Z Velikonoc jsou svátky chlastu. Je v pořádku odmítnout výprask a říct si, že některé tradice už zkrátka nechceme

Pomuchlaní chlápci, kteří v deset dopoledne balancují s pomlázkou a lahví, pokřikují na ženy a dožadují se panáka. Ženy, které se povinně usmívají, nastavují zadek a onen alkohol nabízejí, aby si nevyslechly, že jsou špatné hostitelky. To vše sledují děti. 

„Vidí, jak dospělí muži obcházejí domy, nasávají, dotýkají se žen bez ptaní, dostávají za to alkohol, a ženy se raději smějí, aby si nezadaly. Takový zvyk se přenáší z generace na generaci. V některých obcích je dokonce považováno za urážku, pokud ženy koledujícím neotevřou. Narušila by se soudržnost komunity. Ve skutečnosti to znamená, že někdo bude opilý a někdo dostane výprask," píše v komentáři pro Heroine.cz Ivo Bystřičan. 

Podle výzkumu z roku 2017, který se zaměřoval na veřejné projevy sexismu, označilo 22 % českých žen zkušenost s velikonoční pomlázkou jako nepříjemnou až traumatizující. Nejčastěji šlo o fyzický kontakt bez souhlasu, o pocit studu, nebo o přímé slovní narážky, které hraničily s obtěžováním. To, co se tváří jako veselý folklor, je živá učebnice mocenských vztahů. Děti se učí, že svátky jsou výjimkou z běžných pravidel. Že žena musí ustoupit, i když nechce. Že souhlas není třeba, když je to tradice.

„Když jsem před pár lety napsal na sociální síti, že mi pomlázka připadá nedůstojná, sypaly se komentáře, že kazím dětem radost, že jsem zase další, co chce rušit Vánoce a Velikonoce. Ale o rušení tradic vůbec nejde – jde o jejich proměnu," pokračuje Bystřičan. Jak by měla vypadat diskuze o takové proměně zvyků? Proč pomlázka vadí i mužům? A je na čase už hromadně odmítnout velikonční výprask a svátečního panáka? Více na Heroine.cz.