Knižní hrdinky potřebují kluci i holky. Jinak přicházejí o půlku světa
Rozdělování literatury na tu hlavní, vyšší, dobrodružnou, akční a holčičí je s nadsázkou staré jako patriarchát sám. Proč nás ještě dnes trápí, jestli chlapec dá šanci knize s hrdinkou a málokdy si pokládáme otázku opačně? A o co kluci přicházejí, když na rozdíl od holek nechtějí číst příběhy s hrdiny opačného pohlaví?
Tsunami zájmu o svůj výzkum zaznamenala v dubnu skupina vědkyň z Karlovy Univerzity zkoumající četbu dětí školního věku. Stačilo jim k tomu potvrdit tušenou skutečnost, že ve školních čítankách (konkrétně v té pro žáky 3. třídy) převažují výrazně muži, a to coby literární postavy i autoři příběhových textů. Graf z malé facebookové stránky ZaČtení nečekaně rychle objevili trollové i potrefení ultrakonzervativci, kterým nešlo na rozum, proč to vlastně někdo počítá.
K obvyklému durdění se, že tu zas někdo usiluje o „umělou“ rovnost, a vyrábí „z našich daní“ munici pro kulturní války, došlo pravděpodobně dřív, než by si dotyční odpověděli na otázku „K čemu jsou holky na světě?“. Podle grafu, který literární vědkyně a mediální teoretičky doplnily komentářem: „V současných čítankách pro třeťáky je celkem 120 příběhů čistě o klucích, 78 příběhů o zvířátkách a 22 příběhů jen o holkách. Pouze 8 z těch holčičích napsaly ženy. Nejvíc (celkem 9) jich napsali muži ze zahraničí – za všechny malé čtenářky jim tímto děkujeme,“ se zdá, že ve školních lavicích hlavně proto, aby četly o klucích.
Dívky se prý dokáží najít i v komiksech pro chlapce, zatímco chlapci by jen tak nějaký příběh nebo „dívčí“ komiks nepřijali.
Možná by to v době, kdy se už běžně mluví o tom, že pohlaví nerovná se gender, mohlo být jedno. Čítankové příběhy o stereotypních (a tím často jediných) mužských a ženských rolích mají ale mnohem delší setrvačnost. Jedna osamělá Pipi Dlouhá punčocha to sotva zachrání. Navíc se převaha titulů psaných muži o chlapcích (ne)pěkně zrcadlí i v nepsaných pravidlech knižního marketingu.
Když byl šéf největšího domácího komiksového nakladatelství Crew v debatě na pražském Comic-Conu dotazován, proč v jejich edičních plánech výrazně převažují komiksy se superhrdiny a šónen mangy (japonské komiksy určené pro starší chlapce), bez vytáček přiznal, že dívky se dokáží najít i v těchto komiksech, zatímco chlapci jsou rafinovanější a jen tak nějaký příběh nebo „dívčí“ komiks by nepřijali. Neřekl tehdy vlastně nic nového, překvapivé bylo jen to, že se psal rok 2020. A od doby, kdy Joanne Rowling bylo nakladatelem doporučeno, aby na obálce své první knihy o kouzelnickém učni Harrym Potterovi neuvedla své křestní jméno, protože by jej čtenáři-chlapci identifikovali coby ženské a mohlo by je to odradit od nákupu, uběhlo už více než 20 let.
8 důvodů proč číst Pipi Dlouhou punčochu
V době, kdy fikčnímu světu dívek vládly princezny, se objevilo devítileté děvče, které zvedlo jednou rukou koně nad hlavu, nechodilo do školy a žilo samo bez rodičů. Přečtěte si, proč číst dětem příběhy o nebojácné Pipi i po více než 75 letech od jejich vzniku.
Zdá se, že tu vlastně stále platí vzorec, že příběhy o chlapcích psané muži jsou něco jako generické maskulinum v češtině, tedy neutrální a bezpříznakové, zatímco pro ty ostatní, v nichž hlavní roli hrají hrdinky se vžilo označení „holčičí“ a jsou stále často vnímány jako samostatný žánr. Přesto se dá říct, že mimo učebnice, zvlášť v žánrové literatuře pro děti a mládež se věci hýbou rychleji a také domácí nakladatelé vycítili, že neobvyklé hrdinky jsou nevytěženou tržní příležitostí. Ale budou o nich chtít číst i kluci?
