Jak to udělat, aby nám všem bylo dobře? Anketa mezi finalisty ocenění učitele roku

Pavel Bobek / ZŠ Solidarita Praha

Wellbeing je pro mě výslednicí každodenní mravenčí práce učitelů i vedení školy. Znamená školu, kde se žáci i učitelé věnují učení, kde všichni žáci zažívají úspěch a dělají pokroky. K tomu je zapotřebí, aby všichni dospělí věděli, jaké je očekávané chování žáků a jak jim pomoct jej dosahovat. Učitelé musí dokázat komplexní problémy rozfázovat do malých kroků tak, aby je ovládnul i ten nejslabší žák ve třídě. A musí vědomě a trvale pracovat na dobrých vztazích s dětmi, zvlášť s těmi nejnáročnějšími. Je to dřina, ale vyplatí se to.

Barbora Havířová / Gymnázium Brno, Elgartova

Základem wellbeingu učitele, žáka i kohokoliv jiného je podle mého názoru udržitelnost. Nadšení a zapálení pro danou věc samo o sobě nestačí, pokud po čase vede k vyčerpání. Často se zaměříme pouze směrem, který nám dává smysl, a zapomínáme na fyzickou aktivitu a odpočinek. Důležité jsou vzájemné vztahy, jenže výborně vycházet jen s určitou částí kolegů nebo spolužáků nestačí, klima musí být příjemné a stabilní v celé skupině.

Učitel by neměl zapomínat, že není jediný na celém světě a že nemusí naučit všechny všechno. Žáci by měli mít možnost vnímat zdravý a respektující vztah vedení školy k učitelům i mezi učiteli navzájem. Díky tomu, že pracuji na malém gymnáziu, máme k sobě mnohem blíž a respektující prostředí vybudované naším vedením se skutečně pozitivně promítá do práce učitelů i žáků a klimatu celé školy.

Soňa Havlíková / OA, VOŠZ a SZŠ, SOŠS Jihlava

Pro začátek by stačilo umět se zklidnit, naučit se správně dýchat, mít ve škole bezpečné prostředí, aby se mohli vyjadřovat žáci i učitelé. Dalším významem je pro mě porozumění sobě samému, poznat své potřeby těla i mysli a naučit se odpočívat a zacházet s časem, což je učení na celý život. A pokud to alespoň částečně umím, můžu se cítit dobře já i ostatní a opět je jedno, zda v práci, nebo ve škole. Pokud je energický a odpočinutý učitel, pak má sílu to přenést i na své žáky.

Magdalena Málková / ZŠ Prosperity, Nová Ves u Kolína

Wellbeing pro mě znamená těšit se do školy, protože vím, že jdu do prostředí, kde se v klidu a bezpečí můžu něco naučit, něco zajímavého zažít a někoho zajímavého potkat. A těšit by se měli jak žáci, tak dospělí. Žáci se ve škole mají cítit bezpečně, často je to jediné místo, kde pocit bezpečí zažívají. Pokud se cítíme dobře, dokážeme se učit a rozvíjet své osobnosti. 

Ve škole by nemělo chybět respektující prostředí, škola by měla být prostorem, který podporuje spolupráci a komunikaci. Místo, kde se mohou bezpečně dělat chyby a kde se z nich dá poučit.

Jak pomoci učitelům? Nenechat je vyhořet. Dávat inspiraci a inspirovat se jinými. Možnost podívat se na příklady dobré praxe. Vycestovat. Odpočinout si a nabrat síly. A pak se vrátit s novými silami, poznatky a zkušenostmi.

Petr Mihalco / ZŠ LABYRINTH, Brno

Aby byla škola místem, kde se žáci učí (s radostí), musí být také místem, kde se dobře cítí jak oni samotní, tak také učitelé. Aby se to dařilo, je nezbytné, aby si lidé v týmu rozuměli a byli nejen kolegy, ale také přáteli, kteří společně vytváří pozitivní kulturu školy - spolupracují, plánují a realizují, jsou si navzájem oporou v těžkých dnech. Jsem rád, že mohu být součástí takového týmu a do práce se mohu těšit. Každopádně pomáhá mít doma třeba pejska - člověka to donutí od kolegů utéct dříve, než zapadne slunce. 

