Citron, voda, meduňka – děti plní ekologické výzvy a zlepšují tím klima

Citron, voda a meduňka – učitelka v první třídě Ještěrek Petra Pallová stojí před dětmi a místo obvyklé výuky psaní či čtení má v ruce ingredience na limonádu. Patnáct dětí ji fascinovaně pozoruje. Vědí, že tenhle koktejl budou moci za chvíli ochutnat. A taky že jo. 

„A to si můžu vypěstovat i doma?“ ptá se jeden přes druhého nadšeně, když už mají v ruce kelímek s meduňkovou limonádou. Petra Pallová se tajuplně usmívá. Pod stolem má totiž květináče, hlínu a malé sazeničky. Žádné „až doma”, pěstování meduňky začne už za malou chvíli.

Škola Vítězslava Hálka v Odolené Vodě je jednou z více než stovky škol, která se letos připojila k akci Kampaň obyčejného hrdinství. Projekt, který vyhlásila ekologická organizace Tereza, přináší do škol ekologická témata. „Školy mají poměrně málo prostoru pro praktické věci. Děti získávají vědomosti, ale pak už nezbývá příliš místa pro realizaci. Kampaň obyčejného hrdinství dává dětem možnost rozhodovat a své nápady také realizovat,“ popisuje koordinátorka kampaně Radka Tyslová ze vzdělávacího centra Tereza. 

Školy, ale i rodiny či jednotlivci, kteří se do projektu přihlásí, si vyberou jeden týden, po který chtějí plnit některé z ekologických výzev. Sami si pak zvolí způsob, jak chtějí přírodě pomoci a hned se do toho vrhnou. „Lidé mají často pocit, že dělat něco pro životní prostředí je strašně těžké. My jsme chtěli ukázat, že to tak nemusí být. Komplexní témata jsme proto zjednodušili do jednoduchých výzev. Děti si jednu z nich vyberou a sami si vymyslí, jak ji naplní,“ popisuje Radka Tyslová projekt, který běží už čtvrtým rokem. 

A tak si třída Ještěrek z Odolené Vody vybrala výzvu nazvanou „Zasaď strom nebo jinou rostlinu“. Děti si rovnou vyzkoušely, jak může být osvěžující, když takovou meduňku doma máte. A vlastně tím naplnily i další výzvu, která zní „Jíme zdravě a ekologicky“ – protože prvňáčci, kteří se nadchnou pro limonádu z bylinky, ji třeba někdy rádi vymění za průmyslově vyráběné sladké limonády. 

První třída už je celá hnědá. Dětské ruce, školní lavice i podlaha jsou od hlíny. Každé z dětí využilo kelímek, z něhož pilo limonádu k tomu, aby do něj zasadilo jednu sazeničku meduňky nebo tři rajčatová semínka. Při zahradničení si říkaly, co je list, kořen a stonek, a taky tipovaly, co potřebují rostlinky k životu a proč se do spodku květináče musí udělat malá dírka. První výzvu mají za sebou. „Budeme pokračovat celý týden. Další dny si budeme povídat o vodě a jak se s ní dá šetřit, budeme vyrábět věci z recyklovaných materiálů a na tělocvik snad půjdeme ven, jestli tedy nebude pršet,“ říká učitelka Petra Pallová. 

Letos organizace v projektu vypsala jedenáct výzev. Každá třída nebo každá rodina, která se zapojí, si z nich může vybrat, jakou a kolik jich chce. Žáci dostávají Deníček obyčejných hrdinů, v němž mají výzvy nejen vypsány, ale také v něm najdou tipy, jak se konkrétně mohou zapojit. Zasadit strom či rostlinu byla první z nich. Další je například snížit spotřebu vody, třeba tříminutovým sprchováním, namontováním perlátoru či využíváním ekoprogramů na myčkách a pračkách. Další je pak zdravý a ekologický jídelníček, například zavedením bezmasých dnů v týdnu. A nebo také den bez technologií či více času stráveného venku.

Bez masa nééééé!

