„Uleví se mi, až když cítím bolest.“ Dětí, které se řežou, stále přibývá
Řežou se, pálí, píchají nebo do krve drásají. Doma, ale klidně i ve škole. A jejich okolí často vůbec nic netuší, protože se za své chování stydí a dovedně ho skrývají. Samy však přestat nedokážou. Sebepoškozování funguje totiž podobně jako závislost a dětí, které jím trpí, je pořád víc a víc.
Představte si následující situaci: Jste rodičem teenagera, žijete poklidným rodinným životem a neřešíte žádné zásadní problémy. Se svým dítětem vycházíte dobře a nevíte o tom, že by ho něco trápilo. Prospívá ve škole, má kamarády, koníčky… Občas se samozřejmě neshodnete, ale není to žádné drama. Pak ale jednoho dne víceméně náhodou zjistíte, že vaše dítě má ruce či nohy plné jizev a šrámů v různém stadiu hojení. V tom okamžiku máte jasno: svou rodinnou idylu jste si celou dobu jen nalhávali a v pořádku není vůbec nic.
Co se v článku dočtete:
- Jak sami pacienti popisují, co jim sebepoškozování přináší
- Proč není sebepoškozování „moderní způsob, jak na sebe upozornit“
- Kde hledat pomoc a co by měli vědět rodiče
Připadá vám to jako naprosto nepravděpodobný scénář, který se vás nemůže nikdy týkat? To si myslelo více rodičů. „Dcera nosila dlouhé rukávy a spoustu náramků, kterými jizvy maskovala. Na to, že si ubližuje, jsem přišla náhodou, když jsem ji chytla za ruku a ona sykla bolestí, protože jsem se dotkla rány, která se jí zanítila,“ svěřuje se v jedné z četných internetových diskusích matka šestnáctileté teenagerky. „Zjistila jsem, že se moje patnáctiletá dcera řeže. Jsem z toho v naprostém šoku, nešťastná a zoufalá. Prý se řezala skleněným střepem, když jsme s manželem spali,“ píše jiná uživatelka a další dodává: „Byla jsem v šoku, když jsem zjistila, že se řeže i ve škole. Používá k tomu pravítko.“
