Veganů u nás přibývá, přesto za světem zaostáváme. Je důvodem jen masitá česká kuchyně?
Život bez masa si u nás podle průzkumů dokáže představit čím dál více mladých lidí. Mezi důvody patří mimo jiné soucit se zvířaty či ekologická stopa, kterou lidé konzumací masa zvyšují. Přesto je v Česku jen kolem jednoho procenta veganů a veganek. Proč v tom zaostáváme za světem? A proč je leden ideálním měsícem na veganství na zkoušku, třeba v projektu Veggie Challenge?
Jeden z mých kamarádů se stal veganem počátkem devadesátých let. Říká, že tehdy to nebylo tak snadné. „V podstatě jsme žili z čočky a fazolí, pak přišly první pokusy dělat si domácí tofu,“ říká mi. Ke svému veganství se sice hlásí, ale ne až tak hlasitě. „Dneska je tolik informací, potravin, receptů a restaurací, že se divím, že v Česku veganská komunita neroste mnohem rychleji.“ Má pravdu. V omezování živočišné stravy a dalších produktů za zbytkem světa spíše zaostáváme.
V české populaci je něco kolem jednoho procenta veganů a veganek, vegetariánství pak holdují asi čtyři procenta z nás. Opakovaně se v průzkumech objevuje, že si svůj život bez masa dokáže představit stále více mladých lidí, ve většině případů jde o ženy. To potvrzují i data ze zahraničí. Například ve Velké Británii, kde je dlouhodobě největší veganská komunita, letos plánuje omezit spotřebu masa více než polovina obyvatel. Vychází to z nového průzkumu The Vegan Society. Téměř sedm procent takto přesvědčených Britů hodlá přejít na veganství kompletně a drtivé většině z nich je právě mezi 18 a 25 lety. Dalších 28 procent dotázaných Britů se plánovalo zapojit do Veganuary, tedy do lednové veganské výzvy. Jen loni se do ní zapojilo více než 600 tisíc lidí z celého světa a počet účastníků každým rokem stoupá.
Také v Česku máme veganskou výzvu pod názvem Veggie Challenge. Jde o třicetidenní program, v jehož rámci obdrží účastníci recepty a získají podporu od zkušeného osobního kouče. Webová stránka Soucitně nabízí i přehled dalších možností, jak veganství objevovat. Jednou z nich je zajít do veganské restaurace, zkusit vařit veganské recepty, zjistit více informací o výživě nebo se seznámit s veganskou komunitou na akcích po celé republice, kterých neustále přibývá. Studie o vytváření návyků, kterou v roce 2009 provedla výzkumná pracovnice v oblasti psychologie zdraví Philippa Lally, zjistila, že vytvoření návyku, nad nímž se už nebudete pozastavovat, trvá v průměru 66 dní.
Rodiče to nepochopí hned
Mezi mladé lidi holdující bezmasé stravě patří i Lenka Švidrnochová, která nejedla maso asi od svých pěti let a k veganství si našla cestu postupně. „Vždycky jsem byla až moc empatická ke zvířatům. Doma jsme měli králíky, slepice a podobně. A to zabíjení mi vadilo. Vlastně vždy jsem považovala maso za něco nechutného. Masa se doteď ani nedotknu. Je to pro mě kus mrtvého zvířete,“ vypráví. Pak přestala jíst vejce a nakonec i mléčné produkty, protože se jí hnusily praktiky mlékárenského průmyslu. Rodiče její rozhodnutí nechápou a nepodporují. „Dětství ve sportovním prostředí, kde vládla myšlenka, že bez masa člověk zemře, taky nebylo příjemné. Ale z toho jsem vyrostla, odstěhovala se s přítelem a už si vše můžeme zařizovat sami. Mí kamarádi to většinou respektují,“ svěřuje mi.
Nepochopení rodiny a blízkých zažila i veganka Aduš. „Moje rodina je hodně zajetá v tradicích, vůbec veganství nechápali a nesouhlasili s tím. Po skoro dvou letech to začali respektovat a zajímat se o stravu a samotný význam veganství,“ popisuje vývoj ve své rodině Aduš. Její počáteční motivací prý byla snaha zhubnout a omezit fastfoody. „Od třinácti let jsem zkoušela vegetariánství, ale nikdy jsem si o tom nic nezjišťovala. Pak jsem se začala zajímat o přírodu a všechno živé v ní. Začala jsem na Instagramu sledovat různé organizace a aktivisty jako Zvířata nejíme, Animal Save, Greenpeace a tak, a ti mi otevřeli oči. Začala jsem maso, mléko, vejce a jiné živočišné produkty vnímat úplně jinak. Tolik zbytečného utrpení. Nikdy předtím jsem nepřemýšlela, odkud se tyto produkty berou, a nikdy by mě nenapadlo, že to, co se děje, je ve vyspělé zemi možné. Ze dne na den jsem přešla na veganství a dva týdny nato jsem začala i s aktivismem. Protože bez aktivistických organizací bych pravdu nikdy neviděla a třeba aktivismem někomu tu pravdu taky ukážu,“ vypráví.