„Prostor pro ekologickou výchovu si musíte udělat v jiných hodinách. Dá se o ní mluvit v přírodovědě, vlastivědě, ale když se jí chcete věnovat více, je to na úkor jiných hodin. My například tento týden oželíme hudební výchovu a čtení, aby mohly jít děti do dílen, kde si samy vytvoří hmyzí hotel,“ popisuje učitelka páťáků Naděžda Svobodová, také z Odolené Vody. 

Ti jsou – narozdíl od jejich mladších spolužáků – obyčejnými hrdiny už poněkolikáté. A řada z nich je jimi vlastně stále. Jakmile se začnou bavit o tom, co všechno se dá pro přírodu udělat, už sami hlásí, že si po minulých ročnících začali vypínat vodu při čištění zubů. „Já už roky chodím do školy pěšky,“ říká Daník. „Nám babička upletla tašky na nákup, abychom nemuseli brát igelitové pytlíky,“ přidává se Kristýna. 

Páťáci už probírají složitější témata. Baví se o tom, jak pořizovat věci odpovědně – kam se mohou dávat hračky i oblečení, které už nepotřebují. Někteří z nich je vozí do dětských domovů, další je prodávají, swapují nebo dávají do speciálních kontejnerů. A nebo je také přešívají: „My jsme si takhle z trička, které už sestřenici nebylo, ušili skvělou sukni,“ říká Kristýna. A tak páťáci probírají jednotlivé výzvy podle seznamu a postupně se dostávají i k jídelníčku. 

„Kdo vydrží týden bez masa?“ ptá se učitelka Naděžda Svobodová. „Néééé, bez masa nééé!“ ozve se třídou, ale po chvíli povídání se už polovina žáků hlásí, že by si to vyzkoušeli. „Já se klidně také přidám,“ říká nakonec i učitelka. 

To hlavní má ale tahle třída ještě před sebou. Jako třída si totiž vybrali společnou výzvu, že si postaví hmyzí hotel. A hned dva! „Jeden kluci a jeden holky?“ ptá se učitelka a žáci jsou nadšení. 

Jáchym si už plánuje, že přinese modýlek svého hmyzího hotelu z domova a všichni se těší na práci se dřevem v dílnách, kam obyčejně páťáci ještě nechodí. A v pátek pak vyrazí společně do lesa ho naplnit. 

Jasně se tu ukazuje, jak rozdílný přístup mají žáci v různých třídách. „Pro menší děti je určitě atraktivnější sázet nebo dělat věci, kde hned vidí efekt. Starší už jsou více schopni řešit komplexnější problémy. Ve vyšších třídách například už vyjednávají s vedením školy nebo se zastupitelstvem obce a navrhují řešení. Často se už zamýšlí nejen nad svou spotřebou, ale snaží se myšlenky sdílet, vytvářejí například letáčky, ve kterých nabádají k šetření vodou i ostatní,“ popisuje koordinátorka projektu Radka Tyslová. To však neznamená, že ty nejmenší děti nemohou měnit své okolí. V loňském roce například děti z jedné mateřské školy vybraly látku a jedna z maminek ušila sáčky, které pak děti rozdávaly v místní samoobsluze, aby tak nahradily jednorázové pytlíky. 

Ven z komfortní zóny

V sedmé třídě je dnes jen 14 dětí, polovina žáků je totiž nemocná. Proto letos rezignovali na společný projekt, každý si však může vybrat své vlastní výzvy. Zdejší žáci už vědí, že na nákup si mají brát vlastní tašky a že je dobré neplýtvat vodou. „Cílem je, abyste nějakým způsobem vystoupili ze své komfortní zóny a zkusili dělat nějakou věc jinak,“ představuje jim jejich učitelka Veronika Lechnerová nové výzvy. „Dostanete deníček a napíšete, jakou jste splnili. V pondělí ho přinesete a budeme si o tom povídat. A co mě zajímá hlavně… zda jste ochotni v tom i pokračovat,“ dodává s tím, že žádná změna není jednoduchá. 

