A jak se vlastně dělají děti? Mluvte s dětmi o sexu. Dřív, než to za vás udělá porno

Dokážete se svými dětmi mluvit o čemkoliv, sex a intimitu nevyjímaje? Super, gratulujeme. Většina rodičů se ale ve chvíli, kdy dojde na „citlivá témata“, pěkně zapotí. Své o tom ví třeba Jana z Prahy, která má doma desetiměsíční mimino a devítiletého syna: „Včera syn zjišťoval, jak vznikne dítě. Odpověď, že spojením vajíčka a spermie, ho evidentně neuspokojila, a chtěl vědět, JAK přesně se to stane. Na to jsem v deset večer neměla sílu, tak jsem ho odeslala spát, a teď si lámu hlavu, jak mu to citlivě podat.“ Jitka z Prahy má se svým téměř desetiletým synem debatu už za sebou: „Jednu dobu pořád vykřikoval nějaké nesmysly, co asi slyšel od kamarádů, tak jsme si s ním sedli a vysvětlili mu, jak se věci mají. Evidentně mu bylo trapně, tak jsme ho dlouho nemučili. Čekám, že se k tomu ještě budeme muset vrátit.“

„Mluvit s dětmi o sexu bylo vždycky důležité, protože sex je podstatnou součástí lidských životů. Nicméně v současné digitální době je to možná ještě zásadnější než dřív,“ vysvětluje Johanna Nejedlová z neziskovky Konsent. Dnešní děti vyrůstají zakotvené v online světě stejně jako v tom fyzickém a je jen otázkou času, kdy při brouzdání po internetu a sledování filmů narazí na měkčí či tvrdší pornografii. Navíc se dá spolehnout na to, že když přijdou do kolektivu, velmi pravděpodobně se setkají s „poučenějším“ spolužákem nebo spolužačkou. Z informací, které se k nim takto dostanou, bývají děti často zmatené a někdy i vyděšené. 

Kdy začít? Lepší pozdě než nikdy; nejlépe už v předškolním věku

Kdy vést s dětmi první debatu na sexuální téma? Podle Johanny Nejedlové je dobré začít vlastně co nejdřív, ideálně už v předškolním věku. Jednoduchá poučka říká, že když se děti začnou ptát, jsou dost zralé na to, aby slyšely odpověď, samozřejmě uzpůsobenou jejich vyspělosti.

„Ze začátku, u předškoláků a nejmenších školáků, dětem úplně stačí informace, že miminko vznikne tak, že se u maminky v bříšku spojí její vajíčko a tatínkova spermie. To, jak se to technicky stane, nemusejí vědět hned, to stačí třeba v první nebo ve druhé třídě,“ říká Johanna Nejedlová. 

Výhodou rodičů, kteří s informováním svých dětí začnou brzy, je to, že se nedostanou do situace, kdy už to „opravdu musejí řešit“. V tu chvíli se pak těžko hledá vhodná příležitost a může se stát, že je rozhovor třeba zahájit obligátním „sedni si ke mně, musím s tebou o něčem mluvit“. A takový začátek úplně vstřícnou atmosféru nedělá.

Jak na to? Připravte si v hlavě scénář a využijte přirozených situací v okolí

Všichni teoreticky víme, že bychom s dětmi o sexu mluvit měli. Někdy je ale těžké vystihnout ten pravý okamžik a mít v zásobě ta správná slova. Pokud pro vás sexualita není snadné téma, raději se na takový rozhovor předem připravte a mějte v hlavě vytvořený jednoduchý scénář. „Podle věku dítěte a jeho vyspělosti si předem trochu sesumírujte v hlavě, co řeknete a jak. Přemýšlejte, na co se dítě může tak asi zeptat a jakou odpověď mu dokážete dát, abyste se u toho příliš netrápili,“ radí Johanna Nejedlová

Nejlepší je, když můžete využít nějakou přirozenou situaci, například když je ve vašem okolí těhotná žena, nebo když se třeba sousedům narodí štěňata. Možná společně uvidíte nějaký film nebo reklamu se sexuálním obsahem, což vám poslouží jako odrazový můstek. V tu chvíli máte výhodu, protože můžete mluvit naprosto přirozeně. 

„Když je vám všem při debatách na intimní témata trochu trapně, naplánujte si je třeba na cestu autem. V tu chvíli na sebe s dětmi nevidíte, takže máte každý vlastně trochu soukromou bublinu, a přitom nikdo nemůže vystoupit a odejít,“ radí Nejedlová. Povídat si o sexu v autě se osvědčilo i Janě ze středních Čech, matce devítileté dcery a šestiletého syna: „Já bych před rodiči NIKDY neřekla slovo menstruace nebo sex, to bych si radši ukousla jazyk. Se svými dětmi se to snažím mít úplně jinak. K hovorům na intimní témata nejradši využívám dlouhé cesty autem, kdy jedeme na chalupu. Necítím se při tom úplně komfortně, tak jsem ráda, že musím sledovat provoz a mluvíme vlastně jen tak mimochodem.“

Samozřejmě se může stát, že se dítě přímo zeptá v nějakou nevhodnou chvíli, třeba v té narvané tramvaji. „V tu chvíli prostě řekněte – super otázka, ráda ti všechno povím, ale teď si to trochu potřebuju promyslet. Pak to ale nenechte zapadnout a co nejdřív dítěti dejte odpověď, kterou evidentně potřebuje,“ dodává Johanna Nejedlová.

