Rodiče školou (ne)povinní. Jak je zapojit do dění ve škole?

Zrezavělý rýč zajede do kamenité hlíny a přihodí drn trávy na zelenavou kupičku. Donedávna zanedbaný roh dvora ZŠ Kamenná stezka v Kutné Hoře se vydává na novou cestu, brzy z něj bude společnými silami učitelů, dětí a rodičů políčko. Zdejší druháci poznají, jaké to je jíst chleba z vlastního obilí. A rodiče zase, jaké to je družit se na ploše vzdělávací instituce. Do školního dění se (nejen) na Kutnohorsku zapojuje stále více matek a otců. Ledacos pro to mohou sami udělat.  A o chlup jednodušší je to pro školu.

Když Nadační fond Eduzměna vstoupil před třemi lety na Kutnohorsko, aby tam testoval možnosti rozvoje škol, zmapoval jako první věc potřeby vedení škol, učitelů, dětí – i rodičů. Mimo jiné zjistil, že každý čtvrtý rodič má pocit, že nemá možnost se do dění ve škole zapojit. A že třetina by si to přitom velmi přála. A že je každá škola na jiné úrovni a potřebuje jinou podporu. Někde o spolupráci s rodiči vůbec nestojí, jinde si máma a táta stoupají i za katedru. 

Dítě v kleštích

Kutnohorské matky a otce doprovází spolu s Eduzměnou i organizace Unie rodičů. Po počáteční nabídce webinářů v době covidu přešla později na kavárny pro rodiče a nyní školám i rodičům nabízí workshopy. „Za mě je nejdůležitější, aby se ty děti nedostávaly do kleští ‚škola vs. rodiče‘,“ vysvětluje Jana Neumajerová z Unie rodičů. Na jedné straně vidí školy, které mnohdy nevysvětlují rodičům dostatečně svá rozhodnutí, například zavedení Hejného matematiky. A na druhé straně pozoruje rodiče, kteří doma říkají: Aha, tohle že paní učitelka říkala? Z toho si nic nedělej, to neber vážně. My si tady doma řekneme, jak to je. „Dítě se pak ocitne pod enormním tlakem,“ dodává Jana Neumajerová. Mozek se navíc nejlépe učí, když je v pohodě, a to spíše nastane, pokud žák učiteli věří, a ví, že ho respektují i jeho rodiče – ideálně právě prostřednictvím nějaké bližší spolupráce.

Mnohé školy se obávají posílení hlasu rodičů a dětí, kteří jsou už tak příliš hlasití. Za váháním může být i obava z další práce navíc. Podle zkušeností Unie rodičů se školám ale zapojením rodičů může i ulevit. „Vídáme, že jsou přetížené pořádáním mnoha akcí, které zároveň chtějí mít pod stoprocentní kontrolou a perfektní,“ popisuje Neumajerová. Expertka na školství doporučuje vybrat si například jen dvě akce, které zařídí škola, a u zbytku rodičům říct: pokud o ně stojíte, tak je zařiďte, škola vám bude oporou – a to je všechno.

Zahrady, keramika i rande v jídelně

Zařídit spolupráci s rodinami je i není jednoduché. „Pozvání by mělo přijít od školy, to ona je v pozici odborníka na vzdělávání,“ vysvětluje Jana Neumajerová s tím, že zkušenost z Kutnohorska ukazuje, že pozvání přímo do budovy školy bývá na začátku výzva – a osvědčuje se začít spíš školní zahradou. „Školy někdy nechtějí, aby jim rodiče viděli úplně pod ruku, mají z nich trochu strach a neumí jim dát pravidla. Ale zahrada je už od budovy školy oddělená, bezpečnější,“ usmívá se Neumajerová. Bezpečnější může být zahrada i pro rodiče, protože vzpomínky na ni bývají příjemné, zatímco školní budovy někdy připomínají špatné zkušenosti z dětství.

Právě přes školní zahradu se na Kutnohorsku pokouší jít „na rodiče“ například mateřská škola ve Zbraslavicích, kde ve spolupráci s Eduzměnou a Unií rodičů přizvali rodiče i děti k diskusi nad přestavbou rozlehlé zahrady. A při společné tvorbě vodních korýtek školka zkusila víc napojit i rodiče. Na ZŠ Hůrka se zase v posledních měsících setkávají ke společnému tvoření, na kterém se mimo jiné pod vedením lektorky z Eduzměny diskutuje, jak kdo z nich vnímá komunitu kolem školy a jak by se kdo chtěl zapojit. 

Základní škola Suchdol pořádá pravidelné turistické pochody, během nichž se navazují a tmelí vztahy. Děti vyznačí vždy dvě trasy, jednu pro pěší a druhou pro cyklisty. Okruh pak o víkendu obchází i rodiče a jednotlivé třídy mezi sebou soupeří, ze které se zúčastní víc žáků. Vloni zároveň zdejší škola udělala neobvyklý krok – stížnosti rodičů na kvalitu jídla ve školní jídelně se rozhodla vyřešit tím, že je pozvala na večeři a diskusi do školní jídelny. Tam se pak probírala nejen vývar a svíčková, ale i právě zapojení rodičů do školy. 

