Jóga pro děti: poznávat svoje tělo a emoce. Bez soutěžení, to zbytečně odvádí pozornost, říká lektorka dětské jógy

Co je to vlastně jóga, a je vhodná i pro děti?

To je hodně filosofická otázka. Mně se nejvíc líbí definice, že jóga je vše, co děláme vědomě. Nejde jen o cvičení v tělocvičně, protože tam někdy přijdou lidi, kteří sice dělají ty správné pohyby, ale přitom myslí na to, co uvaří k večeři. To ale není jóga. Ovšem když budu třeba jen sedět a vědomě pracovat se svojí myslí a vůbec se nebudu hýbat, tak můžu klidně říct, že cvičím jógu. Takže to je definice pro mě a líp se mi taky vysvětluje, proč to, co dělám s dětmi, je jóga. Protože já děti učím dělat věci vědomě, ať už na fyzické rovině, nebo na psychické.

A jak tohle vědomé dělání věcí potom vypadá v praxi?

V praxi to vypadá různě, podle věku. S malými dětmi si hrajeme na zvířátka a snažíme se poznávat svoje tělo skrz pozice, které většinou vychází z přírody. Přes emoce těch zvířátek se potom učíme poznávat vlastní emoce. Takže uděláme kočku, která je veselá. Říkáme si, jak se chová, jak se cítí. Pak uděláme kočičku, která je smutná, a povídáme si o tom, proč může taková kočka být smutná. A jakmile si to děti procítí v těle, tak příště, když zažívají nějakou emoci, už ji dokáží pojmenovat.

Takže například u pětiletých, šestiletých dětí ještě nejde o žádné sestavy?

Můžeme dělat i sestavy. Já hodně pracuju s jógovými kartami a vůbec s pomůckami, které jsem si sama vytvořila, protože děti potřebují víc vizuálních podnětů. Prvotní je hra, aby to děti bavilo. Když k nám někdo přijde na lekci, tak často při odchodu říká – hrála jsem si, a u toho jsem se taky hýbala, ale vůbec mi nepřišlo, že bych byla na cvičení. Tohle odpoutání pozornosti od cvičení je důležité. Všichni totiž máme nějaké pohybové stereotypy, a když jsou ty stereotypy špatné, tak jediný způsob, jak je změnit, je „odpojit“ hlavu. Funguje to i u dospělých. I s dospělými si hrajeme na klokany nebo sledujeme mravence, když chci, aby udělali správný pohyb hlavy.

Co se učí děti třeba fotbale mi přijde poměrně jasné – přihrávat a dávat góly. Co se ale děti učí na józe?

Poznávat svoje tělo a emoce. My s malými dětmi říkáme, že nám jde o to, abychom se ve svém těle cítili jako doma, aby nám v něm bylo dobře. Předškolní děti by se na józe měly také učit lépe fungovat v kolektivu. Jógovou filosofii, jako ostatně cokoliv, se děti nejlépe učí nápodobou, takže na józe by měly vidět i to, že v kolektivu můžou fungovat i bez křičení a agresivity. Jóga je naprosto nesoutěžní, v tom vidím její velkou výhodu, protože jakmile odpadne soutěžení, tak děti mají možnost dostat se do sebe a víc si samy sebe uvědomit. Jakmile se soutěží, tak se děti od sebe odpojí a jenom potřebují být někde první.

A doporučila byste jógu všem? Měly by třeba školy jógu zařadit do výuky?

Já bych ji doporučila všem, co jí věří a chtějí ji dělat. Nechtěla bych ale, aby se ve všech školách povinně musela vyučovat, protože je velmi důležité, kdo a jak ji předává. A kdyby učitelům prostě nařídili, že by ke všem povinnostem, kterých už teď mají spoustu, ještě museli vést nějaké jógové rozcvičky, tak si dovedu představit, že učitelé by nebyli nadšení a těm dětem i józe by to spíš uškodilo. Spousta učitelů z mateřských i základních škol prvky jógy do výuky zapojuje, ale musí to vždycky vycházet z těch lidí. Kdyby to bylo nějakým nařízením, tak nevěřím, že by to vedlo k něčemu dobrému.

Hana Luhanová se k józe dostala při studiu na vysoké škole. Zaměřuje se na jógu pro děti, je autorkou knih o cvičení a jógových karet a ředitelkou České asociace dětské jógy. V rámci projektu Malá jóga pomáhá s rehabilitací dětí po onkologické léčbě.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.