Hyperaktivní dítě zklidní, pasivní dokáže zaktivovat. Rozhýbe i malé onkologické pacienty, říká o józe instruktorka

Jaké vlastnosti jóga u lidí, a samozřejmě i u dětí, vlastně rozvíjí?

U každého něco jiného. Pracuji třeba s dětmi s ADHD nebo s poruchou soustředění. Těmhle dětem může jóga pomoci ke zklidnění. Neznamená to, že se z nich stanou zenoví mistři, ale možná se budou umět lépe soustředit. Jóga není všespásná a u těchto dětí bývají ty problémy dost zřetězené. Někdy nevíme, jestli jejich porucha vznikla geneticky nebo vlivem vnějšího prostředí, ale jóga by těmto dětem měla pomoct se posouvat a usnadnit jim zvládat každodenní situace.

Někdy přijde naopak dítě, které je víceméně pasivní. Může to být takzvané ADD – porucha pozornosti bez hyperaktivity, ale někdy to může být jen tím, že děti mají strašně moc podnětů a občas potřebují vypnout a jen tak si být ve svojí bublině. Tyto děti může jóga naopak trochu aktivizovat. Já si myslím, že jóga da každému to, co potřebuje.

Vídáte na svých hodinách hodně takzvaně hyperaktivních dětí?

Myslím, že každý učitel přitahuje určitý typ klientů a ke mně chodí hodně opravdu živých dětí. Mnoho z nich má diagnózu ADHD, myslím, že je až nadužívaná. Je to takový fenomén dneška. Ta diagnóza samozřejmě existuje a má nějaký reálný základ. Některé děti jsou ale prostě jen živé, a kdyby se s nimi vhodně pracovalo, kdyby škola, rodina a okolí táhlo za jeden provaz, jde to řešit i jinak než udělením nálepky.

Cvičíte také s malými onkologickými pacienty. V čem jóga prospívá jim?

Ano, další skupina, se kterou pracuju, jsou onkologicky nemocné děti. Máme na to celý projekt, který se jmenuje Malá jóga. Vzniklo to spontánně, asi před 4 nebo 5 lety mě oslovila jedna rodina, že mají holčičku po onkologické léčbě a je velmi těžké ji přimět, aby se hýbala. Děti po onkologické léčbě na tom bývají totiž fyzicky velmi špatně, často jsou z nich prostě „ležáci“, a potřebují pomoc, aby se mohly zase zařadit do běžného života. Aby třeba nemusely být na vozíčku, aby mohly zase chodit normálně do školy. U té Nikolky to tehdy bylo dost složité, nedařilo se ji namotivovat k pohybu, tak jim nakonec paní doktorka navrhla, aby zkusili jógu.

Nikolčini rodiče mi tehdy volali, že jí pořídili moje jógové karty, knížku, ale nikdo z nich jógu nedělá, tak jestli bych jim nemohla poslat nějakého lektora. Tak jsem jim řekla, že se za Nikolkou ráda zastavím, ale zázraky neslibuji. A tak začalo naše společné cvičení. Nikolka se nakonec - samozřejmě nejen díky cvičení jógy - postavila na nohy a rok po ukončení onkologické léčby dokonce zkoušela lyžovat, čemuž bych na začátku fakt nevěřila.

Jak jste získala další podobné cvičence?

V Motole byli z Nikolky nadšení, takže mi zavolala MUDr. Králová z kliniky rehabilitace, že mají ještě spoustu takových dětí, jestli bychom nemohli spolupracovat. Postupně jsem oslovila další vyškolené lektory, ozvalo se jich poměrně dost, proběhla školení v nemocnici. Tahle cílová skupina je specifická v tom, že cvičení probíhá v domácí péči, protože děti nesmí nikam do kolektivu. Lektoři jezdí za nimi domů, musí se dodržovat přísná hygiena, někdy jsou potřeba i roušky.

S paní doktorkou Anetou Královou jsme posléze založily spolek Malá jóga. Je za ním spousta krásných příběhů, a taky pár smutných, protože ne vždycky to dopadne dobře. Ale je to taková naše srdcovka.

A co když někdo poblíž nemá jógové studio, sám jógu nedělá, a přitom by měl chuť se svými dětmi ve volném čase trochu cvičit, je to možné? A je to bezpečné?

Pokud nejde o terapeutický cíl, pokud jde jen o to se protáhnout, tak se to dá zkusit podle knížek nebo jógových karet. Musíte jen dodržovat základní pravidla. Děti by v pozicích neměly být nějak zvlášť dlouho, neměly by se nutit do výdrží. Spíš ty pozice rozpohybovat, přistupovat k tomu hravě. Dnes už existuje i na internetu spousta videí dětské jógy, v České televizi vysílají Jogínky, my cvičíme v Kouzelné školce, takže se dá inspirovat i tam. Kdo hledá, tak inspiraci najde, a myslím si, že pokud je to v rámci nějaké hravosti, tak to nemůže ublížit. Kdo by si ale chtěl jógou třeba spravit skoliózu, tak tam bych už radila vyhledat odborníky.

Hana Luhanová se k józe dostala při studiu na vysoké škole. Zaměřuje se na jógu pro děti, je autorkou knih o cvičení a jógových karet a ředitelkou České asociace dětské jógy. V rámci projektu Malá jóga pomáhá s rehabilitací dětí po onkologické léčbě.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.