Veganské krevety či parmazán?
Veganské a plant-based potraviny jsou v tuzemsku stále oblíbenější. Není přitom nutné na veganskou dietu přejít úplně. I omezení masa je totiž prospěšné pro lidské zdraví a pro planetu. Od letošního ledna nabízí například e-shop Rohlik.cz novou řadu rostlinných produktů The Green Garden. V rámci hotových jídel si tak lze vybrat mezi wrapy, bagely, burrito bowls nebo třeba pomazánkami. Na jejich vytvoření obchod spolupracoval s rakouskou šéfkuchařkou Julií Ulrich. Kromě toho obchod nabízí také veganské krevety nebo parmazán, které udržitelně napodobují chuť svých živočišných protějšků.
Síla sdílení
Aktivismus, veganská komunita nebo přátelství založené na empatii s ostatními živými tvory. To jsou časté argumenty pro veganství u dotazovaných mladých veganů a veganek. Svědčí o tom, jak důležité pro ně je účastnit se akcí hlavně kvůli potřebě bezpečného prostoru. Často však nezbývá dostatek času a v regionech komunity zase tolik nefungují. „K rozhodnutí stát se vegankou mě vedla především etická otázka, bylo mi velmi líto, že umírají zvířata v hrozných životních podmínkách. Viděla jsem tehdy přednášku od Garyho Yourofského a prostě jsem to zkusila. Následně jsem zašla se spolužačkou na veganskou komunitní večeři, kde jsem poznala spoustu budoucích kamarádů (některé znám dodnes) a následně jsem začala dělat i aktivismus v Otevři oči, kde jsem poznala svého současného manžela,“ říká mi Kateřina, dnes máma téměř dvouleté dcery. Uznává také, že její přátelé se po vlně počátečního nepochopení začali postupně ptát na veganské recepty a potraviny. Kateřina se prý ale vždy rozmýšlí, zda se novým známým představí hned jako veganka.
Stále větší roli v přibývajícím počtu veganů hraje internet, například webové stránky Soucitně, Pro Veg nebo Jíme jinak, o které se zajímá rok od roku více lidí, kteří na nich hledají nejčastější veganské recepty, ale i informace o zdraví a výživě. Pro lidi začínající s bezmasou stravou jsou klíčové facebookové skupiny a Instagram. Často také zmiňují jméno Pavla Houdka nebo Radka Látala ze Slovenska, jejichž profily prý nabízejí přesně ty informace, které začínající milovníci bezmasé stravy hledají. „Díky jejich práci jsem se přesvědčil, že veganský způsob života je pro mě to nejlepší. Na začátku mi částečně chyběla veganská komunita. Jsem z Ostravy, kde je komunita podle mě trochu neaktivní ve srovnání s Prahou či Brnem. Nejprve jsem se ale přidal do různých online skupin. Narazil jsem brzy také na úžasnou akci Vegan Sport Club Camp, kde jsem měl možnost poznat desítky podobně smýšlejících lidí z celé republiky, což mě nastartovalo,“ popisuje své veganské začátky Filip Klumpar.
Filip věří, že ve svém postoji k veganství působí sebevědomě, takže se s vyloženě odmítavým postojem ostatních příliš nesetkává. ,,Ze začátku to šlo samozřejmě postupně. Zejména pro starší generaci kolem mě bylo těžší to pochopit. Ale lidé včetně mé rodiny si poměrně rychle zvykli, a když mě chtějí například při návštěvě něčím pohostit, zpravidla se přizpůsobí. Vím ale, že ne všichni nekonvenčně se stravující lidé se dočkají ve svém okolí podobného pochopení,“ říká Filip.
Je vám blízká koncepce veganství?
Pohostit jinak než masem
Dnes už existují i seznamy argumentů, které čerství vegani a čerstvé veganky mohou používat. A nejde jen o ty etické. Typickou situací je například návštěva u babičky, která si nedokáže představit, že uctí hosty jinak než masem. V takové situaci lze dotyčným doporučit s babičkou něco uvařit nebo upéct, aby postupně poznala, že i v tradiční české kuchyni máme spousty bezmasých jídel.
Právě typická česká kuchyně s převahou masitých jídel je největší překážkou v rychlejším rozvoji veganství u nás. „Za minulého režimu se hodně podporovala vysoká konzumace masa, doporučené množství bílkovin bylo asi dvakrát vyšší, než jaké měly západní státy. Šlo o politický apel dohnat a předehnat Západ, maso měla být ta správná síla pro dělníka. Doporučení přetrvala ještě do devadesátých let, než se začala zpracovávat doporučení Světové zdravotnické organizace WHO. I dnes najdeme v nabídce školních jídelen pětkrát týdně maso. A pokud není jídlo z masa, bývá obvykle sladké. Představy o tom, že když nejíte maso, jíte salát nebo sladké jídlo, jsou zakořeněné hluboko,“ vysvětluje Tereza Vandrovcová z organizace Soucitně pro časopis Sedmá generace.