Nechtějí s vámi mluvit? Kupte knihu a nechte „otevřené dveře“

V mladším školním věku se někdy děti dostanou do fáze, kdy jsou sice zvědavé a zažívají první lásky, ale s rodiči se o sexu bavit nechtějí. Některé děti mají potřebu vypadat kompetentně a nechtějí přiznat, že něco nevědí nebo nechápou. Jiné děti se zase na všechno, co je spojené s tělem a sexualitou, tváří zhnuseně. Lucie z Prahy měla nedávno se svou sedmiletou dcerou rozhovor o tom, jak se tedy to semínko dostane do břicha. „Když jsem jí začala vysvětlovat, jak se to stane, zařvala: blééééé, a už se o tom bavit nechtěla,“ popisuje Lucie svou zkušenost.

„Některé děti se intimním tématům s rodiči vyhýbají. Je tedy možné jim třeba koupit nějakou knihu na toto téma. Nejspíš ji hned s nadšením nepopadnou, ale budou vědět, že někde v knihovně je,“ povzbuzuje rodiče malých nemluvů Johanna Nejedlová. Důležité je, aby děti věděly, že mohou kdykoliv přijít a doptat se, nebo se třeba svěřit s nějakým problémem.

Otázkou také je, kdo z rodičů by s dětmi měl mluvit. Dřív se mělo za to, že chlapcům by měli vysvětlovat otcové a dívkám matky. Je pravda, že dospělá žena se jen ztěžka vžije do situace chlapce, který se na vlastní kůži setkává například s polucí nebo nechtěnou erekcí. „Na druhou stranu pak ale není výjimkou, když si dvacetiletý kluk myslí, že všechny ženy menstruují za úplňku. Není od věci vědět, jak sex a pubertu prožívá druhé pohlaví. Mluvit s dětmi o sexu by prostě měl ten rodič, kterému to lépe jde, a ten druhý se pak třeba přidá,“ navrhuje Nejedlová.

Odvrácená strana sexu: když to nechce, tak to nechce, a platí to už pro batolata

Častým důvodem, proč rodiče pociťují potřebu se o intimitě bavit, jsou jejich obavy ze sexuálního zneužití nebo znásilnění. K tomu je ale třeba říct, že nestačí jen „technické“ debaty o tom, co se smí a nesmí. V dětech je třeba už od batolat pěstovat vědomí tělesné autonomie. To znamená, že jejich tělo je jen jejich a nikdo s ním nesmí nakládat pro ně nepříjemným způsobem. Je opravdu zásadní, aby nikdo dítě nenutil k ničemu, z čeho má divný nebo nepříjemný pocit. 

Pěstování respektu vůči vlastnímu tělu včetně vědomí, že je v pořádku říci ne, když je mi něco fyzicky nepříjemné, by mělo začít v rodině. Myslet bychom na to měli například ve chvíli, kdy se chystáme postrčit zdráhající se dítě, aby "obejmulo babičku" nebo "dalo strejdovi pusu". Pokud dítě nechce, aby se ho kdokoliv dotýkal, nemusí to strpět a může se ozvat. V anglosaských zemích jsou děti už od jeslí informovány o tom, že některé části těla jsou “private parts”, a těch se opravdu kromě lékaře nesmí dotýkat nikdo, tedy ani učitel, trenér, strýček… a pokud to zkusí, dítě je naučeno informovat o tom rodiče. 

„Myslím, že o tomto tématu se v českých rodinách teprve pomalu začíná mluvit. Právě vědomí tělesné autonomie je přitom skvělou prevencí sexuálního zneužití. Různí predátoři mnohem spíš zaútočí na dítě, které je zmatené a neumí nastavit hranice, než na dítě, které je sebevědomé a umí říct dospělému Ne,“ vysvětluje Johanna Nejedlová.

Stejně tak se mezi českými teenagery teprve pomalu prosazuje koncept konsentu – tedy vědomého souhlasu se sexuálními aktivitami. Holky i kluci potřebují vědět, že je nikdo nesmí tlačit do ničeho, co jim není příjemné. „I pro kluky je někdy úlevné, když slyší, že nemusejí být vždy připravení a lační po sexu, a vždycky supervýkonní,“ usmívá se Nejedlová. 

Porno a homosexualita: na co se zapomíná

Když už zvládnete všechna úskalí sexu, oplodnění, těhotenství, porodu a podobných témat, můžete si říct, že to hlavní máte už za sebou. Přesto tu ale jsou některé dimenze intimity, které je dobré s dětmi probrat. Jedním z nich je určitě pornografie. Podle jedné britské studie průměrné dítě vidí první porno zhruba v deseti letech (v podstatě stejně je to i v ČR), pro 60 % dospívajících jsou pak „filmy pro dospělé“ tím nejhlavnějším zdrojem informací o sexu. A to je problém, protože zatímco dospělí vědí, že porno má k „běžnému“ sexu asi tak stejně blízko, jako filmy o Indiana Jonesovi k práci archeologa, mnozí teenageři vyrůstají s představou, že „takhle to má vypadat“. Pokud si ale nevěří v tom, že dokážou souložit desítky minut a mít přitom orgasmus za orgasmem, mohou si připadat méněcenní a raději se do sexu ani nepouštějí.

„Další, na co se při debatách často zapomíná, je odlišná sexuální orientace. Často dětem prezentujeme sex jako aktivitu dvou lidí různého pohlaví, nebo se dívky ptáme – tak co, už máš kluka? A přitom nás vůbec nenapadne, že se jí třeba líbí spolužačka,“ říká Johanna Nejedlová. I pokud se homosexualita netýká přímo našeho dítěte, velmi pravděpodobně kolem sebe někoho LGBT orientace má nebo mít bude, a čím víc vyrůstají s pochopením pro to, že sexualita není černobílá, tím lépe. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.