Malování zátiší a zpěv lidových písní. Umění a kultura ale znamená i film nebo dramaťák

Gymnázium a Hudební škola hlavního města Prahy leží v srdci Žižkova, pěšky jen pár minut do centra. Studenti, kteří se sem hlásí, musejí prokázat nadprůměrné znalosti a nadání v oblasti hudby. „Hudba je u nás ve škole prakticky na úrovni výkonnostního sportu,“ říká výchovná poradkyně a učitelka dějepisu a filmové výchovy Ivana Lipovská. „Vzhledem k tomu, kolik hodin se u nás tráví hrou na nástroje a teorií, jsme studentům chtěli nabídnout i jiné druhy umění, aby měli širší záběr a zároveň si trochu odpočinuli od muzicírování.“

Nejde jen o zhlédnutí filmu, ale o tu práci kolem

Ivana Lipovská je původní profesí historik a k tomu velký fanoušek kinematografie. Na osmiletém gymnáziu učí už třicet let a nabízí studentům filmovou výchovu formou projektových dnů. „Není to ale jen o tom, že si pustíme film. Znamená to práci předem, kdy se bavíme o tématu díla a uměleckých prostředcích, které v něm jsou využity, a práci potom, kdy studenti absolvují filmovou dílnu,“ vysvětluje učitelka Lipovská. Její studenti si tak vyzkoušejí natáčení, střih, ale i jednoduché triky. „Postupně s věkem přitvrzujeme ve volbě snímků. Chceme, aby poznali film v různých rovinách i polohách a v následné diskusi to dokázali reflektovat. Je radost pozorovat, jak už ve vyšších ročnících dokážou být aktivní a mluvit o tom, co viděli a co přitom prožívali.“ K její velké radosti se studenti většinou pro kinematografii nadchnou a sami potom vyhledávají kvalitní snímky.

Studenti sami ve škole pořádají Filmovou noc a Ivana Lipovská k projektům využívá dny, kdy se hodí být trochu „mimo“. „Třeba když se konají přijímací zkoušky. Nepůjdeme se studenty jen do zoo nebo do muzea, ale uděláme si projektový den s filmem. Stejně tak před Vánoci nebo ke konci června, když už jsou známky uzavřené a stejně se ve škole už víceméně chytají lelky,“ vysvětluje Ivana Lipovská. Metodiky, nápady na následné aktivity i samotné snímky čerpá z webových stránek projektů, které se filmovou výchovou zabývají. Tvrdí, že inspirace je k dispozici dostatek, pokud se učitelé inspirovat chtějí, a není třeba mít zrovna vystudovanou FAMU. „Všichni přece víme, že se dětem ve školách filmy pouštějí běžně, když už učitelé nevědí, co s nimi. Jenže rozdíl mezi zabíjením času a jeho smysluplným využitím je právě v té reflexi a práci s tím, co jsme viděli,“ dodává Ivana Lipovská.

Dozvědět se něco o tom, jak studenti přemýšlejí

Filmovou a mediální výchovu zařadilo do svých studijních plánů i Jazykové gymnázium Pavla Tigrida v Ostravě-Porubě, a to jak pro třídy čtyřletého, tak i šestiletého gymnázia. „Všichni u nás mají v prvních ročnících studia klasicky hudební a výtvarnou výchovu. K tomu ale všech 500 studentů navštěvuje dvakrát ročně projekci klubových filmů s předcházející přípravou a následnou diskusí. Chceme jim zprostředkovat prožitky, k nimž by se jinak těžko dostávali. Pouštíme jim i staré černobílé filmy nebo klasiku typu Bergmanna a podobně,“ popisuje učitel Jiří Hruška koncepci filmové výchovy na své škole. Ti, kteří se audiovizuální tvorbou nadchnou, pak v rámci volitelných předmětů mají příležitost nahlédnout do PR a marketingových oddělení třeba na místní univerzitě, případně do ostravského studia České televize.

„Čas od času filmy obměňujeme, protože některým třeba skončí licence, nebo už prostě máme pocit, že chceme vidět něco jiného. Musím ale říct, že se mění i přístup samotných studentů. Často nám právě sledování filmu a jeho následná reflexe prozradí hodně o jejich prožívání a názorech,“ usmívá se Jiří Hruška. Učitelský sbor například zaskočila nečekaná reakce na klasický český snímek Valerie a týden divů. „Studenti byli pobouření erotickým podtextem filmu. Velmi těžce nesli, že se na nezletilou hlavní protagonistku nahlíželo jako na objekt sexuální touhy. Musím říct, že následná debata byla dost výživná.“

Zrovnoprávnit, nebo nezrovnoprávnit? To je, oč tu běží

Projektová výuka filmů je jen jednou z možností, jak mohou školy do budoucna dětem rozšířit obzory v různých oblastech umění. Momentálně jsou na stole dvě varianty: A – buď zůstane v základu povinná výtvarná a hudební výchova a ostatní umělecké oblasti je budou pouze rozvíjet, nebo B – budou hudební, výtvarná, taneční, dramatická a filmová výchova zrovnoprávněny a školy tak budou moci hledat i jiné cesty s ohledem na vlastní personální podmínky a potřeby svých žáků. 

