Konec známek pro nejmenší chce MŠMT co nejdřív. Je potřeba příprava, míní učitelé

„Máš za sebou první půlrok školní docházky. Něco jsi zvládla na výbornou, v něčem máš malé rezervy. Nejdůležitější ovšem je, že vše zvládáš s dobrou náladou a úsměvem na rtech. Čteš hezky, ale je před námi ještě pořádný kus práce. Psaní není úplně tvá silná stránka, písmo je často pod linkou a ani jeho úhlednost nepatří k nejlepším. Často také píšeš zrcadlově, a to nejen písmena, ale i čísla. V krátkých ranních soutěžích zaměřených na psaní uděláš většinou drobnou chybičku. Vynikající je tvá slovní zásoba, její používání a jasné formulování vět,” píše například jedné z prvňaček učitelka ze Základní školy v Klánovicích, kdy škola pro rodiče zveřejnila anonymní ukázky na svém webu. 

Slova, nebo kritéria? Bude to na jednotlivých školách

Podobná vysvědčení chce ministerstvo školství po třetí ročník vidět co nejdříve na všech základních školách. Nyní je využívání slovního hodnocení dobrovolné a psát ho mohou, ale nemusí. „Vedle toho chceme školám nabídnout mezistupeň mezi slovním hodnocením a známkami, což je hodnocení kriteriální. To je strukturované slovní hodnocení, které je pro učitele méně náročné, protože už v něm má stanovená kritéria co hodnotit a nemusí psát rozsáhlé slohové práce. Čili je to rozhodně lepší než známky a méně časově náročné oproti slovnímu hodnocení,” vysvětluje ředitel odboru základního, předškolního a speciálního vzdělávání Michal Černý s tím, že je potřeba připravit pro učitele kompletní podporu. Ta musí být ještě předtím, než budou změny ve školách povinné. „Jsou to vzory, kompletní metodika či školení. My chceme možnost kriteriálního hodnocení nabídnout už od příštího školního roku a vzhledem k tomu, že je v podstatě nové, je třeba mít pro učitele připravený základ, kam se mohou podívat, když budou potřebovat pomoc,” dodává Černý. 

Kriteriální hodnocení tak má být cestou, kterou by mohli využívat učitelé vyšších ročníků. Vychází z toho, jak děti postupně plní dané úkoly, například přinést do školy svoji oblíbenou knihu a další. Kritérií je během školního roku hned několik a vybírají se podle výukových cílů. Má tak být cestou, kterou by mohli využívat učitelé vyšších ročníků. Především na druhém stupni, kde je na kantora i přes 100 žáků, je sepisování slovního hodnocení časově náročné. Slova se navíc musí zvolit vhodně, aby dětem neublížila.

„Pokud učitel umí popisný jazyk a ve vysvědčení popisuje, co se žák naučil, co se daří, co se nedaří, co a jak může žák zlepšit, tak není jak ublížit. Je ale třeba to umět a naučit se to. Učitel nemá používat slova jako ‚šikovný‘, ‚líný‘, ‚nezodpovědný‘ a podobné nálepky. Když popisuje, říká tím dětem to, co potřebují slyšet, a to je potřeba do škol dostat,” říká učitelka prvního stupně Julie Grombířová ze Základní školy Labyrinth, kde slovní hodnocení už roky dětem píšou. 

Na to, jak bude vysvědčení v lednu a červnu vypadat, se Julie Grombířová připravuje prakticky od začátku školního roku. Vzhledem k tomu, že na konci pololetí neudělá „průměr ze známek”, ale musí všechno dětem souhrnně vysvětlit, shromažďuje podklady průběžně, dělá si poznámky, kde se děti zlepšily nebo zhoršily a zpětnou vazbu jim dává během celého roku. „Nejde si v lednu říct, že na vysvědčení nebudou známky, ale slovní hodnocení. Je to skutečně práce na celých pět měsíců, aby to mělo ten správný efekt a smysl. Vysvědčení je vyústěním celého úsilí žáků během pololetí, ne cílem,” doplňuje učitelka. 

