Kojení je přirozený stav. Vídat jej ve veřejném prostoru by mělo být normální, říká Tereza Mynářová

Kojení mimo domov často vzbuzuje velké vášně. U někoho odpor a tendenci kojící ženy z veřejného prostoru vykazovat. U jiných zase potřebu kojení hájit. Proč myslíte, že to tak je? 

Předpokládám, že primárně proto, že kojení ve druhé půlce 20. století zmizelo z našeho každodenního života. Nevídáme jej ani ve veřejném prostoru, ani v našich rodinách. Z ankety, kterou jsem letos na jaře dělala u necelé tisícovky matek, vyplynulo, že před narozením jejich prvního dítěte vídalo kojení doma jen 41 procent z nich.

A to má pak řadu důsledků. Kromě toho, že je řada žen po porodu zaskočena, že kojení nejde automaticky, jsme si na něj jako společnost odvykli. Nebereme ho jako něco samozřejmého, ale jako něco, o čem je potřeba psát články a upozorňovat na to.

Proč navrhujete místo „kojení na veřejnosti“ používat spíš termín „kojení mimo domov“?

S tímto termínem pracujeme v Mamile (občanské sdružení, které poskytuje poradenství v oblasti kojení - pozn. red.) proto, že lépe odráží to, k čemu doopravdy dochází. Kojení není jen synonymum pro jídlo a pití, ale kompletní péče o miminko. A ta se odehrává průběžně. Stejně jako je potřeba miminko občas přebalit nebo uspat, ať už jsme zrovna doma, venku, v parku nebo v restauraci, tak jej občas i kojíme.

A slovo „veřejnost“ je v tomto označení úplně zbytečné. Implikuje, že se matky někde cíleně vystavují. Ony ale nechodí nikam kvůli veřejnosti. Ani veřejnosti navzdory. Kojí bez ohledu na to, kde jsou, protože tak zkrátka pečují o dítě.