Mezi zastánci obou variant se strhl v uplynulých dnech lítý boj, který se přelil i do médií. Zastánci varianty A tvrdí, že školy nemají k dispozici odborníky na výuku ostatních disciplín a výuku umění ve školách tak pohltí chaos, zastánci varianty B upozorňují na to, že škola by se mohla zařídit podle toho, na co se personálně cítí. Navíc HAMU, JAMU i DAMU mají dlouhodobě zřízené katedry, které vychovávají právě učitele tance nebo dramatiky. Ti nyní působí zejména za ZUŠ, které jsou v Česku snad na každém rohu – a vzhledem k tomu, že bývají plné, tak se dá říct, že děti o výuku různých umění zájem mají.

„Je zřejmé, že v naprosté většině si základní školy v budoucnu vyberou kombinaci hudební a výtvarné výuky. Ale mohou existovat školy, které chtějí mít širší nabídku, nebo školy, které si přejí dětem představovat umění ve větší šíři, třeba i projektovou formou,“ říká Radek Marušák z katedry výchovné dramatiky DAMU v Praze. „Každá škola je jiná, má jiné možnosti a zařídí se po svém.“

Svoboda volby je pro děti dobrá

„Po svém“ se zařídila i pražská ZŠ Kunratice. Každý ředitel základní školy má možnost využít takzvané disponibilní hodiny a v Kunraticích část těchto hodin využili pro povinný předmět Dramatická výchova. Zaváděla ho tu Olga Králová, zástupkyně ředitele a absolventka katedry výchovné dramatiky DAMU.

„V prvních dvou ročnících uplatňujeme metody dramatické výchovy napříč předměty. Hrajeme s dětmi hry posilující spolupráci, soustředění, rozvíjíme u nich fantazii, přes příběhy vstupujeme do rolí, dramatizujeme básničky apod. Od třetí třídy máme dramatickou výchovu jako povinný předmět v učebním plánu zařazenou na jednu hodinu týdně,“ vysvětluje zástupkyně ředitele. „V našem pojetí Dramatická výchova rozvíjí duševní schopnosti, herní a komunikační dovednosti, dává příležitost prozkoumávat postoje a motivace vlastního jednání, ale i jednání fiktivních postav. Směřuje žáky k tomu, aby dokázali porozumět rozličným způsobům mezilidské komunikace. Při práci využíváme základních prostředků a postupů divadelního umění. Jedná se především o učení vlastním prožitkem v roli. Cílem není secvičit divadelní představení.“

Kromě hodin ve škole se ale kunratické děti podívají i do pražských divadel. Deváťáci mají dokonce dramatickou výchovu pojatou blokově právě formou návštěv nejrůznějších představení a jejich následné reflexe třeba v hodinách češtiny. Jelikož mnozí z žáků už v tomto věku chodí do tanečních, užívají si i to, že vynesou do společnosti své obleky a večerní šaty. „Navštěvujeme divadla různých forem a žánrů, klidně jdeme i na balet nebo operu,“ popisuje Olga Králová. „Je krásné vidět dospívající mladé slečny a muže, jak si to užívají.“

Aby mohla škola dramatickou výchovu zavádět v takové míře, musela tomu přizpůsobit i složení pedagogického sboru. Na první stupeň se snaží vybírat i učitele, kteří se už na fakultě specializovali na „dramaťák“. Na druhém stupni učí absolventi DAMU a JAMU. Kupodivu nebyl problém je sehnat; naproti tomu například na „hudebkáře“ má škola dlouhodobě smůlu. „Na prvním stupni děti zpívají rády a není v tom problém,“ říká Olga Králová. „Čím víc se ale blíží deváté třídě, tím je to horší. Kluci, kteří mutují, už prostě odmítají zpívat před ostatními, a sehnat učitele, který bude mít pochopení a bude tuto věkovou skupinu učit atraktivně, není jednoduché.“

Už jen proto je Olga Králová ze ZŠ Kunratice velkou zastánkyní toho, aby si především žáci vyšších ročníků mohli svou uměleckou profilaci v určité míře zvolit sami. „Kdyby si mohli zvolit mezi výtvarnou, hudební, dramatickou, pohybovou či filmovou výchovou, to by mi přišlo skvělé. Je mi jasné, že ne každá škola má podmínky pro to, aby nabízela tolik variant. Ale určitou svobodu by děti měly mít,“ dodává.

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.