Manžela kvůli jeho orientaci chrání před tlaky společnosti. Modrý kaftan předkládá nesnadné dilema
V prostředí tradičních marockých řemesel vzniká křehký milostný trojúhelník. Ne všem totiž strach ze společenského odsudku dává prostor vyjevit svou skutečnou identitu. Do českých kin přichází snímek Modrý kaftan marocké režisérky Maryam Touzani. S křehkostí sobě vlastní v něm rozvíjí téma potlačované sexuální orientace a nevyjevených citů. Především ale nutí se zamyslet nad tím, jak se jako společnost máme vypořádat se střetem tradice a modernity.
Marocká režisérka Maryam Touzani vzdává ve svých dvou dosud natočených celovečerních filmech poctu ruční řemeslné práci. Zároveň ale s velkými sympatiemi vypráví o lidech, jejichž city nemají ve společnosti plné tradičních hodnot zastání. Těmi můžou být například gay, svobodná matka, nebo prostitutka. Ti všichni musí žít vskrytu nebo v ústraní. Filmy Maryam Touzani se jim věnují, nevyzývají ovšem k revoltě, nemají tendence kriticky napadat patriarchát nebo politickou reprezentaci. Nabízejí vhled do emocí spojených s životem v ústraní.
O oddané i nepotlačitelné lásce pojednává i její aktuální snímek Modrý Kaftan, který právě promítají česká kina. Touzani vypráví o manželské dvojici Halimovi a Míně, provozující krejčovnu kaftanů, tradičních dlouhých plášťů. Jejich dílna a krámek v jednom se nachází v srdci medíny, tedy tradiční čtvrti plné spletitých malých uliček. Tato část města je v marockých podmínkách často i hradbami oddělená od takzvaných ville nouvelle s moderním urbanistickým plánem a kosmopolitním frankofonním životem. Krámek dvojice z filmu je konkrétně v Salé, městě v bezprostřední blízkosti marockého hlavního města Rabatu. Je to důležité hlavně proto, že na rozdíl od slavných medín ve Fesu nebo Marrákéši je Salé na pobřeží, a tak sem vane čerstvý vítr od moře, jeden z metaforických prvků filmu, zmiňovaný i dialogu.
Halim je mualim, mistr, který kaftany šije a zdobí. Ctí práci svých předchůdců, ale od svého otce, vdovce, v životě moc lásky nedostal. Rovněž velmi těžko hledá učedníka, kterému by mohl lásku k ruční výrobě a její detailní znalost předat. Jeho žena Mína se stará o prodej a chrání manžela před tlaky zákaznic, aby své pracovní tempo zrychlil. Kromě toho ale také svého muže chrání před společenským tlakem. Ví totiž o Halimově homosexuální orientaci, toleruje jeho ne zcela nevinné návštěvy parních lázní, hammámu. Když k Halimovi do učení nastoupí mladý a pohledný Jusúf, vznikne křehký trojúhelník, ve kterém je jiné rozpoložení sil, než by krátký popis výchozí situace mohl napovídat. Mínino zdraví se navíc zhoršuje.
S citem pro detail
Režisérka Maryam Touzani navázala v Modrém kaftanu na svůj debutový celovečerní film Adam z roku 2019. Ten se také odehrával v medíně a rovněž pojednával o lidech s rukodělným povoláním na okraji společnosti. Hlavními hrdinkami byly ženy, samoživitelky svých dětí. Vdova, provozující pekařství, se – zpočátku velmi neochotně – ujme dívky v pokročilém stupni těhotenství, která se nemá kam uchýlit. Stigma mateřství s neznámým nebo nejasným otcem je v muslimských společnostech značné.
Další spojnice jsou také zřejmé, jsou to například režisérčini spolupracovníci a spolupracovnice. Hlavní ženské role v obou filmech ztvárnila Lubna Azabal, hrající samostatné, hrdé a svérázné ženy s jistým životním tajemstvím, které okolnosti přimějí změnit postoj. Oba filmy také produkoval Nabil Ayouch (Casablanca Beats), režisér, scenárista a producent, který autorce dopomohl do programu prestižního festivalu ve francouzském Cannes i k zahraniční koprodukci.
Povahu diptychu nebo sesterství obou filmů, Adam a Modrý kaftan, dotváří i forma. Jde o komorní dramata o potlačovaných citech a obavách, snímky o niterných, společensky nepřijímaných citech, natočené velmi kontrolovaným způsobem. Odehrávají se převážně v interiérech nebo stísněných venkovních prostorech, které společně s kameramankou Virginií Surdej snímají v delikátním, estetizujícím světle zdůrazňujícím někdy prostou, jindy zdobenou krásu prostředí. Modrý kaftan disponuje množstvím fyzických detailů, například rukou a očí, celý film ostatně otevírá titulkový záběr, v němž sledujeme ruku, která se zalíbením přejíždí po kvalitní látce. Film je to prostě velmi „vyšívaný“, s citem i pro dekorativní detaily.
Úcta k tradicím
Pomalu odvíjené vyprávění nám bohužel dává i dost času předvídat, co se stane s titulním modrým kaftanem, který Halim šije pro náročnou zákaznici a který Mína označí za jeho nejkrásnější práci poslední doby. A film má ve své melodramatickém tónu mnohem méně humoru a svérázu, než tušíme v Míně, která ráda utváří vlastní pravidla a umí se radovat ze života i tváří v tvář jeho blížícímu se konci.
Úcta k tradicím v podobě řemesel a estetizace prostoru vzdaluje snímky Maryam Touzani od sociálních dramat ze zemí Maghrebu, které často zdůrazňují vyostřené konflikty, bídu, sociální problémy včetně těžkostí rodinných pout. Připomenout můžeme například oceňované festivalové filmy jako loňský snímek Harka režiséra Lotfyho Nathana, dále Papicha alžírsko-francouzské režisérky Mouniy Meddour z roku 2019 nebo sedm let starý snímek Hedi tuniského režiséra Mohamede ben Attia, které reprezentují oba póly. První vypráví o cestě na dno zoufalé osobní a sociální situace, druhý o dívčí revoltě proti nesnesitelnému náboženskému patriarchátu, třetí o mladíkovi, který je v pasti svatby, domluvené jeho rodinou.
Modrý kaftan tedy nakonec nabízí příležitost klást si otázky po tom, jak se v režisérčině tvorbě střetávají světy „dobrých a špatných“ tradic. Jak naložit s krásnými tradicemi řemesel, gastronomie, ale i řadou dalších, které ovšem neexistují samy o sobě, ale jako součást širších kulturních souvislostí. Je to otázka, která komorní, emočně prokreslené portréty marocké režisérky přesahuje, ale zároveň je nasnadě. Dokáže si společnost vzít z odkazu své předcházející podoby s respektem jen to, co jí bude k užitku a potěše, nebo to není tak docela možné, protože tenze mezi tradicí a modernitou je mnohem zapeklitější?
Maryam Touzani coby bývalá novinářka si tyto otázky dost možná také kladla. Bez ohledu na ne zcela jasné odpovědi je zřejmé, že jako režisérka víc věří ženám, intuici a emočnímu vcítění jako základnímu prvku svého díla stejně jako principiálnímu klíči k řešení situací. Osvobození je podle ní skryté v pochopení, ať už jde o porozumění sobě nebo druhému.
Podívejte se na trailer k snímku Modrý kaftan:
Heroine.cz je mediálním partnerem filmu Modrý kaftan.
