V izolaci s agresorem. Karanténa může zhoršit domácí násilí

Za svůj život jsem kvůli své práci mluvil s velkou spoustou obětí domácího násilí. V drtivé většině to byly ženy. Velká část z nich pochybovala o tom, že to, co se jim děje, je domácí násilí. Měla pocit, že agresor jim „nic (trestného) nedělá“, že je „jenom“ uráží, zesměšňuje nebo k něčemu nutí.

K soustavnému psychickému nátlaku se často přidává násilí ekonomické. Agresor ženě brání v nakládání s financemi, kontroluje její výdaje do poslední koruny, a sám žádné kontrole samozřejmě nepodléhá. Velmi častým projevem domácího násilí je postupná sociální izolace, kdy agresor ženě brání stýkat se kamarády i její rodinou, kontroluje nebo jí zakazuje telefon, e-mail a další formy komunikace.

Pokud jde o násilí fyzické, nemusí jít o vysloveně brutální formu, byť si vybavuji mnoho případů, kdy domácí násilí do extrémní brutality časem došlo. Může jít i o strkání nebo facky, tedy násilí, které žádné fyzické následky nezanechává. Oběť nemusí mít jedinou modřinu, přesto čelí domácímu násilí v ryzí podobě.

Naprosto zásadním znakem domácího násilí je, že je jednostranné. To, že mezi partnery probíhají prudké hádky včetně nadávek neznamená, že jde o domácí násilí. Je specifické také tím, že probíhá dlouhou dobu. Výjimkou nejsou roky nebo dokonce dekády. A zřejmě tou nejčastější otázkou laika je: proč od něj proboha neodešla?

Domácí násilníci jsou výborní manipulátoři

V odborné hantýrce se tomu říká dynamika domácího násilí. V zásadě jde o to, že násilník není násilný pořád a každodenně, ale jeho útoky probíhají ve vlnách. V mezičase je kajícný, mění se na skvělého a pozorného partnera, ženu zahrnuje dárky, omluvami a sliby, že už to neudělá.

To je podoba násilníka, kterou si týraná žena pamatuje. Kdyby tento mezičas neexistoval, neexistovalo by ani domácí násilí. S člověkem, který je od začátku vztahu jenom zlý, by nejspíš nebyl nikdo. Se skvělým partnerem, který „má své chyby“ a „občas vybouchne“, je výrazně těžší se rozejít. Jenomže po období klidu nastává fáze napětí. Blíží se násilí. Žena se snaží násilnou fázi odvrátit, ustupuje partnerovi, ale ať dělá cokoliv, násilí opět přijde.

Domácí násilníci jsou zpravidla výborní manipulátoři, a to nejen doma, ale i navenek. Často jsou oblíbení ve společnosti, vzorní členové komunity, úspěšní v práci. Okolí je má rádo a jen těžko by věřilo, že jsou něčeho takového schopni. Ženu pak násilníci dokáží přesvědčit, že násilí je vlastně její vina. Kdyby jen byla o něco milejší a vstřícnější, kdyby se jen chovala tak a tak… Postižená žena se pak snaží změnit sama sebe namísto toho, aby od násilníka odešla.

Pokud má žena s násilníkem děti, je odchod opět o něco těžší. Pachatel domácího násilí je využívá jako zbraň a ve spojení s násilím ekonomickým a sociálním jde o takřka dokonalou past. Pokud žena nemá dost vlastních peněz a obstojné zaměstnání, nemá příliš možností, jak od násilníka odejít. Ten to ví a patřičně to zdůrazňuje… Pokud se ženy i v takovém případě k odchodu odhodlají, odnesou si zpravidla jen to nejnutnější a čelí velmi nejisté budoucnosti.

Kde hledat pomoc?

Pokud sama zažíváte domácí násilí, obraťte se na některou ze specializovaných organizací, nebo v případě přímého ohrožení na policii. Na pomáhající organizace se můžete obrátit i anonymně a zcela nezávazně. Pomohou nejen psychicky. Sestaví s vámi bezpečnostní plán, poradí právní kroky a mohou vám zprostředkovat další služby, jako jsou azylové domy s utajenou adresou apod.

Daleko častější ale bude případ, kdy v situaci domácího násilí vystupujete jako třetí osoba. Napadanou je vaše kamarádka, sestra nebo kolegyně, a vy nevíte, jak ji můžete pomoci. Na rovinu: nemůžete. Pomoc si může jen sama. Ale vy tu můžete být pro ni. Vyslechněte ji, ale nesuďte. Neptejte se, proč už dávno neodešla. Nabídněte pomoc, předejte informace a kontakty, ale nevnucujte je. Buďte trpělivá. Pokud nevíte, jak postupovat, nebo situaci těžko zvládáte, můžete i sama zavolat na níže uvedené kontakty, kde s vámi situaci rádi proberou.

Samostatnou kapitolou je volání policie, která má dobré nástroje, jak situaci řešit. Pokud vyhodnotí, že se jedná o domácí násilí (k tomu disponuje konkrétní diagnostickou metodikou), může agresora okamžitě na deset dní vykázat z bytu bez ohledu na to, čí byt je nebo kdo ho má pronajatý. Agresor si pod dohledem policistů vezme osobní věci, odevzdá klíče a deset dní se do bytu nesmí vrátit pod hrozbou sankce. Policie také předává kontakty na oběť intervenčnímu centru, které jí pomůže v dalších krocích.

Bez diskuze samozřejmě policii volejte v případě bezprostředního ohrožení života nebo zdraví. V jiných případech platí, že volat ji proti vůli dotčené může být kontraproduktivní, ostatně stejně jako jakákoliv „pomoc“, o kterou nestojí. Snadno ji to obrátí proti vám a o dalším násilí se už nedozvíte.

Navíc, pokud někomu pomáháte proti jeho vůli, dále mu berete kompetence o sobě rozhodovat a jednat sám za sebe. To už dělá násilník… To nejdůležitější, co mezi vámi a dotčenou ženou je, je důvěra. Jen díky ní můžete po malých krůčcích dojít k nějakému řešení. Zpravidla je to náročné a trvá to strašně dlouho. Uslyšíte omluvy agresora, uslyšíte sebeobviňování. Pokud se podaří postoupit, jde o systém dva kroky dopředu, jeden zpět. Je to frustrující. Ale pokud tu pro ni nebudete vy, tak kdo?