Do školky bez pláče. Učitelka radí, jak celé rodině usnadnit ten velký okamžik, kdy se dítě poprvé pustí máminy ruky

„To, že dítě přechází čistě z domácí péče do té kolektivní, je pro něj obrovská změna, kterou si z pozice dospělého jen těžko dokážeme představit. Je proto dobré a vlastně i nutné na ni dítě připravit dopředu,“ říká Radka Manová, učitelka, která učila ve státní mateřince a dnes působí v Lesním klubu Letokruh v České Třebové. A říká: rodiče by s přípravami na školku měli začít ideálně už třeba v zimě.

Školku navštivte s dítětem předem a mluvte o ní hezky

„Už v dubnu školky obvykle pořádají dny otevřených dveří. Určitě tam zajděte, ukažte dítěti, jak to tam vypadá, kde jsou toalety, jaké mají hřiště, zkuste ho seznámit i s učitelkami, když je ta možnost,“ říká Radka Manová. Některé školky v posledních letech začaly pro budoucí svěřence pořádat pravidelné odpolední programy, kdy si můžou přijít s rodiči pohrát a nenásilně si přitom na nové prostředí zvykají. „Pokud se ve vaší budoucí školce konají během roku nějaké akce i pro veřejnost, třeba lampionový průvod nebo vynášení Morany, určitě se zúčastněte. Pak budete moct dítěti doma říct – pamatuješ, tam už jsme přece byli a bylo to fajn,“ dodává Radka Manová.

O školce je vůbec dobré doma předem mluvit, třeba i nad knížkami. Říkat si, jaké to tam bude, že dítě potká nové kamarády, vyzkouší si nové hračky, že budou společně malovat, zpívat, cvičit a chodit na procházky. „Nelakujte ale školku výhradně na růžovo. Nezapomeňte zmínit i to, že dítěti může být někdy smutno, nebo to, že se třeba občas děti mezi sebou pohádají. Buďte realističtí a neslibujte zázraky, aby pak potomek nebyl zbytečně zklamaný,“ upozorňuje Radka Manová.

Zvykejte děti na kolektiv i jiné dospělé

Menší problémy s adaptací na školku mívají děti, které jsou zvyklé na kolektiv. Když jsou až do nástupu do předškolního zařízení jen doma s maminkou, případně se sourozencem, může jim pak déle trvat, než se mezi ostatními „otrkají“ – a může to být pro ně zbytečně náročné. „V dnešní době je s malými dětmi možné navštěvovat různá cvičení, zpívání, nebo třeba jen herničky v mateřských centrech. Rodiče by tyto možnosti měli alespoň čas od času využívat. Děti se přirozeně naučí komunikovat s ostatními, podělit se o hračky, nerozhodí je tolik, když do nich jiné dítko třeba trochu žďuchne,“ vysvětluje Radka Manová. 

Dobré také je, když rodiče své potomky už od raného dětství na chvíli dávají na hlídání někomu jinému. I batole tak brzy pochopí, že máma sice teď odešla, ale není to navždy, zase se vrátí. „Vhodné k tomuto účelu jsou samozřejmě babičky, tety nebo blízké kamarádky, které jsou v podstatě součástí rodiny, takže jim můžete důvěřovat, a dítě je zná,“ dodává Radka Manová.

Adaptace – školka od školky vypadá jinak, zajímejte se předem

V podstatě všechny školky – státní, soukromé i lesní – dnes mají k období zvykání si na nový režim nějaký speciální přístup. Autorka tohoto článku zažila v soukromé školce adaptaci takovou, že dítě přišlo první den jen na hodinu, další dny zůstávalo i po svačince a koncem prvního týdne až do oběda. „Po spa“ se pak začalo chodit domů zhruba po měsíci. Vedle toho státní školka si od rodičů vyžádala, aby první dva týdny vyzvedávali děti po obědě. Během této doby byly ve školce mimořádně přítomny obě učitelky po celé dopoledne, aby se s novými svěřenci rychleji seznámily, a aby také byly k dispozici dvě náruče pro případné slzičky.

„V lesní školce umožňujeme, aby se první dny dítě zapojilo třeba jen na hodinu nebo dvě s tím, že rodič může být přítomen – buď se účastní programu, nebo je pouze někde opodál a dodává dítěti jistotu. Také zdůrazňujeme, že třeba první dva týdny by dítě mělo chodit domů po obědě,“ popisuje Manová. A dodává, že by se rodiče měli informovat předem, a případně si vyzvedávání domluvit s širší rodinou. 

Jak na ranní slzičky? Srovnejte si to sami v sobě

I přes veškerou snahu, přípravy a adaptace se může stát, že dítě prostě ráno při předávání pláče. Někdo jen první den, někdo i déle. Jak si poradit s ranními slzičkami? „Zdůrazňujeme rodičům, že to v sobě musejí mít srovnané hlavně oni sami. Být přesvědčeni o tom, že jejich dítě je silné, že školka, kam ho dávají, je dobrá. Dítě zejména z maminky nejistotu vycítí, a pak je zmatené a víc pláče. Někdy pomáhá, když dítě aspoň ze začátku do školky vodí tatínek, který se emocemi nenechá tak unést,“ radí Radka Manová (a autorka textu naprosto souhlasí).

Někdy může pomoct nějaký malý talisman – třeba srdíčko, které si matka i dítě namalují na dlaň, a když přijde smutek, může se na něj dítě podívat a vzpomenout si na maminku. „Měli jsme tu chlapce, který nosil v batůžku malý látkový pytlíček naplněný bylinkami. Když se mu stýskalo, tak si ho vyndal, přivoněl si, uklidnil se a mohli jsme pokračovat dál,“ vzpomíná Radka Manová a dodává: „Někdy prostě dítě pláče delší dobu. Pak nezbývá nic jiného, než otevřít náruč a projít steskem s ním. Nebagatelizujeme jeho pocity, říkáme mu, že chápeme, jak se mu stýská, že je to v pořádku. Myslím, že snad žádná učitelka v mateřince nenechá malé dítě dlouho plakat. Věřím, že každá nakonec dítě obejme a utěší."

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.