Štěstí v bordelu. Německý film vypráví o lásce, tělesnosti a identitách

V tom, jak se lidé – ale třeba i celé kultury – definují a jak je vidí svět kolem nich, může existovat zásadní rozdíl. Cestu k vezdejšímu štěstí v naší civilizaci mají patrně mnohem lépe umetenou ti, kteří žádnou zásadní konfrontaci ohledně pojetí své identity zevnitř a zvnějšku zažívat nemusejí. Současná queer kinematografie oproti tomu logicky prozkoumává konfliktní situace, jako jsou coming outy, zápas o vlastní identitu, vzdor vůči patriarchální tradici, (ne)pochopení společnosti a podobně. Druhý celovečerní snímek německé režisérky Henriky Krull Štěstí, který od 24. února promítají česká kina, je toho příkladem na několika rovinách.

Maria a Maria. Příběh identit

Krull svůj příběh i postavy našla ve stigmatizovaném a mytizovaném prostředí „bordelu“. Tam se formuje identita hlavních postav. Štěstí totiž líčí upřímnou a také tělesnou lásku, která vznikne na první pohled mezi Sašou a Jessy. Pod těmito jmény hrdinky filmu pracují v berlínském nevěstinci. Obě se ale mimo své pracovní prostředí jmenují – nebo minimálně dříve jmenovaly – shodně Maria.

Saša pochází z venkovské části Brandenburska, kde také žije její bývalý manžel a malý syn. Chová v sobě ale k tamějším lidem dost smíšené pocity. Nevíme, co si prožila, ale můžeme si to domýšlet, když Saša i Jessy navštíví lokální brandenburské pivní slavnosti. Na venkově je její identita víc zatížená minulostí a kontakty, o které už Saša nestojí. Mladší, bezstarostnější Jessy je původem z Itálie, z občasných telefonátů otci vyplývá, že ho má velmi ráda, ale neříká mu na rovinu, kde je a co dělá. 

V případě Jessyiny identity je navíc zajímavé, že ji hraje Adam Hoya. Jako Eva Collé byl ještě v roce 2019 hlavní figurou dokumentu Pátrání po Evě, prošel coming outem a dnes se identifikuje jako trans muž.

Pro film je patrně nejdůležitější femininní identifikace Jessy, informace o trans identitě jejího představitele ale dál rozšiřuje případné možnosti, jak film vnímat. „Parchant a kriminálník vyhoštění do feminity / tomu říkají ženství / (…) A já jsem ženou v tom smyslu, že jsem stvořená natruc,“ recituje Jessy své vlastní verše s revoltující poetikou. Lze je vnímat jak ve vztahu k trans identitě, tak k samotnému „nejstaršímu řemeslu“, jak se prostituci zvykově přezdívá.

Prostituce emancipovaná

Režisérka film natáčela ve skutečném nevěstinci a obsadila do vedlejších rolí autentické neherečky a neherce. Prostředí sex worku, nebo chcete-li prostituce, je ve filmu vykresleno s důrazem na autenticitu a destigmatizaci. Vypovídají o tom hned první sexuální scény filmu, ve kterých Saša přivítá litevského mladíka, který je v nevěstinci poprvé, pak se ve společenské místnosti pro všechny dívky velmi uvolněně a vstřícně baví s kolegyněmi a pak se setkává s mužem, který je zjevně jejím stálým zákazníkem. Ptá se ho nenuceně i na jeho manželku, sdílejí (byť jen základní) informace ze svého soukromí. Jednají spolu jako rovný s rovným.

Kameramanka Carolina Steinbrecher film nasnímala ruční kamerou posilující divácký dojem, že se nacházíme přímo v nevěstinci, a umožňující rychle přeostřovat naši pozornost na různé aspekty dění. Letmo se věnuje detailům pracovní rutiny, jako je stlaní postele před sexem nebo používání papírových utěrek. Těla zobrazuje velmi otevřeně, mužská i ženská, ale samotný sex snímá zpola zakrytě, s nemalou dávkou respektu, decentně.

Režisérka nenechává dívky falešným způsobem předstírat romantickou vášeň, ale ani se nesoustředí na deziluzivní, odcizenou mechaniku soulože anebo její upoceně silovou stránku, jako například režiséři jako Ulrich Seidl (Ráj: Láska) nebo Abdellatif Kechiche (Mektoub, má láska). 

Prostitutka, většinou žena viděná mužským pohledem jako někdo mezi andělem a ďáblem, je dost častou postavou dějin kinematografie. V posledních letech se ale zobrazování prostituce v prvním světě zásadně mění, a to i v mainstreamovém filmu, jak nejnověji ukazuje komedie Good Luck to You, Leo Grande, ve které si postarší žena, bývalá učitelka (hraje ji Emma Thompson), objedná služby titulního sex workera. Teprve v pokročilém věku začíná objevovat radost z vlastního těla, sexuálního potěšení a nový životní horizont. Prochází vlastně sexuální terapií.

Štěstí je stylisticky úplně odlišný film, pokud je v něm někdo na terapii, tak je to Saša. Film Henriky Krull je především love story a chce ve shodě s dalšími destigmatizačními díly ukázat, že naděje na lásku je všude. Nikomu ji nelze upřít, pokud na to snad zlomeně nepřistoupí on sám. Snímek rozhodně není bez vady, například v nesoustředěné střihové skladbě drobnějších epizod z prostředí sex worku. Skrze svoje téma se ale dokáže alespoň letmo dotknout některých společenských témat, před kterými stojíme. Adam Hoya a Katharina Behrens v hlavních úlohách dávají dění uvěřitelný rozměr, a nakonec jsou to oni, kdo jsou alfou a omegou celého filmu.  

Štěstí je v kinech od 24. února. Heroine je mediálním partnerem filmu.