Bratislava se cílevědomě formuje jako kvalitní město pro návštěvu i život. Čelí však výzvám na dopravu a veřejný prostor

Dlouhou dobu jste působila v zahraničí, hlavně v Londýně. Jaké projekty jste tam realizovala?

V Londýně jsme spolu s manželem, urbanistou Igorem Markem, založili ateliér na pomezí tvorby veřejného prostoru a zeleného urbanismu. Věnovali jsme se strategiím, které pomáhají vytvářet udržitelné městské čtvrti. Byli jsme například součástí rady primátora města Londýn pro takzvané High Streets, nákupní ulice, jež bývaly tepnou každé městské části, a kam se v posledních dekádách díky proměně veřejných prostor, nové programové náplně a podpoře lokální ekonomiky navrací život. K našim nejvýznamnějším realizacím patří park Northala Fields v Londýně, který byl vytvořen z recyklované stavební suti a vznikl s aktivním zapojením místních obyvatel.

Později jsme ve středoevropském regionu začali pracovat jako stratégové pro veřejný prostor a placemaking. Zmíním například území Florenc v Praze, kde jsme vyhráli urbanistickou soutěž ve spolupráci se dvěma pražskými ateliéry – A69 a UNIT. Vedle ateliéru jsem vedla think tanky na London School of Architecture a byla součástí národní rady pro infrastrukturu (National Infrastructure Commission Young Professionals Panel), kde jsem se podílela na výzkumu o přidané hodnotě architektury a designu v projektech městské infrastruktury.

Vždy jsem měla blízko k mezioborovým přesahům, i proto jsem v Londýně vystudovala kreativní podnikání na Goldsmiths, University of London jako nadstavbu k mému architektonickému vzdělání. Nové dovednosti jsem poté zužitkovala v developerské společnosti Solidspace. Tato zkušenost architektky na straně klienta-developera mi hodně dala a dodnes ji dokážu zúročit v roli mediátora mezi různými stranami. Být facilitátorem společenské dohody je i rolí Metropolitního institutu.

Proč jste se tedy za prací do rodné Bratislavy vrátila?

V posledních letech jsme se z Londýna věnovali několika velkým projektům v Česku a na Slovensku. Po covidu jsme řešili, jak dál žít a pracovat na dálku. Svou roli nakonec sehrály i osobní důvody. V Bratislavě může náš syn vyrůstat v blízkosti rodiny a měřítko města je velmi příjemné.

Už déle jsem uvažovala o práci pro město, protože vnímám, že teď je ten moment, kdy se Bratislava cílevědomě formuje a uvažuje o své budoucnosti. Od revoluce, 90. let a nultého roku, kdy se město rozvíjelo nekoordinovaně a dynamicky bez diskuze či společenské dohody, je to obrovský posun. Po mnoha letech v zahraničí jsem chtěla aktivně přispět k rozvoji svého rodného města.

Jak se v Bratislavě žije?

Bratislava nabízí velmi dobrou kvalitu života. Má potenciál stát se 15minutovým městem. Mohla by v budoucnu růst rozumně a být polycentrická. Je obklopena přírodou, v létě se můžete jet vykoupat do jezera. Má své kouzlo.

Tyto předpoklady je však potřeba cíleně a strategicky podpořit. Jedním ze zásadních kroků, jak vytvářet dlouhodobou vizi a přetavovat ji do změny v reálném čase, bylo založení nezávislého Metropolitního institutu Bratislavy (MIB). Jeho principy a standardy už začínají využívat městské části, a dokonce i soukromý sektor. To povede k zefektivnění procesu tvorby veřejných prostor a ke stoupající kvalitě prostředí města.

Vy relativně nově Metropolitní institut řídíte. Kde vidíte největší rezervy města?

Největší výzvou současné Bratislavy je rozvoj satelitů, suburbanizace a každodenní dojíždění lidí do města auty. Počet aut se za poslední dekádu zdvojnásobil. Chybí nám dostupné bydlení přímo ve městě stejně jako moderní a efektivní kolejová doprava do příměstských částí. Naším cílem je Bratislava, která je kompaktní. Roste smysluplně a nerozpíná se do okolní krajiny.

