Nápad vrátit do britského vzdělávacího systému víceletá gymnázia narazil na skepsi ze všech stran: to nemůže fungovat

V Británii jsou veřejné školy už od konce šedesátých let státem směrovány k co nejjednotnějšímu nevýběrovému všeobecnému vzdělávání, což souzní s většinovou představou o právu na rovný přístup ke vzdělávání pro všechny. Plán Mayové vrátit do veřejného školství selekci v jedenácti letech a podpořit ze státních peněz elitní studijní ústavy vyvolal proto velký rozruch. Asi i větší, než politička čekala. Odpor nebo přinejmenším rozpaky vyjadřují političtí oponenti, učitelé, vzdělávací experti, novináři, ale i členové její vlastní politické strany. Uvádějí pádné argumenty.

Glejt na hloupost

Návrh oživil vzpomínky na doby, kdy o tom, jaký bude další život občana Britského království, rozhodoval jeden test, kterým se procházelo v jedenácti letech, test s názvem 11+. Jeho úspěšné složení bylo podmínkou pro přijetí na gymnázium a tím pádem i vstupenkou na univerzitu a po dobu své třicetileté existence se stal všeobecným postrachem a stresorem. Pohyb k jeho zrušení a demokratizaci školství zahájila levicová vláda labouristů v 60.letech, ale nebránila mu ani Margaret Thatcherová, když se v roce 1970 stala ministryní školství, píše ve své polemice s vládním návrhem v deníku Guardian sedmdesáti tříletý novinář Sir Simon Jenkins, mimochodem absolvent Oxfordu.

Jiný známý investigativní novinář a autor mnoha knih Chris Horrie testem v roce 1967 neprošel: „Od té doby patřím do segmentu britské populace, který byl shledán slaboduchým a dostal to potvrzené dopisem od vlády. Nezávisle ověřený fakt studený jako kámen, tvrdý jako skála. Šel jsem k sobě do pokoje, zatáhl jsem závěsy a proplakal jsem celé dny,“ vzpomíná ironicky Horrie ve svém eseji s názvem Gymnázia: Návrat ke starým zlým časům nerovnosti, který rovněž otiskl Guardian.

Údržbář? Ne, raději novinář

Mezi lety 1944, kdy byl test 11+ zaveden, a 1976, kdy byl zrušen, jim prošlo 30 miliónů dětí. Dvě třetiny neuspěly – a prožívaly to jako osobní tragédii. Horriemu se posléze díky jeho houževnatosti a bojovnému temperamentu podařilo cejch vymazat, dostal se na vysokou školu a realizoval se v intelektuální profesi. Mezi jeho spolužáky na střední škole a příbuznými ale již nikdo takový další nebyl: „Měli více než já sklon nastavit druhou tvář a přijmout porážku," říká.  Ač byli podle něj stejně inteligentní a někteří i daleko chytřejší, než on, vzdali to. To, že testem neprošli, je naprosto zdrtilo, přestali přemýšlet, ztratili studijní návyky, protože jim autority vzkázaly, že od toho jsou tady jiní, píše Horrie.

Absolventi středních škol, kde končili žáci neúspěšní v testu, byli směřováni k praktické kvalifikací pro profese, které často ovšem zmizely nebo téměř zmizely už za jejich produktivního života. Práci údržbáře tiskařských strojů, kterou pro budoucího novináře Horrieho plánoval otec poté, co syn u 11+ propadl, už v roce 1980 téměř nikde nepotřebovali.

Proč ty děti neuspěly?

Britské nevýběrové střední školy se od dob, kdy vypadaly spíš jako nápravné ústavy a učily se tam hlavně řemeslné dovednosti a domácí práce, změnily a již několik dekád kladou silný důraz na všeobecné vzdělání. Perspektiva studia na některé z těchto škol již nikoho neděsí. Ostatně je vychodili i mnozí členové vlády. V centru polemiky o meritokratické vizi obnovit státní víceletá gymnázia stojí něco jiného. Gymnázií bude málo, proto se bude o místa tvrdě soutěžit, což znamená opětovné zavedení selekce a s ní spojeného testování v nízkém věku dítěte. A k tomu se váže jedna základní otázka: proč vlastně Chris Horrie a další milióny chytrých dětí u testu propadly?