„Ale co je odměnou?“ ptá se. „Dobrý pocit,“ odpovídá Eli. 

Ještě chvíli si o tom povídají: jak často jedí maso, čím by se dalo nahradit. Je možné být každý den venku déle než tři hodiny? Je možné být jeden den bez technologií? Počítače, televize i telefonu? (Na to většina třídy kroutí hlavou). Je možné se dostat do školy, aniž by museli rodiče nastartovat auto? „Do této výzvy se zapojuji já. Začínám jezdit z Břežan na kole,“ motivuje žáky Veronika Lechnerová s tím, že každý den urazí zhruba 3,5 kilometru do školy a stejnou cestu zpět. 

„Ví už někdo, jakou výzvu přijme?“ ptá se naopak svých svěřenců. 

„Budu jezdit víc na kole, jestli naši dovolí, tak i do školy,“ hlásí se Honzík.

„Budu chodit na delší procházky se psem a taky budu šetřit vodou,“ říká Míša. 

Kristýna si k tomu ještě přidává výzvu masovou – omezit konzumaci masa. 

„A já si dnes večer dám zeleninový salát,“ přidává se k ní učitelka. 

Čtěte také Škola nemá dávat na všechno odpověď. Cennější je, když ji studenti najdou sami, říká učitel z lycea, kde to dělají trochu jinak

Základní škola Vítězslava Hálka v Odolené Vodě se účastní programu už několikátým rokem, získala také označení Ekoškola a po minulých ročnících má na zahradě už několik ptačích budek i hmyzích hotelů. Děti se také podílejí na udržování místní naučné stezky. „Jsme tu obklopeni přírodou, s dětmi chodíme na zahradu i ven do lesa. Myslíme si, že je ekologie důležitá,“ vysvětluje ředitelka školy Ivana Ullmannová, proč dlouho neváhali a do programu se zapojili. Tento týden navíc budou mít starší děti ve škole Ekostánek, kde budou prodávat například sazenice nebo své výrobky a výtěžek půjde – jak jinak – na environmentální účely. 

EĚZM – ALAPNTE – IMLKA

Ekologický den dnes čeká i dvě speciální třídy. Tato škola totiž sdružuje jak běžnou základní školu, tak i někdejší zvláštní. A vzdělávají se v ní i děti s lehkým mozkovým postižením. Ve třídách jich je méně než deset a jedna z žákyň, Gita, právě trochu trucuje, že probírají ekologii na úkor matematiky. „Tak víš co, příští hodinu si rozdělíme a polovinu z ní věnujeme matematice,“ hledá kompromis učitelka Petra Blehová a Gita nadšeně přikyvuje a soustředí se na rébus, který učitelka napsala na tabuli. Jsou to písmena EĚZM – ALAPNTE – IMLKA. Žáci z nich skládají ta správná slova. „Země“ a „planeta“ šla rychle ale „IMLKA“? Skládají Milka i Kamila, a nakonec přicházejí na klima. 

Právě v těchto dvou třídách odcházejí děti domů s opravdu konkrétními úkoly. Jedna skupina si bude dnes večer stopovat, jak dlouho se sprchuje a pak si o tom budou povídat. Druhá skupina zkusí vymyslet vegetariánský jídelníček na celý týden – pět jídel denně. Jen tak se zkusit zamyslet nad tím, jaké druhy jídla by na něm mohly být. Obě speciální třídy budou tento týden vyrábět hmyzí hotel a jednička navíc spojí hledání přírodnin do domečku pro hmyz se sběrem odpadků v lese. 

A nebude chybět ani přesazování rostliny. Petra Blehová drží v ruce květináč se zelencem, který už má spoustu odnoží a vysvětluje dětem, co s ní budou dělat. Všichni sedí uprostřed třídy na svých polštářcích a na interaktivní tabuli za nimi svítí slogan, který přesně vystihuje smysl celé akce: Když hodně malých lidí na hodně malých místech udělá hodně malých věcí, může se změnit tvář celé Země. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.