Vysvědčení JINAK – krok za krokem novým způsobem hodnocení dětí

To znamená podat rodičům více informací a zároveň přehledně. Tento nový typ vysvědčení není povinný, je jednou z možností, kterou mohou školy využít. Zároveň je však zatím jediný, ke kterému existuje jasná metodika a pro učitele je tak nejschůdnější volbou. O tom svědčí i fakt, že se už nyní zavádí na desítkách základních škol v Česku a každým dnem se autorům projektu hlásí další zájemci. Na řadě škol tak budou mít žáci nové vysvědčení už letos v červnu. „Prvky z nového vysvědčení by ale pro žáka ani rodiče neměly být překvapení, učitelé by s nimi měli pracovat po celý rok, aby jim žáci rozuměli. Je tak pravděpodobné, že se změna vysvědčení promítne i do samotného způsobu vzdělávání,“ říká Eliška Bařina Barochová, administrátorka projektu Vysvědčení JINAK. 

Čím se vysvědčení liší a jak v něm číst? Připravili jsme pro vás podrobný přehled.

„Milá Lauro…“

První změnou je oslovení žáka. Není nijak dlouhé, jedná se zhruba o šest vět. Jeho cílem je dítěti připomenout zajímavé okamžiky v daném pololetí a motivovat ho do budoucna. Shrnuje například jeho úspěchy a aktivity ve škole i účast na soutěžích či olympiádách. Není to však jen výčet úspěchů či aktivit, je to osobnější vzkaz od vyučujícího.

Stupnice místo známek

Žáci už nebudou mít na vysvědčení jedničky nebo pětky, zároveň si však nový typ vysvědčení zachovává jasné ohodnocení. Hodnocení je označeno šipkou na čtyřstupňové škále. Pokud bude výkon dítěte v daném předmětu označen prvním stupněm, znamená to, že si danou látku „ještě neosvojilo“. Pokud na druhém, osvojilo si ji částečně, což znamená, že mu i známé situace činí potíže a potřebuje dopomoc. Třetí bod na škále znamená „téměř osvojeno“ a nebo „úplně osvojeno“, tedy že dokáže uplatňovat to, co se naučil samostatně v běžných i nových situacích​. V tomto ohledu vychází nový typ vysvědčení vstříc rodičům, kteří se bojí, že se v případě slovního hodnocení nebudou orientovat v tom, jak si dítě stojí. 

Pár vět ke každému předmětu

Pod touto tabulkou je pak prostor pro tzv. sdělení. „Sdělení je pevnou součástí hodnocení na škále a vzájemně se doplňuje. Neměl by být pouze shrnutím, co se ve škole probíralo, ale slovním zhodnocením jako formativním prvkem – tedy komentářem, jak může vyučující žáka v učení podpořit, jaké další kroky pro učení navrhuje i jak je možné dítě podpořit v učení doma,“ popisuje Eliška Bařina Barochová. Pokud si škola zvolí tento typ vysvědčení, je toto sdělení pro učitele povinné.

Chcete známky? Budete je mít

Nový typ vysvědčení však mohou použít i školy, které si chtějí hodnocení známkami ponechat. Pak bude vlastně jejich dosavadní hodnocení jen rozšířeno. Známku napíší do čela tabulky a pak následuje stejný postup, jako u vysvědčení beze známek – podrobnější informace. 

Co je to vlastně „čeština“?

Tento typ vysvědčení dává více informací o tom, co už dítě umí. Pokud je totiž na vysvědčení jedna známka z „češtiny“, nevypovídá to vlastně nic o tom, jestli dítě dobře čte, zná díla slavných autorů nebo je mistrem slohu. Nový typ vysvědčení tak má v případě českého jazyka čtyři řádky, neboli kritéria. Každé zahrnuje konkrétní výstup, který by měl žák zvládat. Například „Používá probíraná pravidla pravopisu“ nebo „Čte s porozuměním“ a nebo „Vyjadřuje a zaznamenává své myšlenky“. Každý z těchto řádků pak učitelé hodnotí na zmíněné škále. Díky tomu mají rodiče i žák přehled o tom, v čem dané dítě exceluje a v čem naopak potřebuje podporu. Kritéria jsou různá pro první a druhý stupeň. Na druhém stupni učitelé hodnotí například to, zda žák „vytváří texty v různých slohových útvarech“ nebo „pracuje s textem (porozumění, shrnutí, reprodukce, interpretace, názor na text apod.). Tato kritéria jsou daná, pokud by chtěli učitelé doplnit další, mohou to udělat ve sdělení. 