Lepší pro planetu, zdraví i peněženku
Velkou otázkou zůstává, zda z environmentálního hlediska stačí maso omezovat jednou, nebo vícekrát týdně. Zástupci českých veganských komunit se shodují, že cesta k veganství je proces a důležité je někde začít. „Jakýkoliv apel na redukci dává z environmentálního hlediska smysl. Protože dva reduktariáni (tedy ti, kteří omezují maso několikrát do týdne) mohou mít stejný výsledek jako jeden vegetarián. Z ideologického hlediska je lepší, aby přibývalo těch, kteří si nemyslí, že zabíjet zvířata a jíst maso je správné, protože tím hledají a prosekávají nové cesty. Zásadový vegan či zásadová veganka, kteří poptávají rostlinné mléko do kávy, tím zároveň jako zákazníci vytvářejí tlak na změnu nabídky restaurace. Dokud se člověk na něčem podílí, má silnou psychickou tendenci to podporovat, aby v něm nenastal vnitřní rozpor,“ popisuje Vandrovcová.
Zmíněné environmentální hledisko ale není zanedbatelné. Úplné vyřazení masa a mléčných výrobků je jednou z nejúčinnějších věcí, které může člověk udělat pro snížení své vlastní ekologické stopy. Studie Oxfordské univerzity zjistila, že kdyby všichni lidé na planetě jedli jen rostlinnou stravu, snížily by se emise související s potravinami o sedmdesát procent. Environmentální důvody byly také hlavní příčinou celosvětového skokového nárůstu počtu veganů a veganek po vydání IPCC reportu o katastrofálních dopadech klimatické změny v roce 2018, i když data v tomto případě vycházejí spíše z nárůstu trhu veganských produktů.
V Česku se ekologická stopa výroby masa jako motivace k veganství neobjevuje tak silně, ale postupně narůstá. Tereza Vandrovcová dodává, že dlouhodobě je u nás nejčastější motivací prevence zdravotních problémů. Barbora Halašková, která začala s veganstvím před jedenácti lety, tuto zkušenost potvrzuje. I její motivace byly primárně etické a environmentální. „Vegankou jsem se stala v dospívání a zároveň jsem se tou dobou potýkala se zdravotními problémy. Tehdy ještě informace o tom, že může být veganství zdravé a dlouhodobě udržitelné pro všechny věkové skupiny, nebyly široce rozšířené. Moderní odborné poznatky se objevovaly hlavně v zahraničí a v češtině mnoho relevantních zdrojů nebylo. Rodina se tedy pochopitelně obávala, aby mi něco nechybělo a veganství mi neublížilo. Po několika letech pochopili, že mi tato strava vyhovuje a nijak nestrádám, ba naopak – díky veganství se většina mých zdravotních potíží zmírnila nebo zcela vymizela. Až poté mi moje rozhodnutí přestali vymlouvat,“ popisuje.
Halašková také zdůrazňuje, že veganství může být finančně výhodnější než strava bohatá na živočišné výrobky. „V dnešní době zároveň veganství nabízí úplně stejné (a mnohdy i lepší) chuťové prožitky, člověk se tedy ani v tomto ohledu nemusí bát, že by o něco přicházel. Svého rozhodnutí stát se vegankou jsem nikdy ani na vteřinu nelitovala a možnosti rostlinné gastronomie vnímám jako neomezené. To dokazují i zahraniční plně rostlinné restaurace, které získaly michelinské hvězdy,“ přidává další důvod Barbora.
Čím dál větší spotřeba
Pravdou ale zůstává, že proti sobě stojí dva trendy. Veganů a veganek přibývá i v důsledku rostoucího trhu s veganskými produkty. V současnosti lze koupit na celém světě 63 tisíc nejrůznějších výrobků včetně 25 tisíc kosmetických a toaletních výrobků a 18 tisíc potravin a nápojů. Také velké potravinové společnosti se stále více zaměřují na rostoucí poptávku po náhražkách masa a mléčných výrobků. Roste ale i spotřeba masa. V Česku jí maso devadesát procent lidí bez omezení a každý z nás zkonzumoval v roce 2021 průměrně 86 kilogramů masa ročně, což je nejvíc za dobu existence samostatného českého státu. V žebříčcích spotřeby masa vedou dlouhodobě Američané se 124 kilogramy. „Za celosvětovým nárůstem spotřeby masa stojí především obyvatelé zemí, pro které je charakteristický ekonomický vzestup. Ke snaze přecházet na západní životní styl se mimo jiné váže také konzumace steaků, hamburgerů a hotdogů. Například v Číně a Japonsku se za posledních třicet let spotřeba masa zvýšila shodně ze čtyř na padesát čtyři kilo masa na osobu za rok. Podobná situace nastala i v Brazílii, kde na konci osmdesátých let minulého století snědli dvacet osm kilo masa na osobu za rok, zatímco dnes je to téměř trojnásobné množství, tedy 79 kilo,“ uvádí Eva Henzlerová z odboru vnější komunikace Českého statistického úřadu. Spotřeba masa však klesá například v Německu, kde už jsou pod šedesáti kilogramy na osobu za rok.
