Doporučujeme: Jak přemýšlí náš teenager? Nejpraktičtější knižní návod pro každého – i hodně zoufalého – rodiče!

Když byla moje dcera malá, uchvátila mě knížka Jak přemýšlí moje dítě? – která trpělivě rozebírala každodenní komunikační i výchovné situace ve vztahu k dětem už od 2 let, tedy od věku, kdy samy ještě neumí všechno popsat, a my jim přesto chceme rozumět. A teď, když patřím k rodičům dětí v prepubertě, s úlevou listuju v pokračování Jak přemýšlí náš teenager?, protože dnů plných otevřeného povídání, kdy si mé dítě jde bez rozpaků pro radu, pomoc nebo mi svěřuje svá tajemství, ubývá. A přibývá poznámek: „Tím ptaním mi nepomáháš, neřeš to…“. 

Úleva po každé dvoustraně

Jak přemýšlí teenager? je knížka nabízející především pocit úlevy, že různé trable nemáte jen vy, a také je to knížka, kterou si oblíbíte po prvním prolistování. Nejde o nějaké sáhodlouhé moudrosti a knihu „k neučtení“. Na každé dvoustránce najdete pojmenovaný problém.

Tak třeba „Je to šílená nuda“. Problém, který jste s teens možná zažili i na letošní dovolené při návštěvě hradů, zámků, galerie, při výstupu do kopců nebo na poslední návštěvě u babičky. Vopruz. Nuda. Zívání. Nulový zájem. A ve vás se pomalu vaří krev – protože tak to být nemá, vy se snažíte, oni nic, a jak to taky asi vypadá navenek, že? Situace, ve které spousta rodičů vybouchne v podstatě z bezmoci, protože nenajde správnou páku, a ze které si pak teens odnášejí pocit, že máma s tátou jsou nemožní. 

Tady konkrétně na str. 74/75 dostanete pohled na to, proč se váš dospívající chová právě „prudivě“, co to v jeho jazyce opravdu znamená (někdy teens jen chtějí, aby se místo vašich zájmů řešily ty jejich, možná se stydí a je v nějakém diskomfortu a interpretuje to jako pocit nudy). Zároveň dostanete radu, jak se zachovat hned (jak se necítit provinile, že nejste schopní najít nic, co by je bavilo, jak nevybouchnout a místo toho nabídnout porozumění nebo humor) a také, jak podobným situacím zabránit do budoucna. To všechno doslova na pár řádcích, takže žádné dlouhé studování náročných komunikačních teorií, jen čistá praxe doplněná o příjemné ilustrace (ze kterých nejspíš nebude zle ani tomu vašemu puberťákovi).

Od každodenních komplikací k opravdu závažným otázkám

Kromě celkem snadných každodenností se ale můžete u knížky dopátrat i první pomoci v mnohem závažnějších okamžicích. Například když má teenager pocit, že je na všechno sám a vyčítá vám „Vy mě vůbec neposloucháte!“ (viz str. 118), když si není jistý svou sexualitou a genderem, když má pocit, že ho opouští přátelé nebo nikam nezapadá… Když chce pořád nové mobily, nedodržuje příchody domů, nepomáhá, přivede první lásku, trápí se ve škole s prospěchem, ale také když máte podezření na sebepoškozování nebo se „namočí“ do nějakého průšvihu s nežádoucími fotkami na sociálních sítích. 

Knížka jednotlivé problémy řeší podle přibývajících let. Dělí trable podle období 13 až 14 let, 15 až 16 let a 17 až 18 let, a přestože je stručná, funguje skvěle jako záchytný bod v bezmoci. A určitě i coby potenciální moment pro společné čtení, pokud dokážete udržet takový level blízkosti. Když ne, nevadí. Tak ji berte jako dobrého rádce aspoň pro sebe. A netlačte. Ani na puberťáky, ani na sebe, a opusťte představy, jak to máte mít coby rodič všechno na háku. To prostě nejde. Proto je také cenné, že vedle autorky Tanith Careyové je spoluautorkou také klinická psycholožka Angharad Rudkinová. Promlouvá skrze každou řádku, aniž by ve vás rezonovaly pocity selhání, povzbuzuje a motivuje k tomu to s dospívajícím nezdávat. 

Zbývá možná už jen pro teens vydat naopak knížku „Jak přemýšlí rodiče?“… Hodilo by se!

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.