Co dělají učitelé o prázdninách? - 2. díl

Hana Svobodová, učitelka 1. stupně, Evropská škola Brusel III

Moje letošní léto bylo ve znamení Murphyho zákonů: za celý rok jsem ani jednou nechyběla a o prázdninách jsem měla zablokovaná záda a týdny jsem se nemohla hnout. Jinak moje prázdniny bývají ohraničené tím, kdy se mi přestane zdát o škole a kdy se mi o ní zase zdát začne. Minulý školní rok byl náročný a sny o škole jsem přestala mít až na konci července. A 15. srpna se zase vrátily. Letos mi sny vydržely jen týden, protože jsem měla skvělý rok a skvělé děti.

A ještě vám povím jednu zajímavost: sleduju různé učitelské skupiny na Facebooku. Ve skupině Náměty a nápady pro učitele je skoro třicet tisíc učitelů. Člověk by očekával, že o prázdninách tam bude mrtvo. Naopak. Všichni řešili celoroční hry na příští rok, výzdobu třídy, zajímavé stránky o výuce. Mnozí vyrábějí pomůcky a ochotně je pak sdílí s ostatními. Někteří jezdí na letní školy a dál se vzdělávají. A co vůbec nechápu: jezdí s dětmi na tábory. To já potřebuju odpočívat a pokud možno nepotkat žádné své žáky. Což bývalo v mém předchozím působišti - Litvínově - těžké, v Bruselu se to daří líp.

David Andrle, ředitel Gymnázia Vídeňská Brno

Já se přes léto obvykle měním v řemeslníka nebo stavební dozor. Letos v létě jsme budovali ve škole výtah a od začátku to provázely problémy. Co vím, tak podobným způsobem tráví léto spousta ředitelů. Snažíme se ty naše školy povznést a posunout, a to nejen pedagogicky, ale i materiálně. Takže přes léto se obvykle přistavuje, opravuje, maluje. Někde jsem slyšel, že jen na jižní Moravě je 200 rozkopaných škol. Kromě toho mám přes léto dost administrativy - dělá se účetní uzávěrka a spousta dalšího papírování. V mládí jsem vedl kurzy plavání a přivydělával si jako plavčík, takže když mi zbýval čas, jezdil jsem si zaplavat na brněnskou přehradu.

Alena Antalová, učitelka výtvarné výchovy, SOŠ Litvínov-Hamr

Moje prázdniny měly letos speciální náplň: přípravu na porod. Jako správná učitelka mám termín v září. Jinak bych hrozně chtěla 30.6. vymazat z hlavy, že jsem učitelka, ale nejde to. Začátkem prázdnin se mi zdál třeba sen, že všechny autobusy od školy jezdí jen na jednu stranu a já se nemůžu dostat domů.

Petra Šubrtová, učitelka 1. stupně a angličtiny, ZŠ Petřiny – sever, Praha 6

Jsem vděčná za prázdniny. Mám nedomykavost hlasivek a na konci školního roku už mám opravdu dost – nevěřili byste, jak to namáhání nemocných hlasivek unaví celého člověka. Ale stačí mi 14 dní v červenci, kdy si hlasivky odpočinou, já si můžu zazpívat, to mě vyklidní, a je zase dobře. Pak můžu běhat po horách, obrážet se svými třemi syny technická muzea po Evropě – můj osobní vrchol letošního léta byla návštěva bunkru v Maginotově linii – a taky se nějak rozvíjet. Letos v létě jsem absolvovala týdenní školení k programu Začít spolu – to bylo úplně skvělé a zas jsem o kousek poučenější v tom, jak to dělat ještě víc tak, aby to děti bavilo a aby viděly smysl. A pak jsem věnovala 40 hodin tomu, že jsem studovala československé dějiny. Budeme je teď mít ve vlastivědě, a tak jsem poslouchala Toulky českou minulostí a dělala si výpisky, abych byla trochu napřed před dětmi.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.