Hybridní výuka jako strašák? Ve Zruči nad Sázavou v ní plánují pokračovat i po covidu

Do školy jde tohoto prosincového slunečného rána jen část žáků 4.A – ostatně jako je v poslední době vlastně už zvykem. Tentokrát jsou v karanténě tři žáci, což je vlastně ještě poměrně dobrý výsledek, protože ještě před měsícem chyběla klidně polovina třídy. A jejich třídní učitelka Gabriela Urbanová s tím počítá, takže jako obvykle chystá z výuky přímý přenos. 

Na odpověď počkám, nestresuj se

První hodinu je čeština, druhou matematika. Gabriela Urbanová se napřed se všemi přivítá, ověří si, že ji všichni slyší a vnímají, a pak už začíná hodina. Nejdřív si děti osvěží vyjmenovaná slova po P, pak zapíná interaktivní tabuli a na ní otvírá svou dnešní přípravu. Používá aplikaci Jamboard, která umožňuje snadné vkládání a úpravy vloženého textu a obrázků. Přítomné děti chodí I a Y doplňovat k tabuli, děti, které jsou doma, jim správnost řešení kontrolují. Na další cvičení se role vyměňují, doplňují nepřítomní žáci a kontrolují jejich spolužáci. Učitelka na základní škole ve Zruči nad Sázavou děti povzbuzuje, oceňuje – i za to, jak umějí psát na tabuli, i za to, jak zvládají práci s Jamboardem.

Hodina ubíhá v pohodovém tempu, jen občas se z počítače ozvou už klasické hlášky distanční výuky „Pančitelko, vy se mi sekáte“ nebo „Pančitelko, kde jsme? Já vás neslyšel.“ Když jeden z kluků doma má problém nahodit mikrofon a odpověď mu déle trvá, jeho třídní ho uklidňuje: „Nestresuj se, já vidím, že se mi snažíš něco říct, na tvoji odpověď si klidně chvíli počkám.“ Po půl hodině jsou slova vyjmenovaná a příbuzná procvičena a přichází na řadu i nová látka: třída si vysvětluje, jak by měla vypadat slohová práce na téma „Charakteristika člověka“. Děti doma i ve škole přicházejí s nápady, co by se v takovém slohu mělo asi objevit, a před koncem hodiny jim učitelka dává i prostor na dotazy. Sloh si napíší samostatně třetí hodinu, na něj je už učitelka připojovat nebude. V podobném klidném, ale pracovním duchu probíhá i druhá hodina, kdy je na programu násobení a dělení. Podaří se do ní dokonce vměstnat i dvě kola soutěže o matematického krále, do níž se zapojují i spolužáci, kteří sedí u počítačů, a nedaří se jim vůbec špatně.

Dva tři dny stonají, potom se nudí

„O hybridní výuce jsem tak trochu snila už před covidem, ale pandemie mě postrčila od plánu k realizaci,“ říká Gabriela Urbanová. Ještě před dvěma lety byla, jak sama se smíchem přiznává, klasická pančitelka, která uměla odeslat mail s přílohou, googlovat a občas zvládla i nějakou prezentaci. Vzhledem k tomu, že učí na prvním stupni, potýkala se s vysokou nemocností svých žáků. „Přitom víme, jak to je – dítěti je špatně dva tři dny, ale doma je minimálně týden. Brzy se začne nudit a školu s ním musejí potom dohánět rodiče. To mi přišlo vždycky nešikovné, a teď v období karantén a izolací ještě víc,“ vysvětluje.

Za první vlny covidu si s dětmi vyzkoušela online výuku, osahala si nejrůznější aplikace, aby zjistila, co jí vyhovuje. Nakonec skončila právě u Jamboardu, se kterým se dobře pracuje jí i žákům. „Už během druhé třídy se s ním naučili vše důležité, takže teď už nemusíme řešit techniku a soustředíme se na učení,“ pochvaluje si prvostupňová učitelka. Kromě dětí a rodičů ji podpořilo i vedení školy, takže do další vlny covidu už šla se třídou, v níž kromě interaktivní tabule má i notebook, zobrazovací zařízení, které vypadá jako velká televize, a přenosný mikrofon zvaný klopák, díky němuž může volně chodit po třídě, ale děti doma ji stále slyší. „To je velká výhoda prvního stupně, kdy se děti ve třídách nestřídají a není tudíž třeba techniku při každé hodině zapínat a nastavovat. U druhostupňových učitelů, kteří cestují po celé škole, by byl podobný režim prakticky mnohem hůř proveditelný, proto se o něj ani nepokoušejí,“ dodává Gabriela Urbanová.

Dělej věci jednoduše, děti všechno vycítí

Mnozí učitelé si stěžují, že je příprava na hybridní výuku složitější než na prezenční i distanční, protože musejí neustále přepínat mezi metodami. Pro Gabrielu Urbanovou už to ale neplatí, a to hlavně proto, že se rozhodla držet hesla Dělej věci jednoduše. „To bych vlastně poradila všem učitelům, kteří se s hybridem potýkají. Najít si jednu dvě aplikace a ty bezezbytku využívat. Není třeba připravovat každý den nějaké náročné aktivity, když na to nemáte sílu a nejste si jistí, že to zvládnete. Musíte se cítit klidně, v pohodě. Děti to vycítí,“ říká.

Zezačátku, jak sama přiznává, měla také s hybridem plné ruce práce, postupně mu ale přišla na chuť. „Z distanční výuky jsem se naučila, že mi stačí půlhodina, abych udělala s dětmi vše potřebné, a zbytek času může většina pracovat samostatně a ostatní se mě můžou doptat na vše, co jim není jasné. Když si dělám přípravy, už prostě rovnou počítám s tím, že pojedeme hybridně,“ vysvětluje učitelka. Je pro ni běžné, že rodiče ráno napíšou: syna bolí hlava, ale bude připravený online. Gabriele Urbanové ve třídě pomáhá nejen technika, ale také asistentka, která dětem sdílí Jamboard a sleduje, co se děje u nepřítomných. Pokud se někdo hlásí nebo řeší nějaké potíže, je mu k dispozici. Důležitou inspiraci přinesli také experti z projektu Elixír do škol, kteří zručskou základku provedli procesem zavedení hybridní výuky. Ta je nyní na Kutnohorsku jednou z forem kombinované výuky, kterou tu testuje Eduzměna.

Gabriela Urbanová se po roce a půl střídavé distanční a hybridní výuky rozhodla, že pro ni to covidem neskončí. Kdykoliv bude někde u počítače sedět dítě připravené se připojit, možnost účastnit se hodin dostane. „Aktuálně vidím ve své 4.A vlastně jen jediné úskalí. Pokud dítě chybí déle, umím si představit, že prostě nemá třeba rýsování nebo počítání potom tak dobře zažité, jako by bylo ve škole. To se ale dá řešit posláním nějakých úkolů navíc, které potom nafotí a pošle ke kontrole,“ dodává Gabriela Urbanová ze Zruče nad Sázavou.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.