Další možností je otevřít rodičům pořádání kroužků. Například v ZŠ Církvice rodiče nově vedou turistický kroužek. „Rozhodně to vítáme, máme pak pocit, že na to nejsme sami,“ říká ředitelka školy Ludmila Hrušková.

Rodiče za katedrou

Vysokou ligou je potom vpustit rodiče přímo do výuky. To zkusila například Lenka Kratochvílová ze školy v Uhlířských Janovicích. V rámci projektu Řešíme společnou výzvu si děti řekly, že by chtěly víc poznat město a okolí a že by do rády zapojily rodiče. Učitelka nápad rodičům představila na setkání ve škole, dala jim ale ještě čas to v klidu rozmyslet. Finální nabídky posílali písemně až po několika týdnech a výsledek přinesl ovoce. Čtvrťáci vyrazili na učiliště, kde dvě maminky pracují, vyrobili s tatínky ptačí budku i vyvýšené záhony, učili se řecké tance, byli ve dvou místních firmách na exkurzi a vyrazili s rodiči na kolo. „Byli na své rodiče hrdí, co dokážou nebo kde pracují. A rodiče mě víc poznali,“ pochvaluje si Lenka Kratochvílová. „Když se jim pak ozvu s něčím nemilým, mají se mnou už přímou zkušenost a vědí, že to s dětmi myslím dobře, spíš mě pochopí. Tyhle akce prostě všestranně posilují důvěru i motivaci,“ dodává. 

V kutnohorské lesní školce zase rok co rok přizývají nejen současné, ale i bývalé rodiče a děti ke společnému moštování. Hojná účast bývá i na pracovních brigádách na zahradě. A díky bezpečné atmosféře se o spolupráci hlásí i samotní rodiče. Například hudebnice Monika, která se se svým mužem stala součástí většiny školkových slavností. „Když tam syn nastoupil, nabídla jsem ředitelce, že kdyby školka chtěla, můžeme přijít zahrát. Oba jsme muzikanti, je to pro nás přirozené,“ říká Monika. „Umožňuje nám to těsnější spojení se školkou a doufám, že i díky tomu děti zjistí, že je fajn si společně zahrát a zazpívat,“ dodává.

Zapojení rodičů může mít i formálnější kontury. Například v Uhlířských Janovicích se s rodiči pravidelně potkává rozšířené vedení školy. Tedy nejen ředitelka a zástupkyně, ale i vedoucí školní jídelny, vedoucí družiny a další klíčové osoby, které se hodně potkávají s dětmi. „Co jsem měla možnost zažít, je to skvělé plánovací a poznávací setkání,“ komentuje Neumajerová.

Co můžou udělat rodiče

Jenže co když škola spolupráci nenabídne? První kroky mohou vést za rodičovským spolkem nebo školskou radou. Pokud na dané instituci nefungují, lze zkusit dát dohromady pár rodičů a nabídnout škole pomoc. Například na už zmiňované „Kamence“ rodiče vloni nabídli škole pomoc se sháněním nových prvňáčků. A kromě sdílení osobních doporučení na sociálních sítích nechala rada rodičů natočit pro školu propagační video, ve kterém si také rodiče zahráli. Dále Unie rodičů doporučuje poděkovat učitelům, pokud dítě přišlo z nějaké hodiny domů nadšené, dát jim vědět, že tohle je za ně dobrá cesta. „Další možností je zapojit se na úrovni zřizovatele do nějakých komisí pro vzdělávání. Vyvolávat debaty o vzdělávání. Ne jenom před komunálními volbami, ale před nimi obzvlášť,“ říká Neumajerová.

Eduzměna aktivním rodičům nově nabízí také komunitní minigranty, které mohou jejich aktivity spojené se školou finančně podpořit.

Úroda dalších nápadů

Největší výzvou u rytí políčka na „Kamence“ se nakonec ukázal být mírný svah, s nímž si ale přítomní poradili za pomoci ohrazovacích prken a „vodováhy“ v mobilu. A mezi rytím a řečí vznikaly další nápady – že by nemuselo zůstat jen u políčka, že by mohla na školní dvůr jedna z maminek věnovat vzrostlou švestku, že by se mohl uspořádat taneční večer pro rodiče…

„Bydlíme v bytě, chatu nemáme, je to pro mě relax, chvilku se tady rýpat v hlíně,“ pochvaluje si rytí pole jedna z maminek, bankéřka Kristýna. „Za covidu jsme se moc potkávat nemohli, užívám si, že teď ostatní víc poznávám,“ dodává. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.