Je to boží, i když holčičí
Dvanáctiletý Mykola se právě vrátil z ragbyového tréninku a na otázku, co čte nejraději, bez váhání odpovídá, že komiksy Rainy Telgemeier. Aktuálně celosvětově nejúspěšnější komiksová autorka trhá prodeje i mimo rodné USA a její nechronologická autobiografická série přezdívaná Telgememoir jí jako první ženě v historii vynesla (dokonce opakovaně) Cenu Willa Eisnera v hlavní kategorii. „Kdysi jsem zkoušel i superhrdinský komiks, ale nebavilo mě to, chyběl tomu hlubší příběh,“ říká Mykola s tím, že jej vlastně trochu zaskočilo, když během referátu ve škole někdo ze spolužáků namítl, že čte holčičí věci. „Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlel. Pro mě je důležité, co se tam děje a jestli se mi líbí, jak je to nakreslené. Taky mi pomáhá, když je mi hlavní postava blízká věkově,“ přemítá. V Telgememoir se totiž klučičí hrdinové nevyskytují téměř vůbec, a to ani ve vedlejších rolích, přesto si oblibu získaly jak u dívek, tak u chlapců.
„Oba synové komiksy Telgemeierové milují stejně jako Hildu Lukea Pearsona,“ přidává se překladatelka Michala Marková, která má doma prvňáka a třeťáka. Samotnou ji kritérium genderu hlavních postav nikdy nepřipadlo relevantní, poslední dobou o něm ale přemýšlí víc. „Hlavou mi to začalo mírně vrtat, teprve když se někdo na Facebooku podivoval, jak to, že i holky znají Foglara. Pak jsem si všimla, že docela častá rodičovská starost je: „Je to o holce. Bude to bavit i kluky?“ Přitom opačnou otázku jsem zatím nezaznamenala, a ze svého zběsilého čtenářského dětství a dospívání si vůbec nepamatuju, že bych knížky dle pohlaví hrdinů jakkoliv filtrovala,“ dodává.
Do výběru titulů, které básník Tomáš Gabriel předčítá svému šestiletému synovi, genderové hledisko lehce promlouvá, jak se na první pohled zdá. Když ve facebookové skupině Nezletilí kritici objevil nadšenou recenzi na klasiku literatury pro mládež Annu ze Zeleného domu, radostně to komentoval: „Je to boží knížka, bavilo to mě i v té době asi pětiletého Ferdu, i když je to holčičí.“ Následně v diskuzi vysvětluje, že to byla spíš obecně charakterizující formulace. Jeho syna baví třeba i manga Yotsubato! o holčičce předškolačce a jejích všedních dnech. „Pro syna je myslím důležité, aby mu naskočil obraz, tedy jazyk. Klidně to pak může být o archeologii. Určitě si užije macho hrdinskou knížku, pokud se jí nebude bát teda, ale stejně tak by si užil holčičí knížku. Děti z Bullerbynu nám doma hrajou pořád, a ty ostatně vypráví Lisa,“ zamýšlí se.
Ale přesto – pokud by si zmínění rodiče na chvíli představili, že místo synů mají dcery, změnilo by se u nich něco? „Jako dítě a mládežník jsem hodně hltala horory, sci-fi, knížky o vesmíru, detektivky a tak. Odmala jsem milovala Součka, A. C. Clarka, Poea… Taky jsem měla strašně ráda třeba Haškovy povídky. Naopak takové ty čistě dívčí romány mě příšerně nebavily. No a v těch ‚zajímavých‘ knížkách bylo holek samozřejmě málo. Tenkrát jsem to brala jako normu, vůbec jsem nad tím nepřemýšlela. Ale taky mě ani na chviličku nenapadlo, že by se mě ty světy neměly týkat. Dneska už by si toho možná ta dotyčná fiktivní dcera všimla a bylo by potřeba o tom pohovořit. Třeba ženské hrdinky v povídkách A. C. Doyla, to je děsně zajímavé téma,“ přemítá Marková.
Vybírají si vaše děti knihy podle genderu hlavních postav?
Gabriel přiznává, že v případě výběru knih pro hypotetickou dceru by narážel na vlastní neznalost titulů se silnými hrdinkami, takže by se jeho výběr příliš nelišil od toho, z nějž předčítá synovi. „Chtěl bych brzy číst Ferdovi Salingerovo Kdo chytá v žitě, myslím, že se mu bude líbit ten vodrzlej sígrovskej jazyk. U holčičky bych asi nečekal, že ji zrovna toto přitáhne, spíš ten velmi intimní vhled do mužské duše. Já si podobně intimně užíval Annu ze Zeleného domu,“ vypráví s tím, že do výběru zasáhla jistě jeho žena, která synovi aktuálně s úspěchem předčítá téměř sto let starý román Gabra a Málinka od moravské spisovatelky Amálie Kutinové.
Nejlepší je obojí
Annu (15) a sestry Mariku (14) a Rosariu (12) spojuje nejen silná záliba ve čtení, ale také to, že knížky pravidelně recenzují pro facebookovou skupinu Nezletilí kritici. Všechny hoví žánru fantasy, i když zvlášť Marika s Rosarií mají pocit, že je to hlavně proto, že se jedná alespoň početně o nejsilněji zastoupený žánr v nabídce knihkupectví pro náctileté zákazníky. Když zpětně pátrají v paměti, jestli si na základní škole někdy všimly, že v čítankách výrazně převažují hrdinové nad hrdinkami a spisovatelé nad spisovatelkami, musí se zjevně zamyslet. „Když to teď říkáš, tak si uvědomuju, že to tak bylo a asi i je,“ říká první nejmladší z nich Rosaria.
