Kvůli covidu žáci opouštějí školu. Mají si dětství užívat bezstarostně, říká máma tří čerstvých domškoláků

„Doma jsou víc v klidu, více se toho naučí, a hlavně svým tempem,“ říká Soňa Kotrčová, čtyřnásobná máma z Karlových Varů. Školáky má tři – osmáka, třeťačku a druhačku. Impulsem, proč si je nechat od září doma, pro ni bylo hlavně testování a roušky. „Děti si mají dětství užívat bezstarostně, ne takto,“ říká. Možná by ale víc váhala, kdyby se v distanční výuce neukázalo, že její děti v domácí škole dobře prospívají. „Syn měl ve škole stres, nezapadal do třídy, je jiný myšlením. Prostřední dcera má taky ráda svůj klid.“ Nejvíc bude škola chybět druhačce Viktorce. „Je hodně společenská, ale taky roztěkaná, a když na ni byl vyvíjen tlak ve třídě, že nestíhá, tak byla taky nešťastná,“ popisuje Soňa Kotrčová. 

Ještě rok bude na mateřské s nejmladší dvouletou dcerkou. Během něj si plánuje udělat pečovatelský kurz, a až nastoupí do práce, budou se s manželem u dětí střídat. „Byl to záhul, mít je všechny doma, a ještě bude, než se sladíme. Ze širší rodiny se s tím krom mého táty taky nikdo nesmířil. Bojí se, že děti budou hloupé a že jim budou chybět vrstevníci - to ale není tu pravda, jsme tady ve Varech čtyři domškolácké rodiny, co se potkáváme a máme děti zapsané ve stejné škole.“

Prvního září v osm ráno ale u Kotrčů školní dril nezačne. „Chvíli potrvá takzvané odškolnění. Necháme dětem volnost a budeme je podporovat v tom, co je baví. Míša má rád angličtinu, vesmír nebo mořský život, třeťačka Terezka má velkou fantazii, vymýšlí příběhy a ráda čte. Mladší je taková divoženka – nejradši lítá venku nikým neomezovaná, ale i ráda tvoří, třeba vymýšlí různé hračky z papíru,“ nastiňuje čtyřnásobná máma rozvrh nejbližších dní. 

I když do ní fyzicky chodit nebude, musí být každý domácí školák formálně zapsaný v nějaké škole. Některé školy jsou vyhlášené tím, že sdružují domškoláky a jsou na ně lépe připravené. Do jedné takové – v Chřibské na Děčínsku – je zapsaná i Kotrčovic trojice. Koncem srpna tam zajeli vyzvednout učebnice a setkat se s dalšími domškoláky. Z Karlových Varů to mají tři hodiny cesty, ale zas tolik je to netrápí – otočí se tam za školní rok jen čtyřikrát na přezkoušení. Učebnice pošle škola v září poštou. „Nebudeme ale nad nimi sedět, co nejvíc učení budeme chtít zvládnout venku, v přírodě, na výletech. Myslím, že se budeme hodně učit i my dospělí. Samozřejmě máme s manželem zažitý klasický způsob učení a budeme se muset trošku přeškolit. Ale těšíme se na ten klid – ráno vstát, společně se nasnídat a jít se učit. Prostě na pohodu,“ uzavírá Soňa Kotrčová.

Dvakrát víc než loni

Že letos počet domškoláků zřejmě skokově naroste, se shodují jednak konzultanti, na něž se rodiče obracejí o rady, jak domácí vzdělávání zařídit, a jednak i školy, kam se domškoláci zapisují. Zvýšený zájem zaznamenávají i pedagogicko-psychologické poradny, které žádosti o přechod do domácího vzdělávání schvalují.

Například poradna v České Lípě hlásí zhruba dvojnásobný zájem oproti loňsku. „Obvykle dostaneme tak deset žádostí za rok, teď to je asi dvacítka. Předpokládám ale, že se to víc rozjede od září, podle toho, jak bude vypadat provoz škol,“ říká českolipská psycholožka Radka Hronová. 

