Narodila se jako chlapec v křesťanské rodině. Teď jako transmodelka reprezentuje Česko ve světě

Kdy jste si uvědomila, že je to s vámi jinak, než asi ostatní očekávali?

Když se na to dívám zpětně, byla jsem jiná už jako malá. Zkoušela jsem si potají oblečení mé sestry i mámy. A hrozně se mi to líbilo. Já jsem si ale jiná nepřipadala. To přišlo až v pubertě, kdy jsem to začala vnímat jako něco špatného. Vyrůstala jsem v silně křesťanské rodině. Když jsem si chtěla nechat dát náušnici, jaké ostatní kluci nosili, bylo mi to zakázáno. Považovali to za zženštilost. Možná mělo vliv i to, že jsem vyrůstala bez otce a byla jsem takový ten jediný chlapeček v rodině, hotový poklad. Pamatuju si na okamžik, když jsme si hráli a ségra s kamarádkou mě malovaly. Všichni to brali jako srandu, já ale ne. Mně se to strašně líbilo.

Kdy vám došlo, že jste ve skutečnosti trans?

Asi v šestnácti. Ale styděla jsem se za to. V té době jsem byla šikanovaný chlapeček, který chtěl zapadnout do společnosti. Abych toho dosáhla, přestala jsem s převlékáním a dělala jsem všechno pro to, abych byla správným mužem. Začala jsem hodně cvičit, snažila jsem se sehnat si holku. Žila jsem život šamponka.

Jak jste v tom byla úspěšná?

Nešlo mi to. Časem jsem si přečetla knihu o tom, jak balit holky, a postupovala jsem podle ní. Nevěděla jsem totiž, jak s nimi jednat. Postupně se mi to dařit začalo. Když jsem v pětadvaceti šla do proměny, měla jsem přítelkyni. Byla nádherná, chytrá, měla budoucnost. Byla dokonalá. Myslela jsem, že když si někoho takového najdu, mé touhy po tom, být holka, odezní. K sexuologovi jsem nešla. Styděla jsem se. Zpovídala jsem se z toho dokonce v kostele.