Hudební výchova jde stranou, dokud žáci nedohoní matematiku. Co když to ale zvládnou lépe právě díky hudbě?

„Nejdřív jsem měla představu, že nejde dělat nic jiného než přednášku, probírat teorii, a to jsem nechtěla. Jak udělat hodinu online prakticky a zábavně, mi nebylo jasné. Bála jsem se, že nevymyslím nic, co by děti bavilo, co by bylo interaktivní,“ říká Veronika Stoklasová z Hlučína na Opavsku, učitelka hry na housle a violu na ZUŠ a hudební výchovy na základní škole. Společné zpívání a hraní, na které jsou ona i děti v hodinách zvyklé, na dálku moc nejde, to si učitelé ověřili empiricky. Zvuk se za obrazem zpožďuje, a to navíc každému různě podle rychlosti připojení. Ale co tedy místo toho? „Na online vzdělávání jsme samozřejmě jako učitelé byli zcela nepřipraveni, to je třeba si přiznat,“ říká Veronika.

Inspiraci po nějaké době tápání nakonec našla na online workshopu intuitivní pedagogiky. „Jezdím na ‚intu‘ akce už dlouho. Je to celé o hraní. Dospělí, často učitelé a rodiče školních dětí, spolu hrají různé skupinové hry, v kruhu, s tleskáním, dupáním, krokováním, házením pálkami. Vyžaduje to pozornost, vtáhne vás to, člověk se sladí se skupinou a naváže hlubší kontakt se svým tělem,“ říká. „Online se ´intu´ konalo poprvé, improvizovaně se zkoušely i nějaké hry. Možnosti byly omezené, mohli jsme se na sebe jen dívat, ale příjemně mě překvapilo, že pocit sounáležitosti a pohody vznikl i tak, přes obrazovky.“

Některé z her pak Veronika hned vyzkoušela s osmiletými dětmi jako rozcvičku ve své online hodině, a mělo to úspěch. Napodobování pohybů rukama, ksichtění a pitvoření v jednom rytmu děti bavilo. A když se skupinka vyblbla, následovalo hudební cvičení s opačnou náladou – všímavost „ticha“. Zatímco učitelka zpívá a hraje, děti cinkají do pomlky na skleničku, každý s vypnutým mikrofonem. „Učíme je, že ticho je taky součást hudby,“ usmívá se Veronika.

„Takhle spolu to bylo lepší, než když jsem dětem zadávala samostatné úkoly. To byla víc práce, tady to je víc hra.“ A i když její online hodina trvala jen třicet minut, je ráda, že v rozvrhu zůstala.

Které dítě nemiluje hudbu?

Mnoho Veroničiných kolegů ale hudební výchovu distančně neučí, jak zjišťuje z „hudebkářských“ skupin na sociálních sítích. Školy se rozhodly soustředit na „klíčové“ předměty, tím spíš, že mnoha dětem teď trochu ujíždí vlak. „Máme pokyn výchovy nezadávat,“ píše jedna paní učitelka ve skupině Učitelé+. „Na jaře jsem točila videa s písničkami, ale teď si netroufám, aby rodiče neječeli, že je zavalujeme,“ říká další.

Jana Chalupová Hlávková, učitelka prvního stupně ze Základní školy Svatoplukova v Olomouci, si troufá. „Já jsem obrovský zastánce výchov,“ říká. „Hudba jsou emoce a práce s emocemi má být součástí výuky, a které dítě nemiluje hudbu?“ říká přesvědčeně učitelka, která se letos umístila mezi deseti českými finalisty učitelského ocenění Global Teacher Prize. V den svátního svátku její třída druháků zpívala českou hymnu, skládá jim vlastní písničky, třeba na procvičení matematiky. „Zpíváme s vypnutými mikrofony, ale zapnutými kamerami. Mikrofon má zapnutý ten, kdo je zrovna na řadě,“ říká učitelka, která musí udržet pozornost dvaceti pěti malých dětí.

