Fyziku učí jinak. Nepotřebuje rámcové programy, stačí jí brčko nebo modelína

„Když jsem přišla do Elixíru, říkala jsem si: ‚Panebože, jak to, že tohle nevím, jak jsem jenom mohla žít? Vždyť mám fyziku vystudovanou a léta učím.‘ Ale pak jsem si uvědomila, že v tom nejsem vůbec sama, že učitelů, kteří mají chuť skákat z mostu, je celá řada,” vzpomíná se smíchem na své první „aha” momenty Jana Červená ze základní školy T. G. Masaryka v Kutné Hoře.

Když si připustila, jak bohatý svět se před ní otevírá, uvědomila si, že to je obrovská příležitost, kterou nechce pustit. Využila nabídky Ireny Dvořákové, vedoucí katedry didaktiky fyziky při UK a zakladatelky projektu Heuréka, jehož cílem je zatraktivnit výuku fyziky, a přihlásila se do dvouletého víkendového kurzu.

„První workshop byl šok. Otevřeli jsme jedno téma a já jsem si to hned sama v sobě srovnala: ‚Ano, to dělám tak a tak.‘ A pak mě napadlo, že by se to dalo dětem říct jinak. Jenže jsem si uvědomila, že si nejsem jistá, jak to je. Připustila jsem si, že něco nevím, ale mohu na tom pracovat. To bylo velmi silné. Došlo mi, že jsem učitel, nejsem stroj,” vypráví Jana Červená.

Pomůcku vyrobil školník

Jana Červená učí už deset let. Před mateřskou pracovala na střední škole, po ní nastoupila na základní školu. Každý rok se snažila svou výuku obohatit tak, aby děti více bavila. Stejně jako ji kdysi pro tento předmět nadchl její učitel na střední škole, chtěla být sama inspirací. „Chci, aby se děti na hodinu těšily. To je důvod, proč se chci sama rozvíjet a dostávat novou inspiraci. A teď se těším na to, že se dětem rozsvítí ty jejich vnitřní žárovky. A zažijí to, co jsem zažila já, ten wow efekt,” říká Jana Červená, která má teď ve své třídě připravenou zbrusu novou pomůcku – metrovou krychli vyrobenou z instalatérských trubek. 

„Tento rok budu mít se šesťáky hustotu. To je něco, co je pro děti velmi těžko představitelné, protože tam do hry vstupují další dvě veličiny. Díky Elixíru jsem načerpala inspiraci od jednoho učitele na velmi jednoduchou pomůcku. Zapojila jsem našeho úžasného pana školníka, který mi vyrobil model jednoho metru krychlového. A to mi pomůže, aby děti pochopily hustotu. Zeptám se jich, kolik by se jich do metru krychlového vešlo nebo co by se stalo, kdybych ho vyplnila zlatem. A těším se, jak na to budou reagovat.”

Fyzika, jak ji dnes předává Jana Červená, už nedělá z dětí jen pasivní pozorovatele, kteří si pouze zapisují do sešitu vzorečky, ale badatele, kteří na fyzikální zákonitosti mohou přijít úplně sami. Každá hodina se tak může stát fascinujícím prožitkem, při kterém děti skutečně objevují svět. Janě Červené se tak stalo to, co se stává učitelům, kteří projdou kurzy Elixíru do škol – staré školní pomůcky vyměňují za brčka, balonky, špejle a modelínu. A jak popisuje řada z nich, učení se stává hrou.

„Mohu si dovolit mnohem větší svobodu. Měla jsem pocit, že jsem strašně svázaná školním vzdělávacím plánem, všemi těmi zkratkami RVP a ŠVP, a že musím učit podobně, jako to učili mě na základní škole,” říká. Dnes ji netrápí, že v rámci seškrtání rámcových vzdělávacích programů mají zmizet z osnov fyziky Newtonovy zákony. „Myslím si, že to problém není, my je stále můžeme učit, třeba v rámci působení sil. Takže pokud má učitel čas, může si to odučit. A to je svoboda. Chápu, že redukce musela nastat.”

Učitelé žádají o pomoc a dostávají ji

Zábavnou fyziku nešíří jen mezi „své” děti, ale snaží se ji zprostředkovat i dalším učitelům na Kutnohorsku, kde se před třičtvrtě rokem otevřelo s podporou Eduzměny „létající centrum” Elixíru do škol. Už třicítka lokálních učitelů měla možnost na vlastní kůži zažít fyziku jinak. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.