Větší zájem o individuální vzdělávání jí připadá zákonitý. „Během uplynulého roku jsem se vždy ptala dětí při vyšetření, kdo je spokojený a kdo se těší zpátky do školy, a překvapilo mě, že to bylo tak půl na půl. Některým dětem vyhovuje, že doma mohou jet svým tempem a nejsou vystaveni tlaku a soutěživosti, která ve školách panuje.“ 

Stejný pohled na věc má psycholog Václav Mertin. „Rodiče byli nuceni si to vyzkoušet a řada z nich možná zjistila, že učit děti doma není taková tragédie. Škola jako instituce za to nemůže, ale ono se tam hodně času profláká. Rychlejší musí čekat, než práci dokončí ti pomalejší, kdežto doma si každý jede podle vlastního tempa.“ 

Stáňa Kratochvílová, která založila web Učit nebo neučit a sama má čtyři děti v domácím vzdělávání, má pocit, že dominantním důvodem nárůstu domškoláků je únik před hygienickými opatřeními, bez kterých se ani letos škola neobejde. „Z těch, co se teď na mě obracejí, je maximálně 10–20 procent těch, kteří o domácí vzdělávání skutečně stojí. Pro ostatní je to v tuto chvíli jediná úniková cesta.“ 

Nejedná se ale podle ní o nový fenomén, takoví rodiče tu byli vždy. „Například ti, kteří řešili šikanu nebo specifické problémy svých dětí a domácí vzdělávání pro ně nebyla možnost první volby, ale východisko z nouze. Nyní je takových rodičů ale logicky více.“ Psycholog Mertin, který domácí vzdělávání dlouhodobě sleduje, souhlasí. A je to pro něj něco, co má českému státu za zlé. „Část rodičů volila domácí vzdělávání proto, že pro své dítě, které nebylo úplně standardní, nenašli vhodnou školu. Místo aby stát ukázal, že se dokáže postarat o každé dítě, nechá je odcházet do domácího vzdělávání.“ 

Část domškoláků se do škol zase vrátí

„Končíme, od září si děti necháme doma.“ Tak zní v současné době snad každý druhý příspěvek ve facebookové skupině Domácí a komunitní vzdělávání. Skoro by z toho člověk nabyl dojmu, že se v září vrátí do školy jen půlka dětí. V cestě moc nestojí: jedinou podmínkou je vzdělání rodičů – domácí vzdělavatel školáka z prvního stupně musí mít aspoň maturitu, vzdělavatel druhostupňového žáka vysokoškolský titul. Pokud tyto podmínky rodiče nesplňují, stačí si najít garanta s potřebným vzděláním. Pak už zbývá jen nechat si žádost potvrdit v pedagogicko-psychologické poradně. Nabízí se otázka: Nehrozí újma dětem, které přestanou chodit do školy třeba jen proto, že je rodiče nechtějí nechat testovat? 

Psycholog Václav Mertin má jasno. „Právě proto je každý domškolák zapsaný v nějaké škole. Ta by to měla ohlídat. I covid ukázal, že půl roku nebo rok bez školy žádná tragédie není. Ale musí to pak někdo chytit, a to je ta škola,“ vysvětluje.

Podobně to vidí Stáňa Kratochvílová, která pracuje jako koordinátorka individuálního vzdělávání pro několik škol. „Nyní je dětí v domácím vzdělávání jistě více než například před rokem, jejich celkový počet je ale stále jen zlomek z celkového počtu školáků a daná zákonná pravidla jsou jasná, tedy jistě se není v praktickém hledisku čeho obávat. Navíc si myslím, že jakmile opadne primární důvod těch, kdo unikají před opatřeními, jejich děti se do škol s největší pravděpodobností opět vrátí.“

Ministerstvo školství každopádně žádné přísnější zábrany odlivu ze škol nechystá. „Nesouhlas s mimořádnými opatřeními vlády nejsou hlavním důvodem, proč je individuální vzdělávání povolováno,“ je přesvědčena mluvčí ministerstva Aneta Lednová.

Podle psychologa Václava Mertina by se naopak podmínky pro vstup do individuálního vzdělávání měly ještě uvolnit. „Některé poradny s tím dělají šílené vofuky. Přitom v demokratické společnosti je to přece právo rodiče – vzdělávat své dítě, jak chce.“

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.