MIB je důležitý právě pro usměrnění velkých rozvojových částí. Například pro Mlýnské nivy, území s rozlohou138 hektarů v blízkosti centra, MIB vypracoval městskou urbanistickou studii, pilotní projekt, který koordinuje zájmy jednotlivých vlastníků pozemků, veřejný zájem obyvatel a města. Zóna je navržena jako bloková zástavba s restauracemi, obchody, službami, bulvárem s tramvají, cyklostezkami, občanskou vybaveností, hřišti, zdravotnickými zařízeními a službami.

Jakým způsobem chcete do svých plánů zakomponovat vaši oblíbenou udržitelnost a zelenou mobilitu?

Posun k udržitelné a aktivní mobilitě není jen o fyzické transformaci. Souvisí i se změnou kultury automobilismu a dennodenních návyků. Proto se věnujeme také vzdělávání a participaci. Například náš program Město pro děti vytváří bezpečnější ulice v okolí škol a zapojuje nejmladší generaci do spoluvytváření města. Konkrétním změnám v prostoru vždy předchází participace s dětmi, komunitou rodičů, učitelů a učitelek škol. Součástí procesu jsou společné aktivity, během nichž si vyzkoušíme okamžitou změnu v okolí škol přes hravé workshopy, pěšibus či vnímavé vycházky, v jejichž rámci děti poznávají své sousedství a získávají více volnosti v pohybu na cestě do školy. Pilotního programu, který se realizoval s finanční podporou UNICEF, se zúčastnilo 12 škol a nyní pracujeme na jeho pokračování. Několik škol v těchto aktivitách pokračuje a organizují si je dále sami. Stávají se tak aktivní součástí nezbytné změny.

Participace je pro Bratislavu důležitým, ale relativně novým tématem. Jak jste s tím naložili?

Máte pravdu, právě proto MIB vypracoval vlastní manuál participace a organizoval školení i pro jiná města. Samotný proces začíná v počátečních stádiích projektů, abychom se neptali lidí na názor až při nějakém hotovém řešení. Jejich potřeby chceme reflektovat už během navrhování.

Kromě zohledňování zájmů různých skupin je cílem participace i vzdělávat lidi o tom, proč je důležitá a jak vypadá. Není to o sesbírání seznamu požadavků od lidí, které provedou architekti, MIB nebo město – jde o hledání společenské dohody a pochopení, že různí uživatelé mají různé potřeby ve veřejném, sdíleném prostoru. Pomáhá nám tvořit řešení, jež mají přidanou hodnotu pro všechny.

Jaké trendy teď v architektuře a urbanismu nejvíce sledujete?

Transformaci měst 20. století, tedy proměnu poválečné architektury a infrastruktury automobilismu na město lidského měřítka, kde hrají hlavní roli chodci, podpora cyklodopravy, kvalitní a živé veřejné prostory a dostupné, kompaktní bydlení v rámci města. To vše souvisí s koncepty 15minutového nebo polycentrického města, kde obyvatelé zvládnou obsloužit své každodenní potřeby pěšky nebo na kole do 15 minut. Znamená to, že nové čtvrti se mají budovat jako smíšené, s dobrou vybaveností, službami a veřejnými prostory a stávající čtvrti se rozšíří o chybějící ingredience. Osmdesát procent veřejného prostoru tvoří ulice a mají tedy velký potenciál k tomu, aby sloužily více lidem než autům.

Co podle vás musí člověk v Bratislavě rozhodně vidět a zažít? 

Mým oblíbeným místem je Stará tržnice v sobotu ráno, kdy je plná lidí, vůní, hudby a její život proniká až na náměstí. Fantastickým zážitkem je rovněž nově zrekonstruované Náměstí svobody. Díky zpřístupnění fontány se z černého místa na mapě stal nejpopulárnější veřejný prostor Bratislavy, který je otevřený opravdu pro všechny. Konají se tu koncerty, módní přehlídky, sportovní akce, ale také protesty. Je vodním hřištěm i piknikovým místem. Z kulturních institucí pak jednoznačně doporučuji Slovenskou národní galerii. Galerie prošla citlivou rekonstrukcí, což vedlo jak k oživení dědictví významného architekta Vladimíra Dedečka, tak k aktivaci nádvoří galerie, které se stalo dalším místem setkávání. V popularizaci umění si skvěle počíná také Galerie města Bratislava.

Zajímají vás tipy dalších žen, které formují bratislavskou kulturní scénu? Najdete je zde.