Krumpáč, dřina, ale i velké objevy. Jaká je práce paleontoložky?

Gabriela Calábková našla s kolegy v Boskovické brázdě stopy živočichů, kteří těmito místy procházeli před téměř třemi sty miliony lety. Šlo o takzvané rané synapsidy, tedy prvohorní předchůdce savců, a tím i člověka. 

„Podle stop jsme určili, že tito konkrétní jedinci měli délku trupu 35 až 40 centimetrů, když k tomu připočítáme i hlavu a ocas, mohli měřit 1 – 1,5 metru,“ popisuje Gabriela Calábková vůbec první důkaz o tom, že na konci prvohor, v období spodního permu, žili na Moravě velcí suchozemští čtvernožci, často největší predátoři své doby. Dosud totiž byly z boskovické brázdy důkazy jen o výskytu čtvernožců z řad obojživelníků. Stopy synapsidů vzbudily v paleontologické komunitě velký zájem i proto, že se na jedné z nich zachoval extrémně vzácný otisk kůže, který do té doby nebyl nikdy popsán.

Vyhynulá zvířata už nic netrápí

Gabriela nepatří mezi ty, u kterých vznikla láska k paleontologii už v dětství. Protože vyrůstala mezi zvířaty, chtěla se stát veterinářkou. Po vystudování střední veterinární školy však svůj záměr přehodnotila. „Došlo mi, že to není úplně pro mě. Jsem hodně citlivá vůči utrpení zvířat a uvědomovala jsem si také tu obrovskou zodpovědnost,“ říká s tím, že se rozhodla věnovat zvířatům vyhynulým, které už nic netrápí.

Rodiče ji v jejím rozhodnutí podpořili a ona začala studovat geologii na Masarykově univerzitě. Právě přes tuto vědu totiž vede cesta k paleontologii. „Nejdříve si musíte projít kompletním studiem geologie, jak tou inženýrskou, tak i třeba ložiskovou, a teprve pak, v rámci různých závěrečných prací, se formujete do své specializace,” vysvětuje. Ona si zvolila už zmíněnou paleontologii, které podle svých slov úplně propadla. 

I když tehdy od řady lidí slýchala, že paleontologie nemá budoucnost, že už všechno bylo objeveno a že nebude mít uplatnění, držela se svého. A tak teď může kopat celý den krumpáčem do kamene a při velké dávce štěstí tahat ze zarostlých roklí své zablácené objevy do auta. Bez nadsázky. „Terénní průzkum je opravdu trochu dobrodružný a objevy přináší jen při značné dávce vytrvalosti a troše štěstí,“ říká s tím, že má skvělý tým a vždy ji doprovází alespoň jeden silný kolega, který jí pomáhá odnášet velké kusy hornin z odlehlých roklí.

Stovky objevů každý rok

Navíc objevy… on je vlastně dosud za nějaké převratné objevy téměř nikdo nepovažoval, paleontologové se totiž obvykle zaměřují především na kosterní nálezy. Stopy je také mnohdy v zablácené hornině obtížné rozpoznat. „Profesor paleontologie Josef Augusta už však ve čtyřicátých letech minulého století v jedné své práci nabádal ke studiu permských stop z boskovické brázdy, kterými se doposud nikdo nezabýval. Trvalo to osmdesát let, než ho někdo vyslyšel,“ směje se Gabriela Calábková. Josef Augusta je vzorem několika generací paleontologů a podobně to cítí i ona. Také četla jeho věhlasné Divy prasvěta či Z hlubin pravěku doprovázené krásnými ilustracemi Zdeňka Buriana, kterému byl Josef Augusta odborným garantem. 

Objevené stopy synapsidů určitě nejsou posledními, které Gabriela Calábková určila. Už nyní je jasné, že budou následovat další. Vzorky nových druhů stop už má v laboratoři a pracuje na jejich identifikaci. Řeči o tom, že paleontologie nemá budoucnost, nyní zní jako z jiného světa. „Každý rok dochází ve světě ke stovkám paleontologických objevů nebo se revidují staré nálezy. S přibývajícími poznatky a zdokonalujícími se technologiemi se často přijde na to, že byli daní tvorové špatně zařazeni,“ popisuje. Takhle Česko přišlo ke svému unikátnímu dinosaurovi, který nebyl dosud jinde na světě nalezen, a byl dokonce i pojmenován. Jmenuje se Burianosaurus augustai podle zmíněného tandemu Zdeňka Buriana a Josefa Augusty. A stejně přišla Morava ke svému dinosaurovi – kdy se prokázalo, že zub ze sbírky Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity nepatří mořskému krokodýlovi, ale dinosaurovi. Podle zubu však nelze určit druh, takže totožnost tohoto druhého českého dinosaura zůstává neznámá. 

Ženy se v paleontologii prosazují od počátků

A co Gabriela Calábková radí malým paleontoložkám? „Dnes existuje řada populárně naučných knih, které mohou malé čtenářky a čtenáře zavést do dobrodružného světa dávno vyhynulých tvorů. Doporučuji také navštěvovat muzea a podívat se na zkameněliny na vlastní oči. Určitě překvapí svou rozmanitostí. Moravské zemské muzeum také příležitostně nabízí exkurze pro děti na paleontologické lokality. Když váš zájem přetrvá až do dospělosti, určitě si podejte přihlášku na vysokou školu, obor geologie.“ 

I když se může zdát, že paleontologie je spíše obor pro muže, není tomu tak. „V paleontologii hrály ženy vždy velmi důležitou roli. Příkladem je Mary Anningová, která se narodila v roce 1799 a stála u slavných objevů řady druhohorních plazů. Ty mohou dodnes obdivovat návštěvníci Přírodovědného muzea v Londýně,“ říká paleontoložka. Byly to právě její nálezy, které podpořily teorii o vymírání druhů. Lidé si totiž v té době mysleli, že zkamenělí tvorové stále žijí někde daleko nebo v hlubinách mořích. 

„Velmi významné paleontoložky pocházejí také ze sousedního Polska, je to například Zofia Kielan-Jaworowska, která v 60. letech vedla velmi úspěšnou paleontologicku expedici do mongolské pouště Gobi, kde se mimo jiné našly slavné pozůstatky dinosaura rodu Deinocheirus. Na Masarykově univerzitě jsem rovněž měla profesorku paleontologie Nelu Dolákovou, která se zabývá rekonstrukcí třetihorní vegetace na základě fosilních pylů. Současná vedoucí geologicko-paleontologického oddělení Moravského zemského muzea Růžena Gregorová se zase věnuje výzkumu unikátně zachovaných třetihorních ryb z Moravy,” popisuje Gabriela Calábková. Dá se tedy říct, ze ženy nejsou v paleontologii výjimkou. 

A že není o geology zájem? „Geologie má určitě své velké uplatnění v aplikovaných oborech, jako je například hydrogeologie, environmentální a inženýrská geologie. Silné ročníky geologů jdou do důchodu a na školu se hlásí stále méně studentů. Do mého ročníku nastupovalo 120 lidí, nyní je to už jen kolem čtyřiceti. Takže si myslím, že o geology bude brzy rvačka,“ dodává se smíchem. Já jako paleontoložka jsem měla velké štěstí, že jsem po ukončení magisterského studia získala místo kurátorky a lektorky na geologicko-paleontologickém oddělení v Moravském zemském muzeu. Věřím, že když je člověk odhodlaný, své místo v oboru si najde.“

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.