Inteligence závisí na přípravě

11+ byl koncipován jako test přirozené inteligence, nikoli test znalostí. Přesto se ukázalo, že se na něj dá připravit a to byl právě marker společenské nerovnosti.  Rodiče ani děti v obyčejných neintelektuálních rodinách nevěděly, že se dají koupit sešitky s cvičnými otázkami, které na test připravovaly. Dokonce nevěděly ani to, že je třeba se na něj připravovat a že se na něj děti v lépe informovaných rodinách v potu tváře připravují, často v placeném doučování. Kolem podoby testů a nyní již všeobecně přijímaného poznání, že žádný test není přípravě odolný, se tak točila velká část veřejné debaty nad plánovanou reformou. Pokud uznáváme, že se na test dá připravit, musíme udělat i další krok a přiznat si, že kdo má lepší rodinu, bude mít nejspíš i lepší přípravu a test tedy taky pravděpodobně lépe složí. Což prakticky znamená nerovnost v přístupu ke vzdělání a na to je současná britská společnost hodně citlivá, napříč politickým i názorovým spektrem.

Reforma pro nemajetné? S velkým otazníkem

Plán Theresy Mayové má podle jejích slov napomoci sociální mobilitě. Mnoho skeptiků ale říká, že se stane opak. Místa v nově vzniklých gymnáziích podle nich zaberou děti z ambiciózních středostavovských rodin, které by jinak poslaly děti na školy soukromé. Autoři nápadu slibují korekci pomocí různých forem pozitivní diskriminace, například kvót pro děti, které mají nárok na obědy zdarma, což indikuje ekonomicky slabou rodinu. Co ale děti, jejichž rodiny jsou na tom jakž takž dobře, takže o dotované obědy nepožádaly, ale rozhodně nepatří k dobře zajištěným ani vzdělaným vrstvám?

Stejná rétorika provázela zavedení nového vzdělávacího systému v polovině čtyřicátých let minulého století, jenž v realitě fungoval jako krutá soutěž o místa na gymnáziích s dvěma třetinami poražených, kterým bylo vnuceno nelákavé náhradní řešení, často s neblahými důsledky na celý život.

Proti je i hlavní inspektor

Proti plánu Mayové se postavil na konci své kariéry ve vzdělávání i hlavní školní inspektor. Sir Michael Wishaw, syn poštovního doručovatele, kterému na začátku loňského roku skončil mandát, médiím řekl: “Do školství a na tuhle pozici jsem přišel proto, abych zvedl standard pro všechny děti, nejen pro menšinu. A gymnázia jsou z podstaty školou pro menšinu.“ To, co navrhuje Mayová, podle Wishawa vzdělávací podmínky pro většinu dětí zhorší a bude společnost rozdělovat. Deník Independent citoval jeho slova z pořadu BBC Radio 4 Today: „Pokud chceme uspět v konkurenci se zbytkem světa, musíme se postarat o to, aby dobrých školních výsledků dosahovala velká část dětí. Obávám se, že když je v 11 letech rozdělíme na ty, kterým je určeno nejlepší vzdělání, a na ty ostatní, tomuto cíli se nepřiblížíme.“

Reforma narazila i u členů konzervativní strany

K návrhu se staví chladně i vzdělávací výbor britského parlamentu, v jehož čele stojí člen konzervativní strany, strany Theresy Mayové. Výbor ve své zprávě kategoricky požaduje důkazy pro to, že založení nových gymnázií přispěje ke snížení rozdílu ve školních výsledcích mezi dětmi z chudých rodin a jejich vrstevníky z lépe situovaného prostředí. Iniciativu nepodpoří, pokud nebude zjevné, že opravdu zvýší sociální mobilitu a zlepší podmínky pro všechny, zejména pro znevýhodněné děti. Výbor se ve své zprávě také domáhá přesvědčivých a věrohodných návrhů, jak budou eventuálně nové výběrové školy nápomocné těm stávajícím.

Realizaci plánu brzdí též finanční otázka věci. Ač se o reformě hodně mluvilo, v rámci současného rozpočtového období se na ni až do roku 2020 nenajdou potřebné finance. Navíc, jak se ukázalo, nemá společenskou podporu, takže možná zůstane jen nápadem.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.