Cizinci o českém školství: Do školy bez rodičů, bez známek a bez oslovení „paní učitelko“

Ukrajina: Jednička jako nejhorší známka

Chvíli trvalo, než jsme si zvykli na to, že dcera nosí ze školy jedničky. Česká jednička je totiž na Ukrajině ta nejhorší známka. Máme stupnici o dvanácti známkách, přičemž dvanáctka je něco jako jednička s hvězdičkou. Mimochodem na Ukrajině chodí děti na přestávky běžně ven, a to bez jakékoli kontroly. To se mi samozřejmě moc líbilo, když jsem studoval, ale jako rodiči se mi víc líbí český systém. Vasil Pukhal (Ukrajina)

jj

Indie: Ranní shromáždění s duchovní myšlenkou

První rozdíl mezi českým a indickým školním systémem, který mě napadá, je to, že v Indii každý můj školní den začínal společným shromážděním. Ředitel školy či pedagogové přednesli vedle praktických informací také zajímavou duchovní či morální myšlenku, která vycházela z různých zemí a náboženství. Často se zpívalo a shromáždění bylo zakončeno společnou modlitbou. Vždy byl kladen důraz na vzájemnou toleranci a respekt. Debashish Chaudhuri, dirigent (Indie)

jj

Uzbekistán: První třída bez známek

V Uzbekistánu na rozdíl od Česka máme víc prázdnin. Letní prázdniny začínají už prvního června a trvají do konce srpna. Podzimní a jarní prázdniny jsou také delší, minimálně týden. Také nás překvapilo, že se v české první třídě známkuje. Uzbečtí prvňáčci totiž nedostávají známky, učitelé pouze na konci pololetí informují rodiče, jak si dítě vede. Saida Shermantova, módní návrhářka (Uzbekistán)

jj

Německo: Učitele žáci oslovují jménem

V Německu není školství na rozdíl od Česka řízeno centrálně, každá spolková země má tedy vlastní ministerstvo školství. Já pocházím ze Saska, tam trvá základní škola čtyři roky a pak se podle známek, ne na základě přijímaček, rozhodne, zda žák půjde dál na gymnázium, nebo zda bude pokračovat v méně náročném programu. Žáci učitele oslovují jménem, tedy „paní Nováková” a ne „paní učitelko”. Simon Römer, referent pro vzdělávání (Německo)

jj

Švýcarsko: Do školy bez doprovodu

Ve Švýcarsku naše děti chodily do školy už od první třídy bez doprovodu, dokonce už i ve školce. Dělá to tak hodně rodičů, základní myšlenkou je podpora samostatnosti. V Praze jsme naše děti museli do školy doprovázet, opět zase tak, jak to dělali všichni ostatní. Ale je také pravda, že tu je větší provoz na silnicích a také tu v 90. letech řidiči jezdili divočeji. Ruedi Hermann, novinář (Švýcarsko)

jj

jj

USA: Na vysokou bez přijímaček

V USA začíná střední škola devátou třídou a končí 12. třídou a klíčová je na rozdíl od Česka spádovost. Neexistuje svobodná volba škol, bohatší rodiny se tedy stěhují k lepším školám nebo posílají děti do škol soukromých. Státní střední školy jsou něco jako učiliště, střední odborná škola a gymnázium pod jednou střechou. Ve většině států USA neexistuje maturita, pro postup na vysokou školu rozhoduje zejména celkový průměr bodování.  Elisabeth Walsh-Spacilova, učitelka angličtiny (USA)

jj

Velká Británie: Školní uniforma jako frisbee

Byly mi čtyři roky, když jsem začal chodit do malé základní školy v naší anglické vesnici, tedy o dva roky méně než mým dětem, když šly do školy v Česku. Od začátku jsme nosili školní uniformu včetně kravaty a kšiltovky, která – když se učitelé nedívali – sloužila jako dokonalé frisbee. I v zimě jsme nosili kraťasy, ale jen první čtyři roky, pak jsme zase museli mít dlouhé kalhoty, a to samozřejmě i za největšího vedra.  David Vaughan, publicista (Velká Británie)

jj

Anketa vznikla ve spolupráci s podzimním číslem magazínu Leo Express. 

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.