Toxická pozitivita je nebezpečná pro nás i naše vztahy. Nemůžeme všechno přelepit smajlíkem, říká psycholožka
Stalo se jakýmsi trendem zbavit se negativních myšlenek, emocí, hněvu. Psycholožka Lenka Uherová však varuje, že potlačovat emoce rozhodně není zdravé. V rozhovoru přibližuje, jak škodlivá může být toxická pozitivita a jak se z ní vymanit. „Když je někdo v mém okolí smutný, prožívá silné emoce, a dokonce mi projeví dostatek důvěry, aby mi to dal najevo, mým úkolem není odmítnout ho s tím, že chci, aby ten člověk okamžitě cítil něco jiného. To není moje role,“ říká.
Dá se zbavit negativních myšlenek a naladit se pouze na ty pozitivní?
Když mluvíme o pozitivitě, je důležité rozlišovat, co je myšlení a co prožívání nebo emoce. Existuje metoda, které se říká kognitivní reframing, a při ní si člověk aktivně udělá čas na přerámování svých myšlenek.
Je však důležité rozlišovat, zda pouze něco přerámuji, nebo zda nějakým způsobem manipuluji s prožitkem či emocí. Protože to druhé se ukazuje jako ne zcela vhodné nebo užitečné pro dlouhodobě udržitelný postoj k sobě samému a k podnětům, na které emočně reagujeme.
Rozveďme to dále. Je tedy možné zbavit se negativních myšlenek?
Myšlenek se zbavit můžeme. Jak však říkám, musíme rozlišovat, zda mluvíme o myšlenkách, nebo o emocích. Myšlenky jsou totiž kognitivní procesy a to, jak o věcech přemýšlíme, jak se stavíme k situacím a zda se na ně dokážeme dívat objektivně, je součástí naší psychické odolnosti. Například nebudu přemýšlet tak, že se něco určitě stalo, protože jsem nula, nic si nezasloužím, jsem hrozný člověk a nikdy nic nedokážu. Toto myšlení je velmi neefektivní, ale dá se s ním pracovat.
Opačný extrém, myšlení typu „jsem úžasný, všechno mi vždycky vyjde, a co mi nevyšlo, je důsledkem špatných lidí a jejich nepřátelství vůči mně“, je příkladem neefektivního myšlení. I zde chybí kontakt s realitou. Odolní jedinci se při neúspěších nebo nepříjemných situacích dokážou dívat na realitu objektivně, mají na ni realistický pohled, vědí, co mohli ovlivnit a co jsou náhody. Práce s myšlenkami tímto způsobem se ukazuje jako účinná.
Když se však vrátíme k emocím, jimiž rozumíme určitý pocit nebo prožitek, není zcela vhodné s nimi manipulovat. Emoce jsou ve skutečnosti neurologickou reakcí na nějaký podnět, který se objeví. Do mozku přichází nějaká informace a mozek na ni reaguje emocí. Má to pro nás určitý význam a je to velmi užitečné. Když si řeknete: „Ne, mozku, neslyším, co mi signalizuješ, protože tato emoce je špatná,“ není to vhodné.