Známky více škatulkují, veřejnost ale o slovní hodnocení příliš nestojí

Každá třída má svého „jedničkáře”, „trojkaře” nebo „pětkaře”. Známky jsou měřítkem toho, jak je dítě ve škole úspěšné a přihlíží se k nim také na konci základní školy u přijímacích zkoušek. Napříč republikou ale každá škola hodnotí jinak přísně. Od Aše po Jablunkov tak jednička nemusí znamenat pro děti samé, přesto jsou v očích systému rovnocenné. Jak ukazuje loňská studie think-tanku IDEA při Národohospodářském ústavu Akademie věd, známky také ovlivňují snahy dětí o další vzdělání. Až 87 procent deváťáků, kteří mají jedničku z matematiky, chce vystudovat vysokou školu. Mezi trojkaři o tom uvažuje jen 39 procent z nich. Děti s horší známkou tak mohou mít mylný pocit, že na vysokou školu nemají. 

„Při stejných dovednostech mají žáci z přísně známkujících škol nižší studijní ambice oproti žákům z mírně známkujících škol. Rozdíly v přísnosti známkování a zásadní role známek při plánování budoucí vzdělávací dráhy mohou tedy vést k neadekvátním rozhodnutím žáků a rodičů, neefektivitám ve vzdělávacím systému a k méně optimálnímu rozprostření talentů,“ upřesňuje možné důsledky nejednotného známkování spoluautor studie Tomáš Protivínský. 

Zaběhlý systém známkování tak může mít na děti negativní dopad, přesto ho ale Češi upřednostňují a mají ho za přehlednější, objektivnější a více motivující. Na začátku roku udělala společnost STEM/MARK ke slovnímu hodnocení šetření a podle výsledků chce u jedniček a pětek zůstat na 53 procent dotazovaných dospělých, kterých bylo přes 500. Mezi nejčastější důvod pro zachování známek je, že jsou na něj všichni zvyklí. Výrazný rozdíl v přijetí slovního hodnocení je ale vidět mezi mladší a starší generací, od známek by lidé pod 30 let upustili mnohem raději. Kromě učitelů tak budou potřebovat přípravu a osvětu také rodiče. 

„K zavádění slovního hodnocení u nás ve škola byla zpočátku určitá vlna nevole, především z řad rodičů. Proto jsme na společném setkání význam tohoto kroku doufám dostatečně vysvětlili. Schůzku s rodiči prvňáčků pořádáme každoročně a vždycky se najde zhruba desetina rodin, kterým známky vyhovují více. Přínos slovního hodnocení je ale podle nás i pro všechny zúčastněné nesporný,” popisuje zástupkyně ředitele na pražské Základní škole Květnového vítězství Kateřina Bartošová, kde tímto způsobem hodnotí děti už třetím rokem. Ani celý sbor nebyl zpočátku ze změny hodnocení dětí nadšený, ale postupně se s ním ztotožnili i učitelé, kteří drtivou většinu své kariéry známkovali. Situace, že by slovní hodnocení nemohly používat všechny školy, je proto podle Bartošové lichá. „Kdybychom si nemysleli, že to nejde zavést plošně a pro děti to není přínosné, nedělali bychom to,” dodává zástupkyně. 

K tomu, aby známky na školách skončily, jsou paradoxně děti ty poslední, které je třeba přesvědčovat. Po rodičích jsou to učitelé, kteří musí změnu přijmout, osvojit si ji a dětem i rodinám následně správně předat. Tíha odpovědnosti za správné najetí nově plánovaného systému proto podle ředitelky Základní školy Řeznovice Karly Černé leží právě na vedení školy. „Pokud o slovním hodnocení není přesvědčený ředitel, těžko může být pedagogickým lídrem a vést k tomu své kolegy. Celé plošné zavedení tak bude hodně právě o vedení na konkrétní škole,” míní Karla Černá. „Učitelé budou muset změnit celou zpětnou vazbu. Děti by se neměly svoje přednosti a mezery dozvědět až z vysvědčení, byť bude napsané slovně,” upozorňuje ředitelka. 

Návrh dlouhodobého záměru, který je do roku 2027 a je v něm mimo jiné zakotvené i zavedení slovního hodnocení, momentálně prochází vnějším připomínkovým řízením. To znamená, že ministerstvo školství plány má, ale nejde zaručit, že budou i po skončení kola připomínek stejné. Teoreticky by celá změna hodnocení prvních třech ročníků mohla být spuštěná společně s revidovaným rámcovým vzdělávacím programem, jenže kdy a jak bude revize nakonec vypadat, se neví, protože má zpoždění. Ostatně i samotný návrh dlouhodobého záměru je na roky 2023 až 2027, měl být tedy už schválený, nebo odmítnutý, nikoli být teprve na konci října v kole připomínek. 

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.