Maminky pečují, tatínkové bádají. Nemůžeme plýtvat potenciálem půlky populace, připomíná socioložka
Šéfové mají mít ostré lokty, ale ženy mají být milé a laskavé. Matky se nemůžou věnovat vědě na sto procent. Tyto a další genderové stereotypy ve vědě a akademickém prostředí zkoumá socioložka Marcela Linková. Držitelka ocenění Moje Heroine 2023 vysvětluje, proč potřebujeme odstranit bariéry, které brzdí české vědkyně.
„Všichni rodiče, kteří mají děti ve vzdělávací soustavě, potvrdí, že stereotypy v učebnicích stále existují,“ říká Marcela Linková, socioložka, která se zaměřuje na nerovnosti ve vědě a v akademickém prostředí. Právě stereotypní zobrazování mužů a žen v učebnicích angličtiny ji před lety přivedlo k feminismu. „Velice často nevidíme muže v pozici primárního pečovatele. Jsou tam i stereotypy toho, jak by se správný muž a správná žena měli chovat,“ popisuje.
„Děti se nerodí do světa s vrozenou představou o tom, na co mají buňky nebo co mají dělat. Výzkumy ukazují, že ve věku pěti šesti let se dráhy a přemýšlení o světě, ale hlavně o sobě začínají u kluků a holek dramaticky odlišovat. V předškolním věku nemají tolik limitů ohledně toho, čím by mohli být. Kosmonautkou? Jasně! A potom vidíme, že se představa o tom, co by dítě mohlo dělat, začíná zužovat. Když se bavíme o stereotypech a o tom, jak podpořit například dívky, aby šly na techniku, tak řešit to na úrovni vysokoškolského studia už je prostě pozdě. Ty holky o tom přestanou přemýšlet mnohem dřív,“ upozorňuje Marcela Linková v podcastu Hlas Heroine na hlubší kořeny nerovného zastoupení žen ve vědě, zejména pak ve STEM oborech.
Více o Marcele Linkové najdete také v novém čísle Heroine. Co vás ještě čeká?
- Čtení o menopauze bez předsudků
- Lekce ze spirituální ekologie
- Návod, jak si pozvat více radosti do života
Hledám ženu s diplomem, značka: reprezentativní
V podcastu mluví i o tom, že akademické prostředí celkově působí jako prostředí mužské. Roli hrají i očekávání, co budou muži a ženy s vysokoškolským titulem v životě dělat. „Když jsem byla ve třeťáku, dělal se výzkum, kde se ptali na preference ohledně budoucích partnerů a partnerek. U vysokoškoláků mužů vycházelo, že by chtěli vysokoškolsky vzdělanou ženu, dobře vypadající, mluvící cizími jazyky, která je v jejich profesní roli bude podporovat a dobře reprezentovat. A my jsme si s holkami ve škole říkaly: Good luck!“ směje se Marcela.
Když pak začala vést nově založené Národní kontaktní centrum – gender a věda, narazila v první řadě na to, že chyběla data. „My jsme neměli, jak ten problém popsat. A to je základní věc – když nemáte čísla, nemáte problém,“ vysvětluje socioložka. Získat data o zastoupení žen v profesorském sboru nebylo před dvěma desítkami let vůbec jednoduché. Alespoň v tomto ohledu došlo k výraznému posunu, data Českého statistického úřadu jsou kvalitní, ale bohužel stále ukazují, že žen je ve vědě a zejména v přírodovědných oborech málo.
Co v podcastu také uslyšíte:
- Proč chtěla irská poradkyně ministra zavést kvóty na maximální počet doktorandek?
- Měli by muži mluvit na své auto vyšším hlasem?
- Proč je důležité vědět, jak se potí kosmonautky?
- Šéf má být průbojný, žena má být milá
- Jak zviditelnit „neviditelné“ ženy disentu
Poslechněte si celý rozhovor v podcastu Hlas Heroine, který najdete na Spotify a dalších podcastových platformách.
Ve druhé části podcastu představujeme se šéfredaktorkou Michaelou Kramárovou knihu Manuál pro moderní mámy: Jak vychovat dcery, které změní svět. Chystáme se totiž nastartovat společenskou změnu v péči děti a s pomocí komunity Heroine vydat knihu německé autorky Susanne Mierau. Ještě zhruba měsíc poběží sbírka, ve které najdete parádní hrdinské odměny. Buďte součástí změny, kterou chcete ve světě vidět, a pomozte nám vydat knihu, která odpovídá na otázku, jak vychovat dcery, které budou žít spokojeně a svobodně. A v podcastu si poslechněte, proč se kniha obrací právě k matkám, a nikoliv ke všem rodičům.
Partnerem podcastu Moje Heroine je Nadační fond Propolis.
