Zajistit místa ve školkách? Proč by to obce dělaly, jednodušší je nechat ženy, ať si to vyřeší samy
Debata o školkách a péči o děti v Česku se dlouhodobě točí v bludném kruhu. Připravovaná novela zákona o dětských skupinách by mohla přinést něco, po čem se dlouho volá, a sice povinnost pro města a obce zajistit místa ve školkách nebo dětských skupinách pro děti od tří let, a to podle místa jejich bydliště, případně školského obvodu. Logické a potřebné při dlouhodobém nedostatku míst, že? Omyl, mnohé reakce nás opět stahují do spirály, ze které se těžko hledá cesta ven.
Mnohé rodiny místo ve školce ani jiném zařízení pro tříleté dítě nenajdou a musejí čekat až do čtyř, nebo dokonce do pěti let věku dítěte, kdy už je docházka pro předškoláky povinná. To je realita. Ročně je zamítnuto 40 tisíc žádostí. V naději, že se někde chytí, dávají většinou rodiče paralelně víc přihlášek do různých školek. Že je to problém, víme už řadu let.
A pokud se matka chce vrátit do práce dříve, než jsou u nás zažité tři roky, má problém ještě větší. Kapacity pro nejmenší děti jsou totiž ještě nižší a v řadě předškolních zařízení s nimi nepočítají vůbec. Celou situaci mohou efektivně řešit radnice, které jsou hlavními zřizovateli těchto zařízení. Ty se ale brání.
Stav kapacit předškolních zařízení je dost podobný letošní hodně medializované a stále řešené situaci kolem přijímaček na střední školy. Stres v rodinách obrovský, budoucnost nepředvídatelná a nejvíc to odnesou samotné děti. Je tu ale jeden velký rozdíl. U patnáctiletých už nejde hodit řešení na matky tak, jak to česká společnost dělá u předškolních dětí už roky: Není školka? Na co bys ji, mámo, chtěla, přece máš být doma full-time nejméně do tří let. Dle názoru odborníků je to jediné správné a tvoje tchyně, maminka, potažmo generace před tebou si to myslí též.
Tato mantra se objevuje v debatě o předškolní péči v Česku roky. Podobné výroky jsem našla i v diskuzích pod texty k aktuální novele. Kariéristky chtějí do práce, proč tedy měly dítě, když ho chtějí odložit, dejte je do jeslí rovnou z porodnice a tak dále. Táhne se veřejným míněním české společnosti už od devadesátých let. Tehdy totiž došlo k zásadnímu opatření, které dodnes těmto diskutérům uniká: začala éra dlouhé mateřské dovolené. Historicky to nebyla u nás norma, ženy chodily do práce daleko dříve a socialistický extrém byly celodenní nebo i vícedenní jesle od opravdu útlého věku. Na začátku sedmdesátých let byla prodloužena mateřská dovolená do dvou let věku dítěte a teprve na konci osmdesátých let pak do tří let.
Dlouhá mateřská je pro blaho dítěte? Kdepak, lék na nezaměstnanost
Po roce 1989 se nově rodičovská dovolená prodloužila až na čtyři roky. Nešlo však o blaho dítěte, které musí nutně být s matkou, jak v dnešní debatě zaznívá. Tehdy se tak řešila rostoucí nezaměstnanost. Ano, čtete dobře. Část nezaměstnanosti se skryla tak, že se ženy v produktivním věku poslaly na víc let k plotnám.
Tento institut však dávno není funkční. Debatu jsme již měli posunout dál. Vývojová psychologie potřebu stabilní mateřské postavy a citové vazby v raném věku velice dobře popisuje. Nikdo nechce zavádět traumatizující odkladiště dětí. Co ale nutně potřebujeme, je flexibilita ve výběru řešení pro rodiny a možnost volby pro každého dle životní situace a potřeby. Že by ženy samy rády mnohem efektivněji kombinovaly práci s nějakou formou péče o dítě mimo domov, je zřejmé z řady výzkumných šetření. Dva nejčastější scénáře jsou: Do práce potřebuji kvůli penězům, rodina to z jednoho příjmu a rodičáku nezvládá, případně jsem na to sama. Druhý častý scénář je: Do práce chci, brala bych i zkrácený úvazek, své vzdělání a kvalifikaci nechci pověsit na hřebík nebo minimálně zazdít na několik let. V obou případech je bariérou této volby nedostatek míst v předškolních zařízení. Třetí scénář je pak už krizový: Chystala jsem se do práce ve třech letech věku dítěte, ale nikde ho nevzali, případně – musela jsem čekat na září příštího roku.
Kolik je otcovská?
Na dávku otcovské poporodní péče bude mít nárok otec dítěte, který o ně pečuje (případně osoba, která je převzala do péče nahrazující péči rodičů). Aby mu byla přiznána otcovská, musí si platit nemocenské pojištění.
Nejen o mateřství a výchově v novém čísle Heroine
- Proč se v debatě o dětech objevuje stále mytický věk tři roky věku dítěte
- Děti by v pracovním světě neměly být hendikep, ba naopak!