Může žák propadnout? 

Ano, může. Řešitelé projektu se s tím setkali už v pilotní škole. Jak potom vysvědčení vypadá? „Žák opakuje ročník tehdy, když v následujícím ročníku nemůže navázat na učivo ročníku ve většině oblastí daného předmětu. Ve slovním komentáři daného předmětu bude mít popis své dosažené úrovně vzhledem k ročníkovým výstupům. Osvojení na škále bude většinou na úrovni ‚Ještě neosvojeno‘, někde bude určitě i ‚Částečně osvojeno‘.  Bude tam i napsáno: Nedosahuješ výstupů pro ..... ročník, a proto je nutné, abys opakoval ... ročník,“ popsala konkrétní řešení Eliška Bařina Barochová.

Výtvarná výchova za tři

Výše popsaným způsobem se hodnotí jen předměty, které jsou jasně hodnotitelné. To se však netýká výchov. Hodnotit hudební, výtvarnou či tělesnou výchovu známkou je matoucí ještě více. „Cílem hodnocení výchov by měla být podpora žáka v jeho rozvoji. I právě proto nejsou tyto předměty hodnoceny na stupnici,“ vysvětluje záměr Eliška Bařina Barochová. Učitel by měl několika větami popsat silné stránky žáka, jaký udělal pokrok a kde má prostor pro další rozvoj. Opět se nejedná o dlouhé odstavce, ale zhruba o tři věty. 

Chování na celou stránku

Zatímco dosud jsme byli zvyklí na jednu známku z chování, nově je mu věnován větší prostor než jakémukoliv jinému předmětu. Nepůjde však o jakýsi výpis poznámek či pochval, ale zhodnocení, jak se dítě ve škole celkově projevuje, ať už ve vztahu k sobě, spolužákům, či výuce. Do těchto tří kategorií je hodnocení chování rozděleno a každá pak zahrnuje několik bodů. Jedná se vlastně o klíčové kompetence, se kterými by mělo dítě školu opouštět. Učitel tak například hodnotí, jak dítě dokáže vyjádřit své myšlenky, jak spolupracuje s ostatními dětmi při řešení úkolů, jak dokáže vytrvat i v práci na složitých úkolech nebo jak dokáže posoudit vlastní pokrok. Hodnocení může zanést slovně do sdělení nebo je opět označit na čtyřstupňové škále. 

A co si myslíš ty? 

Asi největší změnou v celkovém přístupu k pojetí vysvědčení je jeho poslední stránka. Nevypisuje ji učitel, ale žák. Jeho úkolem není psát hodnocení učitele, ale zkusit popsat, jak on sám vnímá své pokroky. Což nemusí být pro žáky lehké, pro řadu z nich je to novinka. „Vedení žáků k sebehodnocení by se mělo stát běžnou součástí výuky, nikoli ojedinělým prvkem. Vše, co je na vysvědčení, musí učitelé dělat s dětmi i průběžně,“ vysvětluje Eliška Bařina Barochová. Žáci mohou psát sebehodnocení různou formou, podle svých schopností. V první třídě to je například jedna či dvě věty a nebo také obrázek. Ve vyšších ročnících to pak může být například dopis sám sobě. Dítě se tak učí poznávat a hodnotit své pokroky samo a neorientuje se jen podle pohledu učitele. Konkrétní formu i obsah si vybírá sama škola. Může to být (například v případě obrázku) naskenovaný výtvor dítěte, ale může také daný text přepsat do textového dokumentu. 

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.