„Online to samozřejmě nepřeháníme, hlavně nepřesycovat, je důležité najít tu správnou rovnováhu. Posíláme děti s rodiči ven, připravili jsme pro ně venkovní program a jeho součástí je vždy i písnička,“ dodává. Hudební a rytmické prvky zařazuje do výuky, kde to jen jde. „Rytmus nám připomíná, že nám tluče srdce, že žijeme!“ říká procítěně Jana Chalupová.

Budu potřebovat dva počítače

Jednou ze stěžejních složek hudební výchovy je i poslech klasické i populární hudby. „Aby člověk mohl určitému druhu hudby plně porozumět, musí něco vědět o tom, jak je vystavěná. Sice můžu studentům poslat odkaz na video na YouTube, ale to není ono. Mám rád komentované poslechy skladeb, při kterých hudbu společně rozebíráme,“ říká Jan Hrubeš, novopečený učitel přírodních věd a hudební výchovy, který se živil převážně orchestrální hrou na kontrabas, dokud všechny koncerty nebyly zrušené. V září zakotvil na gymnáziu Na Zatlance. Některé žáky bohužel ještě fyzicky neviděl, dostal totiž covid, a tak musel být měsíc doma. Hudební výchovu v nouzovém režimu má teď se žáky jednou za čtrnáct dní na čtyřicet pět minut, na rozdíl od obvyklých dvou hodin týdně. „Jak to udělat online, abych mohl pouštět skladbu a komentovat ji nebo klást dotazy, to teď zkoumám a příště to chci vyzkoušet. Budu asi potřebovat dva počítače,“ říká učitel.

Když se přepísknu, žáci se osmělí

„Na začátku každé hodiny s mými šesťáky zpíváme, hrajeme na flétnu, na tělo, a to téměř každý den,“ říká Kristýna Šircová, která učí na waldorfské škole Dobromysl v Plzni. „Nehrajeme v úterý, koliduje to totiž s výukou kolegyně, která má u mě svého šesťáka, takže bychom ji rušili. Mnohé rodiny nemají velké byty a vše se odehrává třeba ve dvou místnostech,“ dodává pro dokreslení situace Kristýna.

Neučí přímo hudební výchovu (tu vede jiný učitel), ale rytmicko-hudební část je na waldorfské škole součástí běžného vyučování. „Každý den máme blok o délce sto minut věnovaný celý měsíc jednomu předmětu, říkáme tomu ´epochy´. Na začátku každé epochy zpíváme a hrajeme, někdy tak i končíme, to když cítím, že jsme byli moc v hlavě a měli bychom trochu zrelaxovat,“ vysvětluje.

Kamery mají zapnuté, na tom se dohodli. „Zpoždění zvuku za obrazem využívám jako ukázku fyzikálních zákonů,“ směje se učitelka, která vystudovala matematiku, tělesnou výchovu a výchovu ke zdraví, ale zde na škole učí všechno, protože ve waldorfské pedagogice třídu vždy vede jeden učitel, s výjimkou výchov.

Kristýna umí hrát na klavír, ale na flétnu se teprve učí, do školy nastoupila v září a předtím to umět nepotřebovala. „Jako první jsem zvládla Ódu na radost, je to velmi snadná melodie a k tématu Evropy, které jsme probírali, se skvěle hodila,“ říká. Žáky učí přes obrazovku i nové skladby („slyší mě a dívají se mi na prsty, kam namířím kameru“) a nevadí, že je před nimi často jen o krok. Že se občas „upískne“, některým žákům dokonce i pomáhá. „Všimla jsem si, že se díky tomu osmělily i děti, které se dřív hrát spíš bály. Když viděly, že i já dělám chyby a nedělám z toho vědu, povzbudilo je to.“ A jako vystudovaná učitelka matematiky dodává: „Matematika a hudební výchova nestojí proti sobě, ale pomáhají si navzájem. Dle mnoha průzkumů je dokázán vztah mezi hrou na hudebním nástrojem a schopností myslet matematicky. Děti, které na něco hrají, většinou prospívají lépe i v matematice.“

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.