Jak nepřijít s dětmi o uši, hlasivky a nervy? Učitelé si radí, jak ve třídě udržet kázeň

"Snad vinou mé vlastní neschopnosti a nedůslednosti, snad kvůli počátečnímu idealismu přinesenému z fakult  a snaze o přátelský a rovnocenný přístup jsou mé hodiny na ZŠ plné nekázně. Myslíte si, že se hodiny na základní škole dají provést tak, aby v nich byla přiměřená kázeň, ale učitel se zároveň nechoval jako bachař, který děti razantně (až jízlivě) usměrňuje a rozdává kázeňské postihy? Možná na 2. stupni ZŠ není jiné cesty?"

Tento dotaz vznesl anonymně na Facebooku mladý, nezkušený, a přitom už praxí notně obouchaný učitel z druhého stupně základní školy. Zdá se, jako by při práci s dětmi existovaly jen dvě možnosti: buď je člověk za sekerníka, nebo z něj mají legraci.

Nezvyk dělá hodně, jděte na to postupně

Zdá se, že čeští učitelé - alespoň podle reakcí na dotaz - mají s nekázní v hodinách bohaté zkušenosti. Někteří zdůrazňují, že hluk, chaos a uvolněné mravy provázejí zejména aktivity a způsob práce, na který děti ještě nejsou zvyklé. „S některými věcmi je potřeba začínat pomalu, aby se je děti postupně naučily. Když jsme otevírali školu, přišlo k nám třicet dětí, které absolutně nebyly zvyklé na skupinovou práci," říká Jana Hrázská, učitelka z Chrudimi.

Pokud přijde učitel do třídy, která je zvyklá pouze na frontální výuku, a pokusí se o náročnou skupinovou aktivitu, často se mu hodina rozpadne. Děti využijí příležitosti a namísto soustředěné práce začnou lumpačit. Není to tím, že by za byly za každou cenu neposlušné - spíš možná nechápou, co se po nich chce, a k čemu je to dobré.

„Začínali jsme tím, že mají vyplnit pracovní list ve dvojici. Zpočátku zabere strašně času i jen rozdělení do skupin a podobné organizační věci. Doporučuju nevnímat to jako ztracený čas, ale další důležitou dovednost (umět vyjít a domluvit se i s někým, koho bych si nevybral), bavit se o tom, nechat si čas na závěrečnou reflexi apod. - ono se to vrátí,“ vysvětluje Jana Hrázská.

Pevná pravidla, půlmetrový hlas, Müllerovy pastilky

Většina učitelů se shodne na tom, že ve třídě je nutné dobře nastavit pravidla a trvat na jejich dodržování. Podle mnohých je ideální, když se na formulování pravidel podílejí i děti samotné. Pravidel je lépe mít méně než více a srozumitelnější je, pokud jsou formulována pozitivně.  Místo Nedělám rámus je lepší Mluvím a pohybuji se potichu, místo Nerušíme se navzájem je vhodnější Mlčím, když mluví někdo jiný.

„Taky učím třicetičlenné třídy. Vše je o pravidlech. Zastaví se hodina, zjednám klid a dohodneme pravidlo. Nedodržuje se, zastavím hodinu, připomínáme pravidlo. Je-li hluk, nemluvím, hodina je přerušena. Ve skupinové práci je samozřejmě větší rámus, s tím se počítá. Lze použít pravidlo ‚půlmetrového hlasu‘ – tedy velmi tlumené mluvy, kdy nám rozumí soused v lavici nebo partneři ve skupince, ale dál nedolehne,” říká Bohuslav Hora ze ZŠ Chraštice.

A co radí kolegům v nouzi Vojtěch Hála z pražského Gymnázia Na Zatlance? „Neustále zvlhčuji krk pitím, v nouzi cucám Müllerovy pastilky. A snažím se nepřekřikovat. Když potřebuji něco říct a je hluk, zvednu ruku a čekám. Kdo mě vnímá, zmlkne a zvedne ruku. Po chvíli už můžu promluvit. Studenti mají tento způsob docela rádi a také ho používají, nikdo nemá rád velký rámus.“

V Británii se děti nepřekřikují

Problémy s kázní a hlukem ve třídách nemají jen čeští učitelé - na celém světě děti umějí vyrobit neskutečný hluk. Jaroslav Jirásko, ředitel Základní školy K.V.Raise v Lázních Bělohrad, si na nedávné exkurzi ve Velké Británii všiml, jak s hlasem pracují tamní učitelé: “Nezaznamenal jsem, že by se snažili neukázněnou a hlučnou třídu překřičet. Naopak, nasadili co nejtišší hlas. Velmi dobře fungovalo, když učitel přišel k epicentru rámusu a v podstatě téměř šeptal. Děti se přirozeně ztišovaly samy.”

Na uklidňování menších dětí pak učitelé používali ruce: “Když rámus ve třídě přesáhl únosnou mez, začala učitelka zvonit na zvoneček nebo vytleskávat rytmus. Postupně se k ní děti přidávaly, až nakonec celá třída tleskala a nikdo nemluvil.”

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.