stejně jako využít své silné stránky. Díky předem daným kritériím se také cítí bezpečněji s ohledem na to, kde je potřeba se zlepšit.  

Škola by neměla být místem, kde trestáme za chyby a děti jsou ve strachu z toho, co se jim nepovede. Měla by být místem, kde se děti učí naplno a s radostí, rozvíjejí své silné stránky a zlepšují se v bezpečné atmosféře a bez strachu a posměchu, a to i ty slabší. Přeji nám všem, aby do takových škol chodily všechny děti v České republice.