Dobrý rodič umí dvě věci: Má rád sám sebe a respektuje své dítě, říká lektorka kurzů o výchově

Zdůrazňujete práci s vlastními emocemi…

Ano, uvědomila jsem si totiž, že i když máme dobrou vůli a teoreticky víme, co bychom měli jako rodiče dělat, naše emoce nás k tomu často nepustí. Ještě tak když jsme v klidu, tak to možná jde, ale když v klidu nejsme, a to je často, spadneme do emocí a poučky a teorie nám nejsou moc platné. Je třeba se nejdřív naučit pracovat lépe s vlastními emocemi. Poznat sám sebe.

Respekt k dětem, respekt k sobě – jak to spolu souvisí?

Velmi. Řekla bych, že základní rodičovskou schopností je schopnost přijímat sám sebe, i s chybami. Mít se rád. Na kurzech lidé často zažívají velkou úlevu, protože je ostatní přijímají, nekritizují. Tohle by měl každý udělat i sám pro sebe.

Jak jste při lektorování uplatnila své vlastní rodičovské zkušenosti?

Do patnácti let své dcery jsem měla pocit, že stačí mít respektující přístup a vše je vyřešeno. Když udeřila puberta, ač jsem byla již celkem zkušená lektorka, často jsem si připadala bez vnitřní opory nebo ve vleku silných emocí. Pochopila jsem, že svět je mnohem složitější a nemáme vše ve svých rukou. Vlivů je hodně, obzvlášť působení kamarádů, vrstevníků je dnes velmi silné. Nemůžeme zaručit, že naše dítě bude v životě šťastné ani ho ochránit před všemi hrozbami. Můžeme jen udělat maximum, které v té chvíli umíme.Tohle prohloubilo a zpřesnilo i můj lektorský přístup. Pomohlo mi to lépe si uvědomit situaci a potřeby lidí, kteří do kurzů přicházejí.

Co je jádrem respektujícího přístupu k výchově?

Právě onen respekt k dítěti. Brát ho vážně. Zajímat se o to, co si myslí, co prožívá. Není nám to vlastní. Myslíme si, že víme vše lépe. Dítě je malé, spoustu věcí neumí, a dospělý ho tím pádem podceňuje, často ho ovládá a myslí si, že na to má právo, že je to dítěti ku prospěchu. K dítěti si dovolujeme to, co bychom si k žádnému dospělému nedovolili. Jsme naučení ho ve jménu výchovy vláčet sem a tam. A bohužel často ani nevíme kam, jednáme čistě impulzivně.

Je v tom asi i hodně strachu o dítě a jeho budoucnost…

To určitě. I strachu z toho, že si vlastně nevíme rady. Tyhle pocity je dobré si uvědomit a pracovat s nimi. Dobrat se k novému uvědomění a postoji, který z něj vyplývá, je důležitější než technika, komunikační návody.

Jací rodiče chodí k vám do kurzů?

Většinou ženy s vyšším vzděláním, minimálně středoškolským. Spíš vysokoškoláci. Muže často přihlásí nebo ke kurzu přesvědčí jejich ženy (ale někdy je to i opačně). Častou motivací příchozích je, že nechtějí dělat chyby svých rodičů. I když o nich mluví s láskou, výchovu chtějí pojmout jinak.

Jedna věc je absolvovat kurz, druhá věc je změnit svůj přístup dlouhodobě. Během kurzu se účastníci navzájem motivují, ale pak zůstanou sami a jejich zavedené vzorce chování na ně stále silně působí. Možná by jim pomohlo, kdyby se mohli setkávat i nadále?

Ano, často si to přejí a lidé z kurzů, které jsem vedla, se párkrát i pokusili v setkáních pokračovat, ale myslím, že to fungovalo jen krátkodobě. Ono to chce vždy nějakého organizátora, aby se skupina udržela. Ale je pravda, že to je důležité. Bylo by dobré na kurz navázat a energii změny udržet a posilovat. Mám i nějaké nápady, jak v tom pomoci. Chtěla bych zkusit organizovat setkávání lidí, kteří již prošli kurzem, za účasti lektora. Mohla by se konat jednou týdně večer, případně by šlo dělat i celodenní akce.

Co je podle vás znakem dobrého vztahu mezi rodičem a dítětem?

Podle mého je to již to, že vztah existuje, přes všechny možné pády, že je ochota komunikovat, omluvit se, když někdo "přestřelí". Vztahy se taky mohou nenávratně narušit nebo rozpadnout. Pokud trvají a jsou otevřené, děláme to my rodiče vlastně dobře.

Hana Čechová je lektorka a trenérka respektující komunikace s dětmi. Vystudovala anglistiku na FFUK, absolvovala výcvik v přístupu "Respektovat a být respektován" pod vedením Jany Nováčkové a Diny Nevolové a osm let lektorovala kurzy pro rodiče i celé pedagogické sbory. Na pražské DAMU vystudovala dvouletý program Kreativní pedagogika- pedagogická kondice. V roce 2017 a 2018 prošla lektorskými výcviky Výchova bez poražených a Škola bez poražených Thomase Gordona. Má vlastní kurz nazvaný Jak s emocemi.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.