Michal Mikláš / Gymnázium a jazyková škola, Zlín

Myslím, že zcela zásadní je oboustranná motivace. Pokud se podaří žáka namotivovat pro daný úkol, tak je napůl vyhráno. A pokud je motivovaný i učitel, tak to žáci poznají a učitel, ze kterého je cítit zápal a nadšení pro problém a to, že chce žáky něco smysluplného naučit, má opět o něco lepší postavení a radost z práce. Osvědčilo se mi vymýšlet praktická zadání, u kterých žáci vidí, že je lze v praxi použít, případně řešit nějaký vykonstruovaný zábavný problém, který se pak ukáže jako vhodná analogie pro problém, který by byl obtížně vysvětlitelný či hůře představitelný. 

Snažím se k žákům přistupovat osobně, s motivací a humorem a myslím, že to pomáhá jejich „jiskře v oku“. Když vidím usměvavého a pracovitého žáka, tak jsem usměvavý a motivovaný i já. A například k wellbeingu u mě je nezbytná pohoda a podpora rodiny a poslech hudby.

Daniel Pražák / ZŠ Praha 7, Strossmayerovo náměstí

Jako klíčová vnímám tři slova - důvěra, podpora a spolupráce. Učitel, který má důvěru vedení, dává důvěru žákům, dostává dostatečnou podporu a je podporou pro děti, který navíc spolupracuje s ostatními a nebojí si říct o pomoc. Takový učitel by snad mohl mít slušnou šanci ošetřit dobře jak wellbeing svůj, tak svých žáků. 

Mimochodem na školách na Islandu (samozřejmě včetně jiných opatření) ale třeba dobře funguje kávovar a masážní stroj v každé sborovně.

Kamila Randáková / ZŠ a MŠ Montessori Slaný

Jako ideál si představuji komunitu, kde je prostě „lidem spolu dobře“. Naše školní vize je, aby děti i dospělí chodili do školy a do práce s tím, že je jim příjemné být s druhými a že se na společnost ve škole těší. Tvoříme prostředí, kde mohou lidé uplatňovat své nápady a kreativitu, energii a své silné stránky; kde jim práce přináší možnosti dalšího osobního rozvoje a dostávají také příležitosti k dalším výzvám pro svůj osobní růst. Důležité je prostředí s jasnou organizací, pravidly, která platí; i když je zároveň potřeba mít možnosti přijmout výjimky a kompromisní řešení. Moc důležité je pro nás realizovat ve vztazích důvěru, respekt, ochotu se vzájemně podpořit a inspirovat. Neživit konflikty, ale řešit, jak jim předejít nebo hledat řešení a poučit se. V případě zaměstnanců školy je důležité také vědomí, že za dobrou práci budou dobře zaplaceni.

Wellbeing dětí podporuje také neznámkování - zaměřujeme se na podporu „abys to zkusil-a, dokázal-a“. Snažíme se umožnit dětem realizaci v jejich silných stránkách, hledat pro to možnosti; nasloucháme tomu, o co děti požádají. Dbáme o atmosféru třídních kolektivů, navzájem si s učiteli sdílíme, jaké vidíme obtíže dětí a inspirujeme se radami na podporu žáků. Tyto střípky tvoří dohromady pohodovou školu, která děti nestresuje a mají ji rády.

Petr Šíma / Gymnázium Botičská, Praha

Někdy to dělá trochu rozbroje v mém soukromém životě, ale podle mě je zásadní nechodit do školy jako do práce, do šichty, ale mít ji jako součást toho, co jsem si pro život zvolil jako to, co mě baví a naplňuje, a prostě školou žít (zní to jako děsivé klišé). Je skvělé mít príma školní kolektiv kolegů a to já mám. Vždy, když se objevily nějaké nabídky jít jinam, ať už na jinou pozici ve školství, nebo úplně mimo, vždycky zvítězila moje závislost na dobré rodinné pohodě, která u nás mezi učiteli a studenty panuje. A pak jsou také situace, kdy tuze rád odpočívám při sportu nebo v přírodě.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.