Když škola žije včelami, přidají se i technické typy. Reportáž z gymnázia v Uherském Brodě

Navléknout si ochranný klobouk, rukavice a hurá ke včelám. Tak vypadá příprava dvou studentů předtím, než se vydají na kontrolu úlů. „Zatím tu těch ochranných pomůcek moc nemáme, teď je tu takový základ jen pro ten kroužek, ale postupně to rozšiřujeme, aby si mohly dát klobouk všechny děti ve třídě zároveň,“ říká student Jan Krchňáček, který má školní včely na starost. S myšlenkou založit školní včelín přišel právě on. Sám totiž včelaří už několik let. „Já mám doma dvanáct včelstev a žádné z nich není tak hodné jako to, co máme tady ve škole. To jsou úplná zlatíčka, ideální takhle i do výuky, kdy se na ně chodí ostatní žáci dívat.“

Je slunečné jarní poledne, včelky jsou pravděpodobně venku a pracují, což je ideální čas na otevření úlu. Z budovy školy je to k nim na zahradu jen pár kroků. Napřed kluci chvíli pozorují dění kolem a sledují, jak včelky postupně lítají ven a zase zpátky do úlu. „Teď třeba úplně krásně vidíme, jak mají na třetím páru nožiček takové to oranžové, tak to je pyl,“ popisuje student Honza. Takhle si sem občas vezmou na prohlídku i některé další spolužáky z jiných tříd. Ti díky tomu poznávají život včel daleko detailněji než jen z učebnic.

„Chodí sem především v přírodopisu a biologii,“ upřesňuje zástupce ředitele Drahoslav Viktorýn. Aktivitu včel tu děti sledují ve všech obdobích jejich činnosti. „Studenti navštěvují postupně včelí úly s ukázkou rámků, kde jsou vajíčka, larvičky, zavíčkovaný plod, trubčí plod, matečníky a případně pylové zásoby. A pak taky samozřejmě uvidí i stáčení medu,“ doplňuje. 

Janovi při práci asistuje jeho spolužák Lubomír Habarta. Společně chystají dýmák, kterým včely po otevření úlu uklidňují. Pak postupně vytahují rámky a kontrolují, jak se drobným bzučivým tvorům uvnitř daří a jestli správně nosí pyl. Postupně ale bzukot zesílil na intenzitě a studenti s kontrolou pomalu končí. „Ty jsou dneska nějaké divoké, radši je kluci zavřete,“ pobízí kluky pan školník, který prochází kolem. I on je dlouholetý včelař a studentům je tu kdykoliv k dispozici. Radí jim, pomáhá a dohlíží na včely, když jsou třeba prázdniny. Dokonce to byl on, kdo studentům včely věnoval. 

Včelaření a technologie – jde to vůbec dohromady?

„Někteří členové kroužku mi už i říkali, že si pořídí včely domů. A je to super, protože my zkušenější je to tady naučíme, oni si osvojí základy a budou vědět, do čeho jdou,“ říká Jan Krchňáček s nadšením, že někteří spolužáci našli zálibu v chovu včel. Dohromady pomáhá se školními včelami přes třicet žáků gymnázia, na pravidelných kontrolních schůzkách se jich vždy sejde alespoň deset. Do včelařského kroužku ale nechodí jen děti, které mají zájem o včelaření. Třeba student Lubomír, který na setkání školních včelařů chodí často, je nadšený do moderních technologií. S dalšími spolužáky začali proto vymýšlet, jak by se daly tyto vymoženosti zapojit i do včelaření a jestli by to vůbec mohlo samotnou práci zefektivnit. Například v období rojení musí včelař hlídat situaci v úlu ještě pečlivěji. „Chtěli jsme, aby to nebylo jen o chovu včel, ale aby to byl víc celoškolní projekt, proto se k nám připojili i technicky zdatní studenti,“ směje se student Honza směrem ke spolužákovi Lubošovi.

„Pracujeme na vlastních úlových váhách, ať můžeme i na dálku sledovat, co se uvnitř děje,“ vysvětluje Lubomír Habarta. Jednu takovou váhu už dostali na testování od soukromé firmy, mají ale ambice vytvořit si svou vlastní. Měřit by měla hmotnost, vlhkost vně úlu, teplotu a například i zvuk. Informace by se pak posílaly přímo včelaři do počítače nebo telefonu. „Z těchto údajů se dá vyčíst dost věcí. Třeba to, v jakém rozpoložení včely zrovna jsou, a taky to, jestli se chtějí vyrojit, což je pro včelaře docela důležité,“ popisuje student Luboš. Ze zahrady se přesouváme o několik pater výš – do menší laboratoře, která ale zabírá jednu celou učebnu. Tady se tito začínající programátoři a výzkumníci setkávají. K práci tu využívají řadu technologií – třeba 3D tiskárnu nebo frézu. „Co šlo z těch jednotlivých částí k úlu, tak jsme si tady nechali vytisknout,“ zmiňuje Luboš, „a máme tu i umístěnou tu vzorovou váhu, kterou se chceme inspirovat.“ Na samotném zpracovávání vlastního řešení chce tým studentů začít po letních prázdninách. Nápadů prý mají spoustu a času zatím taky. I díky takovým volnočasovým aktivitám sami zjišťují, jakým směrem by se chtěli po dostudování gymnázia dál vydat. 

Zimou práce u včel nekončí 

Včelky ke své práci potřebují hlavně rostliny. I tomu se snaží jít škola naproti. „Vzniká nám tu i pěstitelský kroužek, kde budou studenti pod vedením paní učitelky pěstovat bylinky a květiny, které jsou pro včely důležité,“ zmiňuje ještě další aktivitu spojenou s kroužkem včelaření zástupce ředitele Viktorýn. V laboratorních dílnách už mají nachystané dřevěné vyvýšené záhony, s jejichž výrobou pomáhali také kluci včelaři. Ti jsou na práci se dřevem zvyklí právě díky péči o úly. Vracíme se zpět k zahradě, ale před východem ven zabočujeme do bývalých šaten.

„Tohle je takový náš prostor, kde můžeme skladovat všechny pomůcky. A máme tu připravené i další rámky, nástavky i úly,“ ukazuje student Honza. I když je hlavní práce kolem včel na jaře a v létě, tak i po jejich zazimování mají členové kroužku co dělat. „Včelaření není jen o péči o včely, ale i o tom vyrábění vlastních pomůcek.“ Právě rámky, které tu jsou na zemi vyskládané, si studenti ve volném čase udělali sami. „Je to běžné, že takové věci si včelař vyrobí sám. A pro nás je to zas další společná aktivita, do které se může zapojit kdokoliv z žáků školy,“ dodává student Jan Krchňáček.   

Když student a zástupce ředitele zjistí, že mají stejný koníček

První nápad se v hlavě studentovi Honzovi zrodil už v roce 2019. „Tehdy jsme se potkali s panem zástupcem Drahoslavem Viktorýnem na včelařské schůzi a řekli jsme si, že by to bylo fajn mít školní včely.“ Nápad ale narušila covidová pandemie. Když se ale žáci vrátili naplno do školy, k plánování včelína se vrátili. Samotná příprava a organizace byla podle zástupce ředitele Viktorýna snadná: „Měli jsme podporu i od pana ředitele, se vším pomáhal taky pan školník. Pak jen vznikla skupina na sociálních sítích, kde se vše kolem schůzek a provozních věcí domlouvá i v současnosti.“  Vůbec první med se studentům podařilo vytočit před několika týdny. „Využívat ho budeme třeba i na propagaci školy,“ uzavírá Drahoslav Viktorýn.

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.