- A jak to udělat, aby z pečující matky nebyla chudá důchodkyně
Jsou tu ale i další hráči jako třeba zaměstnavatelé a ti říkají velice jasně – potřebujeme, aby se ženy vracely z rodičovské dřív, zaměstnávání by bylo stabilnější a investice do jejich kvalifikace by se nám vyplácela. Řada firem ženy pro dřívější návrat nejrůznějšími způsoby motivuje. Pak je tu taky česká ekonomika a trh práce, kde zoufale chybějí pracovní síly, a to všech stupňů kvalifikace. Potenciál žen nedobrovolně zůstávajících na dlouhé rodičovské je tak úplně nevyužitý a zaměstnavatelé brečí dál.
Takže jsme v situaci, kdy všichni chtějí zvýšit možnosti předškolní péče, ale éterem se stále line nějaké prazvláštní přesvědčení, že dítě, které tráví část dne bez matky, je špatně. Kdo toto šíří, zapomněl, že už nežijeme v širokých rodinách nebo komunitách, kde se ženy věnují skupinově manuálním činnostem, děti mají na dohled a komunita se stará přirozenou formou o podněty a vývoj jedince. Mít flexibilní možnost péče a podle zralosti a připravenosti dítěte ji sdílet ve skupině s kvalitním programem a profesionálně připravenými lidmi je přesně to, co potřebujeme, abychom se nějaké přirozenosti blížili. Debata by se už konečně měla přestat motat kolem argumentů, jestli školky a od kolika let, ale jaké školky, jaká péče a jak ji můžeme neustále zlepšovat podle poznatků vývojové psychologie dítěte.
Aktuální výzkumy ukazují benefity školek i z jiné stránky. Například, že zejména pro děti ze socioekonomicky slabších rodin je naprosto klíčové, aby začaly dostávat jiné podněty než z rodiny už v raném dětství. Jejich docházka do předškolního zařízení má přímý dopad na pozdější uplatnění včetně snížení rizika kriminality. V roce 2015 Havnes a Mogstad zkoumali vliv dopadů docházky do školky na pozdější příjmy dětí podle vzdělání jejich rodičů a docházejí k závěru, že předškolní vzdělávání pomáhá dětem z méně vzdělaných rodin pozdější příjmy zvýšit.
Proč ten odpor investovat do školek
Debatu kolem středních škol posouvá až opravdová krize. Co by se muselo stát, aby se opravdu pohnula i diskuze k řešení předškolní péče? Krizi mohou vyvolat v tuhle chvíli hlavně matky. Jsou to ony, kdo zůstávají doma i za podmínek jim ani rodině nevyhovujících. Řada z nich pak trpí po celou dobu profesního života nižším odměňováním, řešíme gender pay gap, penalizaci mateřství zpomaleným profesním růstem, z toho plynoucí stereotypy o ženské kompetenci k výkonu práce a to vše je korunované v důchodu nižší výměrou částky na penzi. To jsou obrovské důsledky, které začínají u předškolní péče. Jenže dovedeme si u nás představit masovou stávku žen za řešení školek? V ovzduší, kde se roky traduje, že jediné správné a normální je být s dítětem doma, si asi těžko troufnou.
Tlačit je potřeba na starostu nebo radu města
Předložený návrh novely zákona zvedl ze židlí starosty. Ti se bouří, že by obce měly zajistit místa ve školkách nebo dětských skupinách, zejména proto, že kapacity reálně nemají a na stavění a zřizování nových nemají prostředky. Úkolem obce by ale mělo být dlouhodobě sledovat vývoj potřeb a ty se mimo jiné odvíjejí i od toho, kolik se jim rodí dětí. Sama provádím ve funkci zastupitelky vítání občánků, a vývoj porodnosti si sleduji. To není pro obec nic složitého. Navazovat by mělo strategické plánování kapacit předškolní péče podle populační křivky. To jsou dlouhodobé věci, překvapení, že je najednou nedostatek míst, by vůbec nemělo nastat. Spíš než nesouhlasné protitlaky a argumentaci „Nemáme na to, nedosáhneme na dotace na stavění školek, stát nás zatěžuje požadavkem sledovat si porodnost“ bych raději viděla dialog v duchu „Jak to udělat, abychom ty školky už konečně měli, v potřebném počtu a kvalitě“. Teď jsme v situaci, kdy radnice nechtějí nebo reálně nemohou do školek investovat, ale z ekonomického a technického problému se na sítích udělá ideologický ve stylu „Máma má být doma“. A jsme zase zpátky v kruhu.
Možná ale už víc školek a dětských skupin za pár let nebudeme potřebovat a problém se vyřeší sám. V prvním čtvrtletí letošního roku se narodilo pouze 22 011 dětí, tedy o 11 % méně než loni. Otázka je, jestli to tak opravdu chceme.
- Dle statistiky z roku 2020 žije v ČR 680 334 dětí ve věku 0–6 let.
- V roce 2019 bylo v ČR 6,3 % dětí mladších 3 let v předškolním zařízení, zatímco evropský průměr je 35,3 %.
- V 5317 mateřských školách v ČR se ve školním roce 2021/2022 vzdělává 357 598 dětí, v 1281 dětských skupinách je k dispozici 16 760 kapacitních míst, která jsou obvykle sdílena, dětí navštěvujících dětské skupiny bude více než 20 000, přesné statistiky o docházce nejsou k dispozici (flexibilní služba, soukromoprávní charakter). Při nástupu do DS je více než 75 % dětí mladších 3 let.
Text vyjadřuje osobní názor autorky.