Obě zbývající dívky s tím souhlasí, zároveň ale dodávají, že tomu nikdy nepřikládaly větší význam. „Úryvky v čítankách na mě nikdy nezapůsobily tak, abych si později přečetla celou knížku,“ dodává Marika a naráží ještě na jeden důležitý fakt: To, jestli děti čtou a co čtou, závisí na škole až na druhém místě. Prim hraje nepřekvapivě rodina a na tu měly obě sestry štěstí, jejich matkou je Olina Stehlíková, básnířka a autorka knih pro děti, jako je třeba příběh o chlapcích milujících balet s výmluvným názvem Kluci netančej!
Dívky nechápou, proč by měli mít kluci problém s holčičím světem. Ony samy podobný problém nemají.
Když ale dojde na vyjmenování oblíbených literárních postav, hrdinky jednoznačně bodují. Padají jména jako Ofelie z fantasy tetralogie Snoubenci zimy od francouzské spisovatelky Christelle Dabos nebo April z young adult románu Naprosto pozoruhodná věc od vlogera Hanka Greena. „Nejraději mám asi, když jde o dvojici hlavních hrdinů. Třeba jako v Dračí trilogii, kde vystupují Jana a Ondra,“ přidává se nejstarší Anna a ilustruje trend posledních let, kdy spisovatelé a spisovatelky začali do příběhu obsazovat páry holka-kluk.
Ostatně i jedna z nejúspěšnějších domácích knih pro děti trilogie Prašina Vojtěcha Matochy vsadila na tuto kartu. Hlavní postavou – a jak sám autor říká Sherlockem – je v Prašině dívka En, Watsonem, který ale příběh vypráví, je Jirka. Osobní žebříček Anny teď opanuje bestseller pro dospělé Normální lidi od Sally Rooney, který poslouchala jako audioknihu. Kdyby se měla rozhodnout, jestli má raději Marianne nebo Connolla, hrdinka by vyhrála těsný souboj jen o kousek.
Přesto se trojice svorně shodne na tom, že pohlaví literárních postav neřeší, více je zajímá příběh a to, jestli jim jsou sympatické, pak klidně upřednostní hrdinu. „V románu Hledání modré mám nejraději Matta, je opravdu vtipný a mazaný,“ vyzdvihuje Marika chlapeckou postavu z fantasy románu Lois Lowry nad dívčí.
Nepodceňuj holky
Těžko předvídat, jak by názory trojice ovlivnilo, kdyby na knihkupecké pulty aktuálně nepronikalo především hodně překladové young adult literatury a fantasy románů uvedené slogany jako „Nikdy nepodceňuj holky“. Jisté ale je, že nechápou, proč by měli mít kluci problém s holčičím světem. Ony samy podobný problém nemají. „Když je hlavní postavou dívka, je jednodušší se do ní vžít, když je to kluk, přicházím zas na nové věci,“ vysvětluje Rosaria.
Když přijde řeč na vrstevníky, spolužáky a kamarády a jejich výběr četby, Marika si vůbec nedokáže představit, že by její jen o něco málo starší bratranci přečetli třeba její oblíbený feministický román Ranařky od Jennifer Mathieu. Ačkoliv si myslí, že příběh o boji středoškolačky s diskriminací a sexuálním obtěžováním zdaleka není jen pro holky a bavit by mohl i kluky. Rosaria naopak zklamaně říká, že v jejím okolí často kluci ani holky moc nečtou a na rozhovory o knížkách dochází jen málokdy.
Jejich slova potvrzují i nadnárodní výzkumy, z nichž vyplývá, že dívky čtou nejen častěji, ale také lépe než chlapci – jejich čtenářská gramotnost je vyšší. Výrazný rozdíl je zachován i v případě českých žáků a žákyň, dohromady ale patří podle výzkumu PISA spíše mezi průměrné čtenáře v rámci zemí OECD. Debata, jak nalákat ke knihám zpět chlapce, už do Česka dolehla a do čítanek se začínají pomalu přidávat třeba populárně-naučné texty, které chlapci upřednostňují. O proporčně vyrovnanějším zastoupení hrdinů a hrdinek se však zatím jen opatrně začíná mluvit.
Podle trojice výše zmíněných čtenářek je přitom chyba si myslet, že jen dívky potřebují hrdinky coby vzory a že pro kluky potřeba nejsou. „Jestli plánují v budoucnosti chodit s klukama, pak je to asi v pohodě. Ale jestli chtějí mít vztahy s holkama, pak jim to bude dost chybět,“ uzavírá se smíchem Marika.
